Teorie všeho

Tak konečně jsem se odhodlal uvidět, za co poměrně mladý, nevyhraný a neuvěřitelně pokorný Brit dostal tu zlatou sošku, přičemž odsunul mého milovaného Turinga. Se sklopenou hlavou musím přeci jen uznat, že k tomuto rozhodnutí pánů akademiků nemohu mít výhrady. Ovšem, stále toto rozhodnutí zůstává pouze jedním z mála správných a spravedlivých. Za tím, že je Birdman neskutečný píčovina si stojím a klidně bych si to nechal vymlátit na náhrobek. Z dřívějška jsem byl obeznámen s Hawkingem - vědcem, tedy řekněme na laické úrovni. Hawkinga - člověka jsem příliš neznal a ani jsem nehořel touhou ho poznat. Tohle je pochopitelně film o jeho životě. Pokud prahnete po tom druhém, tak doporučím třeba tohle. S nějakými těmi událostmi na pozadí příběhu jsem obeznámen před zhlédnutím byl, takže jsem na film rozhodně nekoukal, jako cigán na čerstvě připevněnou měděnou rýnu. Přesto jsem se dověděl i hromadu pikantností, nad kterými jsem strávil hromady bezesných nocí. Třeba, že ačkoli většina svalů Stephenovi postupně vypovídala službu, tak s tím několika centimetrovým mužíčkem přibližně v polovině těla problém nikdy neměl, což mě osobně překvapilo a nepokoušejte se předstírat, že vás ne! Příběh mě také oslovil. Byl poměrně vyvážený. Ačkoli drtivou většinu všech těch romantických zbytečností nesnáším. Tak tady mi přišla romantická linka velice přirozená a velmi příjemná. Nějak jim to všem společně hrozně šmakovalo. Ať už ústřednímu duu, tak i rozšířené trojúhelníkové verzi. Líbilo se mi to. Samozřejmě to největší lákadlo je zcela jasně celkový postupný Hawkingův svalový rozpad. Od pokřivených nožiček až po díru v krku. Znovu se zopakuji, Eddie Redmayne byl opravdu fantastický. Na slzičky z mé strany pochopitelně nedošlo. Ani k jejich vzdálenému náznaku, ale nenudil jsem se téměř vůbec. Dávám 4 *, které jsou jistě silně ovlivněny mojí nehynoucí láskou ke všemu vesmírnému. (20.03.2015)

Film o Stephenovi Hawkingovi mě lehce zklamal. Čekal jsem nějaký epický příběh ze životě člověka, co dokázal nemožné a nakonec jsem dostal jeden romantický příběh, který mi místy přišel, že je spíše o Jane, než o Stephenovi. Film totiž vypráví o vztahu, který dokázal přejít čímkoliv. Byl podle mě v mnoha ohledech racionální a zakládal se na absolutní oddanosti. Stephen prostě na lidi ve svém okolí měl obrovské štěstí. Štěstí ostatně měli i tvůrci, když do role Jane obsadili překrásnou Felicity Jones a do role Stephana obsadili naprosto dokonalého Eddieho Redmayneho. V tomto ohledu film neměl chybu a neměl chybu ani v rámci hudby, ve které Jóhann se svým piánem vytvářel absolutní zázraky. Nejzásadnější problém tak vnímám v příběhu, který je více romancí než životopisným příběhem, a který je kolikrát filmem, který sám neví o čem má vyprávět. To nic nemění na tom, že Stephen měl neuvěřitelný život a byla radost na něj i v tomto filmu nahlížet. Klobouk dolů, nutno dodat. A třeba dodat, že k dokonalosti chybělo hodně. Přesto dávám čtyři hvězdy za to všechno ostatní, co si zaslouží pozornost a z filmu dokázalo vymáčknout to, co jen šlo. (06.02.2015)

Vedel som, do čoho idem, vedel som, že žánrom bude romantické drama, ale že sa životopisné spracovanie legendárneho Hawkinga bude točiť prakticky len a len okolo jeho partnerského života a vyrovnania sa s ťažkou chorobou..? Na to sú dve hodiny naozaj príliš, očakával som väčšie zameranie na jeho pracovnú sféru, i keď niesom žiadnym milovníkom fyziky, ale ak už sa točí film o osobnosti akou je Hawking, príde mi smiešne, že sa tvorcovia orientovali primárne na jeho citový život a nie na jeho veľký prínos pre ľudstvo. Pochopte, ak by sa mal natočiť film o milostnom (citovom, partnerskom.. všetko z danej oblasti) živote niekoho známeho, vsadil by som skorej napríklad na Charlieho Chaplina a nie na Hawkinga alebo Einsteina. (28.03.2015)

Stephen Hawking je rozhodně velká osobnost a minimálně snímek Hawking s Benedictem Cumberbatchem jeho těžký životní úděl zpracoval výborně. Tento film však Hawkinga sleduje pohledem jeho ženy, tudíž se nadšenci do fyziky nedozví prakticky nic z jeho teorií. Ve výsledku tak zůstává slzopudné drama o tom. jak je láska ženy silnější než jakákoliv nemoc (ačkoliv nakonec dojde k rozvodu). Redmayne není špatný, ale na Oskara to nebylo. (18.12.2015)

Ti genitální teoretičtí fyzikové jsou stejně pro našince, který celou střední školu řešil spíš graviditu než gravitaci a spílal, jak by byl ten vzdělávací systému mnohem snesitelnější, kdyby tehdy to jabko rovnou rozštíplo Izákovi lebku, jen podivným panoptikem nehezkých asociálních šprtů. Šprtů, co evidentně mají od mládí problémy s dírami, a tak o nich alespoň rádi fabulují, aby si s ostatními elektrony našli nějakou kratochvíli místo toho neustále odpíraného sexu. Těm šťastnějším se sice jednou za pár světelných let podaří přinutit kvantovými intrikami nějakého babochlapa z matfyzu, aby jim požvýkal kvark, nechal si neumětelsky zašmátrat v horizontu událostí a třeba i podráždit singularitu, avšak takovéto interakce bývají zpravidla interferovány disturbčními otázkami typu „Kolik ti to vyšlo?“ nebo „Je má černá díra primordiální či obří?“, a tak z toho nakonec vždycky jen vypadne pro nepostiženého zcela abstraktní moudře znějící žvanění o něčem, co vlastně nikdy nikdo neviděl a nelze to nijak dokázat. Nenarušený a hormonálně vyvážený jedinec se pak zákonitě musí ptát, k čemu jsou takové „pičoviny“ vlastně dobré a pokud je někdo prohlášen za génia jen partičkou stejně potrefených entit, neboť devadesát procent populace vůbec netuší, o čem to ti mozkouni vlastně melou, je-li to pak opravdový génius nebo jen další relativní černá díra. Ale kdo ví, třeba to všechno nakonec může být pravda, nebo daleko hůř a Štefan s Bertíkem jen nakoukli Fousatému strejci do kuchyně a sejdeme se v katolickém pekle. No, transcendentální filosofie pro dnešek stačilo. Docela by mě zajímalo, jestli kdyby Štefana nezklátil ten ALS, spáchal by stejné kvantum neprůkazných astrofyzikálních teorií, nebo by někde v Kembridži spíše běhal za kundama a závislý na punči formuloval zásadní moudra teoretické gynekologie. Každopádně však nezbývá, než před tímto člověkem hluboce smeknout, protože si i přes to nepředstavitelné životní utrpení dokázal zachovat relativně zdravý rozum a dokonce i smysl pro sarkasmus a ironii. Jeho příběh byl zfilmován vcelku důstojně, poutavě a bez toho obvyklého slizkého patosu. Scénář z něj dokonce udělal kůl Donchujána, jenž má gumové vše kromě kladélka, co na plátně sbalí roštěnku, která má s tím skutečným Jožinem z Bažin společné snad jen pohlaví, a i to je dost diskutabilní. I tak však teď musí Štefan cedit přes svůj hlasový syntetizátor oplzlosti natolik nemravné, že by z nich zčervenala i nejedna černá díra. Nikdo, opakuji nikdo, ať už jakkoliv znetvořený, si opravdu nezaslouží, aby jej ztvárnil Edý Redmejn, snad ta nejodpudivější tlama, jaká se kdy vyskytla před kamerovým objektivem, aniž by tento prasknul. Musím připustit, že to sice zahrál výborně, ale i když jsem se na něj díval jen jedním okem, otřásl jsem se celou dobu odporem a raději bych hleděl na obří hnisavý absces ve tváři Kateřiny Papstové. Holt Kruis asi odmítl slintat a pitvořit se a nemohoucí pan Sokolník za tu zrůdnost nakope vedoucího kástingu do prdele jen stěží. (20.02.2015)