Pozůstalí

1. série: Přihlouplá sektářská agitka pro diváky s nižším IQ. Poté, co zmizí 2% populace, se nachází svět v depresi. Někdo chlastá, někdo se chce zabít, mládež divoce souloží a fetuje, lidi přestávají chodit do kostela - takže nic zvláštního. Část obyvatelstva odešla do sekty, kde je vaší náplní nonstop kouřit (zřejmě výprodej tabákových výrobků), dopisovat si místo mluvení a ukazovat, jak je vám ukradený život s vyjímkou pečlivého stalkování vybraných osob - je velice obtížné z toho vykřesat nějaký inteligentní záměr nebo smysl, i když se o to občas scénář pokusí pomocí debilních monologů. Účel a destinace zmizení podle scénáristy nebudou nikdy vysvětleny, což znamená, že můžeme očekávat spousta dalších nevysvětlených bizarností, takže pokud si odmyslíme dilema diváka, zda se sekta chová správně nebo ne, čeká nás tuctová maloměstská vztahovka. Místo toho, aby série nějak gradovala k překvapivé pointě, se vlastně nic moc neděje. Tvůrci se jen snaží pomocí provařených triků typu dojemného drnkání na piánko nebo šmrdlání na viole, abyste spadli do melancholie nebo lehké deprese, ale nezapomněli na naději, že na vás stále někde čeká láska (Boha) a osudové zvraty. Lidé často připomínají Lost, scénáristovo předchozí TV dílo, ale to je zavádějící. Lost měli první dvě série strhující, plné zajímavých postav a nějakou dobu vám trvalo, než jste si uvědomili, že to je ezoterická píčovina, pokud možno co nejdéle prodlužovaná, kterou nikdy nikdo rozumně nerozplete a nevyvrcholí k satisfakci nikoho. U Leftovers vám to bude jasné hned i díky nezajímavým hercům (snad kromě chudáka Therouxe, který se chudák musí svlékat v každém druhém díle) a opravdové nudě - ale jsem si jistý, že tento nezdařený ezo mix přiláká dostatek duchovně tápajících a nevzdělaných diváků, kteří v něm budou vidět něco víc. (20.12.2015)

Jeden z nejlepších seriálů posledních let. Studie deprese a smutku. Finále poslední řady je jedna z emocionálně nejsilnějších věcí, co jsem v televizi za poslední dobu viděla. Justin Theroux a Carrie Noon si zaslouží Emmy jako málokdo. Jsou bechybní a emocionalně zničující stejně jako každý aspekt této seriálové události. 1. řada - 100%. 2. řada - 100%. (10.09.2014)

Vzhľadom na rozporuplné reakcie som čakal niečo super. No jediné na čo som prišiel bolo, že všetky hejty sa do bodky naplnili. A stálo ma to iba zbytočne veľa nervov. Fakt nechápem, ako môže niekto takto zaujímavú tému a námet sprasiť spôsobom, že zo zaujímavosti a záhady sa stane jedna nudná banalita. Okrem toho dej bol hneď od začiatku chaotický, nátlakový a až smiešne snaživý. Všetko naplácané na seba halabala a bez pútavosti. Pokiaľ sa snažil autor diváka k smrti unudiť, tak veru nemal k tomu ďaleko. Nuž, aj to je umenie, dobrý námet znechutiť a totálne otráviť až do okusovania nechtov od nudy. Jediné čo kvitujem je pokus o nastolenie atmosféry, ktorá chvíľu bavila. A bola tam teta Lýdia zo Služobníčky, takže aj mierne prižmúrenie očka. Podpriemer. 40/100 (06.05.2022)

„UDÁLOSTI 14. ŘÍJNA SE DOTKLY KAŽDÉHO Z NÁS,…“ /// Po zmizení 2% populace, jsem očekával lavinu neuvěřitelnejch záhad. HOVNO! Vyvalilo se akorát několik osudů, který nemaj šťávu. Záhadný společenství bílejch kuřáků si nedělá starosti s rakovinou, ani s ničím jiným. Sere všechny a mě vlastně taky, páč místo hejbání příběhem, zvyšuje maximálně tržby tabákovýmu průmyslu. Je tady fajn ukamenování, ale tím asi výčet kladů končí. Je to nudný a vo hovně! (vím, že se vopakuju, ale voni si začali!) Nakonec to vzbuzuje jakýsi otázky ohledně lidí, ale zrovna v tomhle já mám celkem jasno. A jestli to mělo filozofovat i jinak, tak to sem ňák nepobral. Ještě že to má jen 10 dílů! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2011 napsal Thomas R. Perrotta, neznám. 2.) Jsem předplatilem časáku National Geographic. 3.) Thx za titule ,,mark82“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (18.05.2015)

Existenciální tíha nepochopitelné ztráty rozkvétá v seriálové variantě Pozůstalých do mnohem propracovanějších rozměrů než v knize, jejíž okovy tíží Damona Lindelofa jen v první sérii. Ta je z toho důvodu nejslabší, ale nevyhnutelně rozjezdová. To, co je pak seriál schopen rozehrát po příjezdu do Jardenu, je masterclass v neotřelém přístupu k seriálovému vyprávění. Každá epizoda tvoří propracovaný mikrosvět stojící sám o sobě, provoněný interpretační volností a vyzývající diváky k aktivní participaci a přemýšlení nad tím, co vlastně sledují. Kevinovo "Homeward Bound" z konce druhé série pro mě sice už v té třetí nic nepřekonalo, fascinace ale neopouští ani pár dní po dokoukání poslední epizody. Jak mě u jiných HBO seriálů to topení se v neustávající depresi spíš štve, tady jde o neprůstřelný umělecký koncept, který opět ukazuje genialitu tvůrce, jež nám dal LOST, ale nebylo mu to dost. 95 % (19.06.2022)