Krajina stínů

Lidské stvoření, jeho mysl a city jsou velmi citlivé. Ve svém životě se obvykle nevyhneme těžkým, přetěžkým chvílím. To ostatně zná přímo či nepřímo každý z nás. Je to vše ale o tom, jak se s těžkým životním okamžikem ve svém životě vyrovnáváme. Jak dokážeme po takové těžké životní ráně dál žít. Tento vynikající filmový snímek se velmi dotýká citového nitra dvou silných osobností a předkládá nám ho velmi přijatelnou formou, nikoliv v lacině romantických dojemných scénách. A z tohoto hlediska chápu tento umělecký skvost za naprosto vyrovnaný. Ostatně, myslím, že jméno Anthony Hopkins zaručovalo a zaručuje vždy kvalitní filmový zážitek na vrcholné umělecké úrovni. Vřele vám tento film doporučuji. Vám všem, kteří máte kouska citu v duši. Život totiž není o honbě za úspěchem, penězi a majetkem. Ten pravý život je vždy o lásce, o citu, charakterním postoji k ostatním a o pochopení těch ostatních okolo nás. K ničemu je nám hmotné bohatství a profesionální úspěch, když strádáme citově a cítíme se osamoceni a prázdní s plnými kapsami peněz. A kdo tohle nechápe, nepochopil v životě vůbec nic. (04.03.2012)

Přesně pro takovýto typ snímků miluju FILM jako takový. Hranice mezi kýčem a uměním je tenká. Divák to jednoduše vytuší. Pozná, pokud je snímek dělán upřímně, s pokorou a láskou k danému tématu, kdy vše působí nenuceně, přirozeně, nikoliv strojeně. Vypadá to jednoduše, že? Snímek si pozvolna plyne svým tempem, divák sleduje ubíhající minuty aniž by ho něco výrazně rušilo, neříká si, tuhle scénu bych „natočil jinak“, tuhle vystřihl, „tady“ mi něco chybí.... Divák „propluje“ celým snímkem , po celou dobu projekce téměř nemá ani čas uvažovat čeho je svědkem a až po skončení snímku mu to pomalu začne docházet. Přiznejme si upřímně, kolika snímkům se toto podaří. O kolika z nich lze toto říct (napsat)?! Toto je přesně ten případ. Shadowlands je další z pádných důkazů, že sir Anthony Hopkins je herecký chameleón schopný zahrát úplně vše. A musím dodat jedno: Dr. Hannibal Lecter ho určitě nejvíce proslavil, JÁ osobně ho mám přesto nejraději v „této poloze“ (viz tato role, či pan Stevens z Ivoryho Soumraku dne, popř. jako Burta Munroa z Donaldsonova V zajetí rychlosti). Cítím velký potenciál co se týče předlohy. Troufám si tvrdit, kniha bude lepší filmu (a hodlám se o tom také přesvědčit). * ubírám za dabing (přičemž to samozřejmě není problém snímku samotného, takže až tento svůj „handicap“ napravím, je více než pravděpodobné, že výsledné hodnocení (ve světle tohoto faktu) o tu 1* zvýším). p.s. když už jsem zde velebil A. Hopkinse, nemůžu (a nechci) opomenout Debru Winger coby spisovatelku a básnířku Joy Greshamovou. ( Naprosto přirozený nenucený herecký výkon), přičemž dotyčná je vice než zdatnou “přihrávačkou” siru Anthonymu. (11.07.2011)

"Bolest je Boží megafon v tomto hluchém světě.".... "Bolest nyní je součástí příštího štěstí" C.S.Lewis byl pro mě až doposud především spisovatel a autor Letopisů Narnie, jsem proto moc rád, že jsem se díky tomuto filmu setkal s Lewisem coby člověkem. Některé komentáře zmiňují, že mezi filmem a skutečným životním příběhem C.S.Lewise jsou určité rozdíly. To nemohu zcela posoudit. Přesto mi přijde, že to hlavní se lze z tohoto filmu o "člověku Lewisi" přeci jen dozvědět. Sledovat onu proměnu zatrpklého profesora vyžívajícího se v přednášení mravokárných vět o bolesti v bytost plnou láskyplného citu bylo něco úchvatného a Anthony Hopkins to celé ztvárnil zcela věrohodně. Stejně tak jsem si užíval všech těch jiskrných dialogů (zejména v první části filmu) mezi oběma hlavními protagonisty. Postava Joy Greshamové se svou někdy vskutku pěknou "vyřídilkou" mi byla veskrze sympatická a vlastně se i trošku divím, že se do ní C.S.Lewis nezamilovat mnohem dříve. Ale pokud ten průběh jejich vztahu popisovaný filmem je jen trošku postavený na skutečnosti (což předpokládám že je), pak celý ten jejich příběh jen hezky ilustruje onu Lewisovu filosofii o bolesti coby božím prostředku k tomu nás učinit lepším. A v tomto směru mě z poselství tohoto filmu lehce mrazí. (21.07.2020)

Pastva pre oči aj dušu. Jemne plynúca romantika ruka v ruke s komornými hereckými výkonmi, pričom si nie som istá, či mám Hopkinsa radšej ako intelektuálneho kanibala alebo decentného uhladeného pána so svojskými názormi a romantickými sklonmi :-) V každom prípade narniovské dobrodružstvá sú mojou šálkou kávy a príbeh o stvoriteľovi tejto detskej lahôdky, nejde nezbožňovať. (14.03.2010)

Specifické kouzlo herectví Anthony Hopkinse je naprosto ojedinělé. Myslím, že neznám žádného tak vynikajícího herce tohoto typu. Herectví tohoto pravého anglického gentlemana spočívá v jeho kultivovaném a naprosto důstojném projevu a také v jeho neuvěřitelném citu pro své filmové nebo i divadelní role. Jeho minimalistické herectví má snad všechny ctnosti, které lze vyjmenovat. Ano viděl jsem filmy s Anthony Hopkinsem, které byly méně vydařené. Ovšem nikdy jsem ve filmu neviděl hrát tohoto brilatního herce průměrně. Ke všem svým rolím přistupuje s obdivuhodnou pokorou a disciplinovaností. Film Krajina stínů má velice poutavý dramatický příběh, pojednávající zejména o všemožných rozdílech mezi dvěma lidmi. Osamělý filosof Lewis se zdá spisovatelce Greshamové na začatku jejich vztahu velmi rezervovaný a chladný. On si však není jistý sám sebou a svou upřímnou a vroucí láskou, kterou by měl muž k ženě cítit. V okamžiku kdy žena onemocní, se Lewis zachová jako někdo, kdo pouze nevykládá svým studentům pouhou teorii. Jeho počínání je v humanistickém slova smyslu to vůbec nejkrásnější. Chvíle, kdy potřebuje podporu syn jeho ženy, je nádherná tím, jak spolu tyto dvě bytosti splynou. Film je humanistický a nádherný až do posledních okamžiků jejich společného vztahu. Je pln těch nejšlechetnějších principů lidské etiky a v podání Anthony Hopkinse to nejsou jen pouhá slova ale i skutečné činy. Klobouk dolů. (22.11.2011)