Lidi, co znám

Newyorský novinář Eli Wurman se po celý život zabýval psaním o slavných a bohatých lidech. Organizuje a zúčastňuje se významných beneficí a akcí, ale o své práci již dávno ztratil veškeré iluze, uspokojuje ho už jen málo. Navíc se mu v poslední době ani příliš nedaří. Stal se z něho ironický, unavený muž, bez vlastního života a ideálů. Jednoho večera ho požádá jeho klient, známý herec Cary Launer, aby zaplatil kauci a vyzvedl z vězení jeho přítelkyni modelku Jill, se kterou udržuje tajný poměr. Dívka byla zatčena v podivném „brlohu“, kde užívala drogy. Wurman po chvíli zdráhání a výměnném obchodu (Launerovou účastí na své benefici), souhlasí. Vyzvedne Jill a při snaze dopravit ji do hotelu, dívka ho přinutí změnit trasu a dovede ho do uzavřené společnosti bohatých, vysoce postavených narkomanů. Wurman je překvapen, protože mnohé z nich zná ze své práce a jejich přítomnost zde by nečekal. Po hádce se svým bývalým přítelem Sergem dostane Jill to, pro co přišla, svou hračku, kapesní digitální kameru a místo rozloučení na Serge vztekle vykřikne „A mám vás všechny!“ Do hotelu dorazí s Elim bezpečně, na nahrávce jsou však hlasy a tváře mnoha vlivných osob, se kterými se Jill v podobných drogových „brzlozích“ setkávala. Vyčerpaný Wurman po chvíli usíná v koupelně a ráno v rychlosti hotelový pokoj opouští. Úplně se probudí až v práci a nic z nočního dobrodružství si nepamatuje. Když se v průběhu pracovního dne setká v restauraci s Victorií, ženou svého bratra, který před lety spáchal sebevraždu, oznámí mu číšník, že jej hledala policie. Wurman však tomu nevěnuje pozornost. Poté se setká se svým lékařem a ten mu řekne, že mu ráno do telefonu křičel jméno Jill a že jsou noviny i televize plné zprávami o její smrti v hotelovém pokoji. Eli je překvapen a zděšen, nic konkrétního si po drogovém výletě nepamatuje. Vzápětí nato mu jeho klient Cary Launer vypoví smlouvu. Eli jej upozorní, že byl s mrtvou Jill na hotelovém pokoji a celou její vraždu viděl. Některé osobnosti, které Eli pozval na svou benefici, se ho začínají ptát, zda nemá malou Jilliinu hračku, na které se mohou vyskytovat i jejich tváře. Její digitální kamera totiž nebyla nikde nalezena. Eli přizná Launerovi, že kameru má. Zdá se, že okruh lidí, pro něž začíná být nežádoucím, se rozšiřuje a je jen otázkou času, kdy se mocní nepohodlného svědka zbaví. (22.06.2010)

Odporně průměrný film s tradičně nadprůměrným Al Pacinem, tentokrát zničeným ještě o něco málo víc než obvykle a také proti průměru o něco více zdrogovaným. I přesto, že jsem ten film celou dobu proklínala za stupidní dialogy, kameru a děj, tak pod tři hvězdy nejdu. Totiž ten závěr... má to "něco". Možná je to způsobený tím, že ten film sakra nedává během 90 minut téměř žádnej smysl a nečíst obsah nebo nevidět trailer, řeknete si, že se toho vlastně tolik nestalo, aby to takhle vyvrcholilo... Což pan režisér pravda asi nechtěl, ale... Sakra, ani nevím, co se mi na tom líbí, ale pro tyhle lehce syrovější, zbytečně neroztahovaný, otevřený konce mám asi trochu slabost. (25.12.2007)

Do kategorie lehkého nadprůměru vytahuje tento thriller herecká účast Al Pacina, který v roli stárnoucího,vyhaslého poskoka velkých mediálních hvězd podává tradičně dobrý výkon a přidává snímku 20%. Z ostatních herců stojí za zmínku pohledná Téa Leoni jako zhýralá filmová hvězdička. Scénář bohužel není moc objevný -filmů s podobným námětem jsem viděl nejméně tucet.Celkový dojem 60%. (16.07.2006)

Nadopovaný a zničeně vypadající Al značně vévodí Lidem, co zná. Film se slušně rozjíždí, nabírá příjemný spád událostí, které Vás navnadí na další děj, který se ovšem jaksi nedostaví. Čekala jsem, kdy se dostaví nějaký zlomový bod, nebo místo, kde se příběh více rozvine a něco se začne dít. To se bohužel nestalo. Naštěstí herectví Ala je natolik silné a podmanivé, že dokázal celý film utáhnout sám, po celou dobu jsem se koncentrovala jen na něj, a skoro nevnímala absenci nějakého většího rozvětvení děje či chytlavého bodu. Plné uvědomění se dostavilo až při konci filmu, kde jsem si říkala, "to má být konec? A čeho?", konec filmu, ve kterém se vlastně skoro vůbec nic nestalo. Nejvíce zapamatovatelným se pro mě stala excelentní Alova hláška před zrcadlem, která ve mne vzbudila minutový upřímný smích. "Ježíši, vypadám jako Drákulův strýc Morty z Kyjova, měli by mě balzamovat." (23.05.2010)

Nebýt příšerného scénáře, tak z tohoto filmu mohla být o dost zajímavější podívaná. Na Al Pacina nemám žádné námitky, jako obvykle hraje mistrovsky. Téa Leoni odehrála to co měla a Kim Basinger dostala zoufale málo prostoru na to, aby ukázala co v ní je, ale nebýt jí, tak na tomto filmu nebylo nic milého. Nato, že na tento laciný příběh režisér nalákal dva oscarové herce, tak jim tedy nedopřál se ukázat a svou velkou šanci jednoduše spláchl do WC. I kamera působí hodně pochmurně, šedě a nevýrazně a kostýmy jakbysmet. Velká škoda, vznikl z toho slabý průměr. (24.09.2007)