Teorie všeho

Jaký asi tak může být film o životě člověka s ochrnutým nervovým systémem a o životě jeho manželky? Nemusíte být zrovna člen Akademie, abyste si dokázali tipnout, že dojemný a smutný. Ach, jak překvapující... Nicméně upírat mu Krásu by nebylo fér. Akorát Eddie Redmayne to možná trošku přehnal, protože svou genialitou předčil i výjimečnost Hawkinga. (21.03.2015)

"Kde je život, tam je nádej..." Koľkí si pri odovzdávaní Oscarov vraveli: "Kto je ten E. Redmayne?" Ja som tú záhadu riešiť nemusel a uznanlivo som prikývol, áno, Oscar je v správnych rukách... Prvý krát ma Redmayne zaujal v seriály Piliere zeme, no naplno u mňa zabodoval vo filme Birdsong . Jeho tvár je tak trochu iná, pre režisérov rozhodne zaujímavá a herecky je rovnako veľmi zdatný. Film Teória všetkého nie je podrobným životopisným filmom, ale emócie rozdáva jedna radosť. Popri oscarovom výkone E. Redmayna žiari aj veľmi sympatická F. Jones, ktorá dostáva takmer rovnaký priestor. Film je hlavne o ich prvom stretnutí, láske a spoločnom boji so zákernou chorobou. Hudba tu má silné zastúpenie a meno J. Jóhannsson si začnem všímať viac. Jednému filmu sa však Teória všetkého podobá viac než akémukoľvek inému a to filmu - Čistá duša s R. Croweom. Ak sa vám páčila Čistá duša je tento film presne pre vás. Váhal som nad plným hodnotením, ale Redmayne každopádne 100% výkon. (26.07.2015)

Životopisná dramata jsou často o nudných přepisech života jedné legendy a jednom brilantním hereckém výkonu (Walk the Line, Ray, Kinsey, Capote, Edith Piaf, Frida). Eddie Redmayne se sakra snažil, aby jeho ztvárnění člověka s nevyléčitelnou chorobou nevyznělo prázdně, ba dokonce urážlivě. Naopak, za fyzickou proměnu si zaslouží oba palce nahoru. Je patrné, jak pečlivě se připravoval, jak musel trávit čas s nemocnými, jak odkoukal jejich chování, mimiku, řeč těla. Rutinní, přímočaré, nekomplikované. Takové jsou mnohdy životopisné filmy. I Theory of Everything některými neduhy trpí, výsledek naštěstí není utahanou skládačkou několika dat. Osudy teoretického fyzika Stephena Hawkinga jsou sice nekonfliktní a místy uhlazenou story o několika zásadních milnících života britského vědce, na druhou stranu i poměrně osobitým sdělením, ve kterém nechybějí hmatatelné emoce (pomáhá jim výtečná hudba Jóhanna Jóhannssona). A to hlavně díky onemocnění, kterým Stephen trpí. V Oxfordu byl kormidelníkem veslařského mužstva, měl chuť se vzdělávat, právě objevoval nový vztah, když však na univerzitě v Cambridge ztratil rovnováhu a upadl. Bylo mu 21 let a verdikt zněl jasně: maximálně dva až tři roky života. Potíže s běžnými činnostmi, postupně zakopávání, svalové křeče, problémy s polykáním. V závěru úplná paralyzace, výživa, umělé dýchání. Mozek však pracuje dál. Až v průběhu filmu mi došlo (nic jsem o něm předtím nečetl, přilákala mě Felicity Jones – mimochodem znovu velmi přesvědčivá - momentálně s nominací na Zlatý glóbus), že jde o onemocnění ALS, které na okamžik pobláznilo smetánku v podobě polévání se ledovou vodou. Ale to už je tak trochu jiný příběh. 70% (27.12.2014)

Eddie Redmayne sa prevtelil fyzicky do Hawkinga podobne, ako kedysi Ben Kinsley do Gándhího. Čiže na nerozoznanie od originálu. To môžme povedať aj o scenári, ktorý takto ilustruje Hawkingov domáci rodinný album fotografií v podobe dvoch hodín filmu. Čiže film je bez života a v podstate iba oznamuje to, čo ľudia, zaujímajúci sa o Hawkinga, vedia. Tí čo nevedia nič, ale aj tak budú vedieť, že oznámenie o dvoch rokoch života žiaden dramatický moment neprináša, podobne ako upadnutie do kómy. Z Teórie všetkého máme nakoniec film o relativite času, čo by sa skôr hodilo k životopisu o Einsteinovi. Nechápem, prečo sa filmári nerozhodli vybrať určitý úsek zo Stevenovho života a zapracovať na ňom. Bezpochyby by sa jednalo o napínavejší a živelnejší film. (08.02.2016)

(1001) Ach jo. Proč musí být Eddie slavný zrovna kvůli tomuhle a ne třeba kvůli Divoké kráse. Svět je tak nespravedlivý. Pořád také platí, že velmi tápu v tom, jak hodnotit tzv. "oscarové" filmy. Nejde ani tak o to, jestli nějakou sošku dostaly nebo ne, jde o to, že určitý druh filmů je zoufale stejný: Pracuje na něm spousta profesionálů, není technicky špatný, dodržuje všechna taková ta americká pravidla, na které stránce scénáře se má co stát, a věnuje se nějakému vzletnému tématu nebo životu, ALE je zoufale neosobní a sentimentální. A jakmile člověk slyší jemné vybrnkávání klavíru už při úvodních jinglech produkčních společností, tak je stoprocentně jisté, že půjde o jeden z takových filmů. Škoda, že tam není víc vnímání smysly, jako když se po tracheotomii dívá z okna na vrbu vlnící se ve větru. Místo toho se tvůrci soustředí na vztahové drama, které mi přijde příliš soukromé na to, abych se na něj měla dívat já jako naprostý cizinec. Felicity Jones je mi silně nesympatická a nemyslím si, že má charisma na to, aby ustála váhu svojí role. (Dodatek: Po tomto filmu jsem si utřela slzu a šla připravit večeři. Po Hawkingovi s Cumberbatchem jsem si šla koupit Stručnou historii času.) (02.05.2015)