Teorie všeho

Po všech směrech vynikající film, který je o to silnější, že vychází ze skutečného životního příběhu výrazné vědecké osobnosti. Snímku nechybí silné emoce, které prožije a ocení zejména citlivý a pozorný divák, ale není prostý ani skvělých hereckých výkonů, zejména představitel Stephena Hawkinga je ve své roli natolik přesvědčivý, že ocenění jeho práce Oscarem je více než zasloužené. (29.04.2015)

Přesně to, čím Stephen Hawking byl, tedy geniálním fyzikem a jednou z nejvýznamějších vědeckých osobností 2. poloviny 20. století, ve filmu nenajdete. A to je asi hlavní problém, i když samozřejmě není jediný. Eddie Redmayne předvedl vskutku autentický výkon (záměrně se vyhýbám jiným přirovnáním) a vzhledem k tendencím Akademie nemohl Oscara vyhrát nikdo jiný. Jenže jeden herec, i když hlavní, film nedělá. Zájem tvůrců o Hawkingovo dílo je velmi povrchní (obhajova doktorské práce za několik desítek sekund?), filmový Redmayne jako Hawking vypadá stále na 30, ačkoli mu je v závěru filmu přes 60. Vlastně všichni vypadají, jako by moc nestárli. Tím přecházíme k jisté bezčasovosti, kdy druhou polovinu filmu divák neví, v jakém roce vlastně je a orientuje se jen díky stěžejním událostem Hawkingova života (elektrický vozík, vydání knihy, rozvod). To by ani nemuselo vadit, jenže v rámci životopisného žánru se nejedná o nikterak subjektivizující přístup, který by tuto absenci stíral. Divák je v podstatě v distanční pozici a pozoruje ostatní postavy z podobné perspektivy snažíc se rozeznat, jakou myšlenku chce hlavní postava vyjádřit. Teorie všeho je v tomto případě tím, s čím se Hawking musel většinu života vyrovnat, tedy fyzickým handicapem, který zásadně ovlivnil jeho život a ne tím, co se snažil (a stále snaží) objevit - jedinou, elegantní rovnici, která vysvětlí podstatu celého vesmíru a všechny jeho zákonitosti. (08.07.2015)

Drámy nie sú môj štýl, romantické sa dajú, ale životopisné už vôbec nie. Tiež som si pokladal otázku, prečo to vlastne idem pozerať. Vlastne kvôli tomu, že tento filmík mal na Oscaroch dosť ocenení. Tak som si povedal, že prečo nie. Ron Howard natočil dobrý životopisný film (Čista duša), ktorý ma bavil. Skúsil som šťastie, pri niečo neznámom (áno neznámom, o Hawkingovii viem len to, že je slávny). A musím povedať, že aj keď som fandil na Oscaroch Benedictovi Cumberbatchovi za Imitation Game, ani Eddie Redmayne to nezahral zle. Celý film je celkom slušne zostrihaný, takže nuda pri dvoch hodinách a pri celkom zaujímavom príbehu sa nedostaví. Síce ma nedojal, tak ako by mal a tak ako si tvorcovia predstavovali, ale buď sa im to nepodarilo, alebo som skratka tvrdý chlap. Asi to druhé. Určite to druhé a niečo aj s toho prvého. Inak okrem samotného filmu a baví aj samotný soundtrack. Ten považujem nie len za veľmi dobrý, ale aj hlavne ako jeden z výrazných kladou filmu. No najlepšia skladba nepochádza od Jóhanna Jóhannssona (Arrival Of The Birds). Oblúbený soundtrack: Jóhann Jóhannsson - Cambridge, 1963, A Game Of Croquet, Forces Of Attraction. The Cinematic Orchestra - Arrival Of The Birds, Transformation. 80% - 4* (15.06.2015)

Životopisná dramata jsou často o nudných přepisech života jedné legendy a jednom brilantním hereckém výkonu (Walk the Line, Ray, Kinsey, Capote, Edith Piaf, Frida). Eddie Redmayne se sakra snažil, aby jeho ztvárnění člověka s nevyléčitelnou chorobou nevyznělo prázdně, ba dokonce urážlivě. Naopak, za fyzickou proměnu si zaslouží oba palce nahoru. Je patrné, jak pečlivě se připravoval, jak musel trávit čas s nemocnými, jak odkoukal jejich chování, mimiku, řeč těla. Rutinní, přímočaré, nekomplikované. Takové jsou mnohdy životopisné filmy. I Theory of Everything některými neduhy trpí, výsledek naštěstí není utahanou skládačkou několika dat. Osudy teoretického fyzika Stephena Hawkinga jsou sice nekonfliktní a místy uhlazenou story o několika zásadních milnících života britského vědce, na druhou stranu i poměrně osobitým sdělením, ve kterém nechybějí hmatatelné emoce (pomáhá jim výtečná hudba Jóhanna Jóhannssona). A to hlavně díky onemocnění, kterým Stephen trpí. V Oxfordu byl kormidelníkem veslařského mužstva, měl chuť se vzdělávat, právě objevoval nový vztah, když však na univerzitě v Cambridge ztratil rovnováhu a upadl. Bylo mu 21 let a verdikt zněl jasně: maximálně dva až tři roky života. Potíže s běžnými činnostmi, postupně zakopávání, svalové křeče, problémy s polykáním. V závěru úplná paralyzace, výživa, umělé dýchání. Mozek však pracuje dál. Až v průběhu filmu mi došlo (nic jsem o něm předtím nečetl, přilákala mě Felicity Jones – mimochodem znovu velmi přesvědčivá - momentálně s nominací na Zlatý glóbus), že jde o onemocnění ALS, které na okamžik pobláznilo smetánku v podobě polévání se ledovou vodou. Ale to už je tak trochu jiný příběh. 70% (27.12.2014)

Stephen je jeden z těch, kterým bych chtěla číst jeho myšlenky, ale teď nemyslím ty, které se týkají jeho teorií a jiných geniálních znalostí, ale jeho skutečných myšlenkách a pocitech jako člověka. Co skutečně cítil jako mladý muž, když se dozvěděl tu strašnou diagnózu?Jaký byl opravdu jejich vztah s Jane (kterou hrála Felicity roztomile, citlivě a dojemně) ? Nevím, asi jsem v tomhle směru trochu skeptik, Jane musela být světice, aby něco takového zvládla bez psychické újmy na zdraví. A o charakteru Stephena jsem slyšela mnohé rozporuplné názory. Nicméně, před Eddiem Redmaynem hluboce smekám. Nevěřila bych, že to zahraje s takovou přesvědčivostí, až jsem se musela po projekci jít podívat jak vypadá normálně. Vynikající výkon, který si zaslouží zvednout mé hodnocení směrem nahoru. (18.12.2014)