K smrti odsouzený uprchl

Bresson má evidentně rád monology. Stejně jako u Kapsáře nebo Deníku venkovského faráře, i tady se hodně používají monology, ale ve většině případů naprosto zbytečně. A já pořád nechápu proč - vždyť v obraze vidím moc dobře, co se stalo, tak proč mi to musí ještě hlavní hrdina jednou zopakovat? Abych si fakt uvědomil, že na dvorku chodili tři muži (které po jeho monologu stejně v obraze uvidím), jak vypadá jeho cela (což pak taky uvidím) nebo že deky svázal provázkem, což při tom monologu dokonce i vidím? Sorry, ale když je Bresson považován za jednoho z nejlepších uměleckých režisérů, fakt bych čekal, že si poradí i bez toho. Obzvlášť, když se mu to u Mušky a A co dále, Baltazare? daří dost slušně. Jinak to je ale snad jediná (byť velká) výtka, kterou mám, ten film jinak funguje slušně, ten "oddramatizovaný" styl zde i tak funguje napínavé (a to obzvlášť v závěru) a hlavnímu hrdinovi zde člověk fandí. A u kamery se nedá vyčítat už vůbec nic, v tomhle je Bresson mistr v každém svém filmu. Dokážu si představit, že kdyby se primárně vyprávělo jenom obrazem, tak z toho budu naprosto unešený, ale takhle mi v tom nějaký pořádně silný dojem trochu chyběl a proto se to odrazí na hodnocení. Ale i tak je to povedený film, to nepopírám. Slabé 4* (20.01.2021)

Film Roberta Bressona „K smrti odsouzený uprchl" patří k nejsilnějším francouzským filmovým dílům posledních let. Je to dílo zvláštní a průbojné námětem i formou. Již to, že se vlastně celé odehrává v těsné vězeňské kobce, že má jediného hrdinu, že role jsou obsazeny anonymními hereckými představiteli, že děj je omezen v podstatě na jediný motiv: snahu vězně uprchnout (skutečný útěk pak zabírá poměrně menší část filmu)... to vše jsou prvky odvážného filmového ztvárnění. Bresson řekl o svém díle, že je to film „s rychlou akcí a přitom s pomalostí, s tíživým životem vězení". Technický scénář filmu obsahoval 600 záběrů, ale nejsou v něm sekvence celý film tvoří vlastně jedinou sekvenci. Dovede-li při tom upoutat diváky od prvního do posledního záběru (a to nejen tak zvané filmové gurmány, ale i řadové návštěvníky kin svého času patřil v Paříži tento film k obchodně nejúspěšnějším francouzským filmům), je to důkazem jeho nesmírné ideové síly a vysokých uměleckých hodnot. Jeho autor byl odměněn Křišťálovou hvězdou Francouzské filmové akademie za rok 1956, Cenou za režii na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v r. 1957 a cenou „Victoire" 1957. Filmový přehled 45/1957 (01.11.2007)

Nesmírně zajímavý snímek, který je ve svém provedení velmi poklidný, a to i přesto, že jde o únik vězně. Svou poetikou je to film noir, ale bez akce, velmi zpomalený. Vůbec to ale nevadí, protože to, jak sledujeme všechno dění očima toho, kdo chce uprchnout, vytváří dostatečné napětí, ale kromě toho také silné, emotivní situace. A to i bez hudby. Ono to jde, když se chce, je se musí i trochu umět chápat film a jeho možnosti. (08.01.2015)

Existuje mnoho filmových podôb útekov z rôznych väzníc a väzení, založených na pravdivých výpovediach, alebo ako výmysel scenáristov. Tento snímok, možno zaradiť k najšikovnejšie a najdramatickejšie podaných príbehov únikov zo žalára pričom jeho pridanú hodnotu predstavuje minimalizmus akcie, či možných alebo ,,vhodných,, naturalistických scén popráv či týrania väzňov a maximalizácia napínavej atmosféry. (16.06.2016)

Minimalistický pohled do nacistického kriminálu, ve velkolepém formátu. Jeden z nejpůsobivějších filmů, co jsem kdy viděl. Fázi závěrečnou, tj. útěk si prožijete naplno spolu s poručíkem Fontainem (velký sympaťák) plni obav, jestli Jost je nasazený práskač nebo oběť. A pak přijde Le FIN, žádné kecy, žádné další obrazy, ani milimetr filmu navíc. (30.05.2014)