Ladíme 2

Tak mnozí zde tvrdí, že se jedná o slabší díl než je předchozí. Já nevím. Mě to přijde tak, že mezi jedničkou a dvojkou prostě proběhla jen reklama. Prostě čtyřhodinovej biják. Ovšem soutěž sborů zde byla daleko na vyšší úrovní, než v první dvouhodinovce. Především němečtí Das Sound Machine, kteří teda absolutně neměli konkurenci a měli s přehledem vše vyhrát, pač já se bavil a s úžasem na ně čuměl. Choreo, propracovanost, děs a temnota, opravdu pecka! Ovšem Bellas jsou Bellas a je jasný, že to muselo opět ladit "happy endem". No já se bavil solidně! 75% (27.09.2015)

Klasická dvojka se vším všudy. Více songů, které už spíše nefungují, více z prstu vycucaných konfliktů a ještě mnohem více toho dámského juchání, které mužská část publika jen tiše přetrpí. Humor už tu tentokrát moc nefunguje, finále v Evropě je až nečekaně odfláklé a příběh jakoby tu ani nebyl. A celou dobu jsem měl pocit, že už tu Annu Kendrick ani moc nebaví. 50% (25.10.2015)

„PORAZIT „DSM“ JE PRO TENTO TÝM NADLIDSKÝ ÚKOL. I BĚŽNÉ PUBLIKUM VIDÍ, ŽE BARDENSKÉ PĚNICE NEMAJÍ ŠANCI NA REHABILITACI. DĚLAJÍ VŠEM VOKÁLNÍM KAPELÁM A CELÉ NAŠÍ BRANŽI OSTUDU…“ /// Na to, že nejsu náctiletá popíková Nanynka, tak musím uznat, že to má svý světlý kouty. Třeba ten úvod. Nebo, jak si celej film dělaj prdel sami ze sebe (skoro všichni). Jinak bych to kvalifikoval jako holčičí film, kterej se snaží bejt i pro kluky, když při pěveckejch číslech útočí na naše nejnižší pudy. Jo, ty čísla – fakt solidní. Sice žádnej hardcór, ale tahle parta etnicky rozmanitech holek dostává plus za solidního choreografa. Body však patřej potomkům Lindemanna. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Žral jsem jedničku. 2.) Zjistím, že poslední dobrej německej zpěvák nebyl David Hasselhoff. 3.) Thx za titule „K4rm4d0n“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (31.08.2015)

"Poslední dobrej německej zpěvák byl David Hasselhoff." Tak to je odvážný tvrzení, protože na scénu nastupují árijsky přesní Das Sound Machine a ti mě baví mnohem víc než titulní Bellas. Ty jsou totiž na můj vkus příliš multikulti - bílá, žlutá, hnědá, černá, štíhlá, tlustá, chytrá, hloupá, Australanka, hetero, lesba a kdo ví co ještě. Mne problémy tohoto nesourodého spolku napodruhý už nebavily, ale to závěrečný vystoupení bylo fajn. Avšak nejlepší byli komentátoři, protože ti si svoje role evidentně užívali. (04.01.2016)

Nenáročná dámská týmovka, která si nejen udržela svěžest prvního dílu, ale navíc je coby ženská variace gross-out komedie konzistentnější. Chvílemi nemá svou ostrostí a sebe-uvědomělostí daleko k Vybíjené Bena Stillera, aniž by tím byla otupena její „ženská“ síla. Hledání osobitého „soundu“ představuje leitmotiv filmu. Dívky jsou naučené přejímat cizí slova (a hudbu), ale teprve když dají průchod vlastnímu hlasu, mohou pokročit dál (v osobním životě, v kariéře, v soutěži). Je to jejich vlastní talent a spolupráce, nikoli podřízení se pravidlům, ale jejich porušení, co vede k úspěchu. Nedopustí, aby za ně rozhodovali muži (proto Amy na romantické večeři, připravené tak, aby podlehla emocím a řekla ano, řekne ne). Stejně jako hrdinky, ani film se neřídí patriarchálními schématy. Heterosexuální romantiku nepředkládá jako hlavní nebo jediný zdroj štěstí, ale naopak zlehčuje nebo odsouvá bokem (Benji a Emily), objekty sexistických vtipů jsou častěji muži, ústřední dějová linie tentokrát nesleduje souboj (různých) pohlaví, nýbrž souboj ženy dokonalé (Birgitte Hjort Sørensen) se ženami, které mají své chyby a slabosti, ale nestydí se za ně. Přes všechny mé sympatie, které film získal svou lehkou pop feministickou podvratností, mu nemohu odpustit nesoustředěnost (skoro celá první polovina se nese v duchu „let’s have a fun“, aniž by došlo k výraznějšímu vývoji zápletky) a zbytečné natahování některých scén (pěvecký souboj v domě výstředního milionáře). Našlapaná hudební čísla, bezvadně sehrané herečky (Rebel Wilson dobře načasovanou replikou zabíjí skoro každou scénu i díky reakcím ostatních) a nepřetržitá hra se stereotypy mi ale brání odbýt Ladíme 2 průměrným hodnocením. 75% (15.05.2015)