Pí

Aronofsky prostě ví, jak lidi zaujmout ale hlavně pořádně znechutit.. jakožte průměrný matematik toužící jen po správném vrácení peněz v obchodě a vysoké částce na výplatní pásce, mě celé bádání o významu Pí nic neříkalo.. to ale neznamená, že nezajímalo.. Sean Gullette se své role zhostil bravůrně a ty jeho stavy mi braly poslední kousky zdravého rozumu..chtěla jsem vědět víc a víc, hlavně pochopit.. a čím víc mi toho bylo předloženo, tím více jsem toužila po happy endu s vysvětlující pointou.. to se ale pořádně nedostavilo.. a já teď můžu jen doufat, že mě na uklidněnou přijde někdo objat, kromě mého medvídka Pú :-) (12.10.2009)

Tak tohle nebyl film pro mě. Jakýsi pseudoumělecký snímek, který není ničím jiným, než průhledným a hlavně laciným útokem na divákovo vnímání, které se snaží zahltit tak, aby byla zamaskována absence jakékoliv (hlubší) myšlenky. Vizuálně je to rozhodně zajímavé, nazvučené je to taky skvěle, ale fakt, že mě tikot v hodin v kavárně zaujal na celém filmu asi nejvíc, není pro Aronofskyho zrovna lichotivý. Vypněte si zvuk a koukejte jen na obraz, popřípadě obráceně (z nudy jsem zkusila oboje) a možná si řeknete, že to nebylo zabitých (díkybohu jen) 80 minut. 1/5 za Mansellovu hudbu (26.05.2009)

DARREN ARONOFSKY, PÍ (1998). Oceněná (Sundance) prvotina Darrena Aronofského. Devatenáct pravidelných sloupců a řad, ve kterých se i přesná analytická mysl překvapivě rychle ztrácí. Jakoby v sobě takhle dokonale přehledný sysém čar a spojnic skrýval nekonečně komplexní problémy. Solo k Maxovi, mladému matematikovi, který váhá s dalším tahem: DON'T THINK, JUST FEEL. Hráči kladou na desku střídavě černé a bílé kameny. ___ Ostře řezaný, černo-bílý film. Extrémní světlo, oslnění, zlomené v extrémní stín, černý jako díry, do nichž kolabují kusy vesmíru. Razantně stimulující skvělý elektronický soundtrack – psychedelický a futuristicky studený (Clive Mansell). ___ Podle čínských mudrců Go není jen hra pro děti. Go je mystérium. Hrací deska je předobrazem Univerza. Na první pohled je přehledná. Cílem hry je obsadit svými kameny větší polovinu území. Kdo však tuší, kudy vede zaručená cesta k této metě? ___ Paranoiou stižený mladý svérázný matematik hledá ultimátní stopy řádu v neuspořádaném ne-řádu světa. Jeho očima, skrze filtr trhavých záškubů kamery, objevujeme tyhle stopy naprosto všude. V mléce, které nalévá do kávy. V pohybu listí v korunách stromů. I na fotografii mléčné dráhy. Opakující se stále stejné stopy. Mandelbrotova množina se svými fraktálovými obrazy generovanéá neskutečně jednoduchými matematickými pokyny byla objevená teprve v roce 1981. Pan Mandelbrot měl za to, že objevil cosi,co nikdy nikdy neviděl. Během pár dní však zjistil, že fraktálové obrazy se nachází nejen v celé přírodě, ale doslova v každém nekonečně malém kousky Univerza - každý nekonečně maý koudek univerza jedoslova nekonečně komplexní, a jako takový má v sobě nekonečno. ___ Takže. Co jestli měli naši staří čínští mudrci pravdu? Poloodhalené tajemství, o němž se nedá přemýšlet, jež se snad dá pološílenou myslí na chvíli vycítit, a zase zapomenout... (22.09.2008)

,,MOJE NOVÁ HYPOTÉZA: JESTLIŽE SESTÁVÁME ZE SPIRÁL A ŽIJEME UVNITŘ OBROVSKÉ SPIRÁLY, POTOM VŠE, ČEHO SE DOTKNE LIDSKÁ RUKA, JE TOU SPIRÁLOU PROSYCENO...“ /// ¾ hodiny trvá, než to začne mít lidskou podobu. Vlastně hovno, tu to nechytne nikdy… Šílenej matematik – šílený je tu vlastně naprosto všechno a pár minut před koncem i já hledám číslo na dr. Chocholouška. Né ani tak kvůli myšlenkám, či zanášení křivek do obdélníku zlatého řezu, ale asi kvůli tomu, že jsem nikdy nebyl moc velkej matematik, a tak kumulováním více jak 5ti čísel do malýho prostoru, se vám ve mně něco probudí… Snad i proto chápu, že pro mnohé (matematiky) nemůže bejt tenhle film špatnej. Ovšem za sebe přiznávám, že je to mimo moje numerologický chápání. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Trápí mě pravá podstata ,,3,14“. 2.) Miluju tu depresivní atmosféru, když 10 minut vyzvání telefon... 3.) Thx za titule ,,depressya“. /// PŘÍBĚH * (nebo *****) HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (02.05.2014)

Problém! A zase na mé straně! Na rovinu řeknu, že jsem ten typ člověka, který je rád, že si zapamatuje deset rohlíku, deset deka šunkovýho nakrájet atd. , když jde do krámu. Prostě matematika celkově je pro mě jedna velká neznámá, mám k ní až tak velkou averzi, že jsem i líný přemýšlet o tom, zda mi prodavačka vrátila správně, prostě jí holt musím věřit. Čili má obrovská slabina při sledivání Pí byla přesně v tomhle. Ale já se tak strašně snažil tomu všemu přijít na kloub... Oči jsem měl přilepené, co to šlo na obrazovku, přivřené (to vždycky pomůže...) a když mi různé pospojitosti docvakli, posvátně jsem zatleskal. Pak ale přišel na řadu finální rozhovor a já měl zase mozek anulovaný a už zase jsem ležel s podepřenou hlavou a lá hodina biologie ve škole. Mrzí mě to. Hlavně vůči Aranofskému, který to měl dobře vymyšlené. Jak po trikové stránce (vrtačka= probořený strop od leknutí) tak i intelektuální. Víceméně fajnová filmová fanjšmekřina (hele, tři -f po sobě :D), jenže to prostě nebylo pro mě.... Cože? Jo, jasně. Pan Ostrovský jest připraven na rajčatovou salvu od poroty z matematické olympiády... Tak hrrr na něj (28.10.2008)