Tři srdce

Jeden zvláštny no súčasne pre mňa veľmi silný a nádherný film, ktorý mal viac do seba, než som si myslel, že bude mať. A sú momenty, kedy človek skutočne súcití s našimi troma hlavnými hrdinami, lebo je to všetko komplikovaná situácia, za ktorú nemôže ani jeden z nich. Ale ocitli sa v tom a nejako sa z nej musia dostať. Herci sú veľmi sympatickí a rovnako vnímam aj postavy, ktoré hrajú. Je cítiť, že film nie je americký a emócie z neho idú akosi prirodzene. Najviac sa mi asi páčil koniec, ktorý sktuočne ukazuje, že nič z toho čo sme videli sa udiať nemohlo a je to všetko len veľmi hlúpa a smutná situácia. Vidieť v kine stálo za to, rád som tomu venoval svoj čas a doporučujem. (21.05.2015)

Naprosto vymazlená filmová delikatesa. Příběh vyprávěný s citem filmařským o citech lidských. Hoď mně jehlu do přeplněnýho seníku a najdu jí spíš než chybu v tomhle filmovým diamantu. Řeklo by se, jak musí být těžký vyprávět o lidských citech, o lásce, o shodě okolností, tak aby tomu divák uvěřil, aby to působilo lehce a přirozeně, ale stačí být bohem nadaný umělec a jde všechno. Filmařská lahůdka se současně stala i lahůdkou hereckou, dámy jsou výborný, ale Benoit si tady svým herectvím vypsal žádanku na Cesara. (25.11.2014)

Pro mě příliš srdceryvné a nevěrohodné. Ráda bych věřila, že je možné potkat někoho, s kým budu chtít hned po prvním, byť krátkém, setkání strávit celý život a kvůli němu přetrhat všechny dosavadní svazky. Ale mě se to nestalo a jen těžko si to dokážu představit. A na tak velké náhody, jako jsou ve scénáři, prostě nevěřím. (22.09.2017)

Tři srdce jsou regulérní melodrama a zároveň melodrama v uvozovkách, což je poměrně riskantní manévr, ale protřelému Jacquotovi to tady vychází. Funguje to v praxi tak, že přepjatost až afektovanost typická pro tenhle žánr je tady místy nepřirozeně zesilovaná, občas lehce ironicky komentovaná a zároveň s vážnou tváří naplňovaná. Vodítko můžou představovat už úvodní zlověstně znějící smyčce, které podkreslují relativně banální situaci (hrdina nestihne vlak) a předznamenávají budoucí nevyhnutelnou tragédii. Především Poelvoorde jako herec v sobě obě polohy dost přesně ztělesňuje - jednak se dá jeho Marc číst jako pohnutá figura vystresovaného úředníka a stejně tak jako poněkud směšně působící milenec, který nepochopitelným způsobem uhrane obě dvě sestry. Jacquot k tomu ještě přidává přehnaně dramatická přerámování kamery nebo suše glosujícího vypravěče, který závažným hlasem sděluje zcela banální informace (komu při scéně se západem slunce definitivně nedojde, že to má být legrace, tak už nevím). Tohle balancování na hraně mezi oběma polohami - lehce parodickou a naprosto seriózní - se filmu daří ustát, takže pokud jej začnete včas sledovat touhle optikou, bavíte se všemi těmi sebeshazovačnými momenty a zároveň jste schopní to prožívat jako romanci. Navíc je to kromě toho chytrý, nenápadně podaný komentář k dnešní kultuře zdravého životního stylu, kterou dává Jacquot do kontrastu s onou francouzskou "amour fou" - šílenou láskou, kterou byste nemohli prožívat, pokud byste nekouřili, pravidelně běhali a jedli saláty k obědu a suchary k večeři. (25.11.2014)

Příklad filmu, který je podle ustavených konvencí tak špatný, až je dobrý a velmi zábavný, což ale v případě tohoto filmu nutně nemusí být negativum (a ani nesejde na tom, zda se v případě všech "objektivně" neukočírovaných složek filmu jednalo o záměr režiséra či nikoli). Doslova a do písmene infarktově, až absurdně vyhrocená romance s úžasně přehrávajícím Poelvoordem neustále na hranici kolapsu, zlověstnou thriillerovou hudbou a zcela nečekaně se zjevivším, osudově glosujícím voiceoverem jak z Truffautova Julese a Jima. Je docela překvapující, že ještě dnes něco tak podivného projde zkrze všechna síta, dokonce až do benátské soutěže. Ale je to jenom dobře. (19.02.2015)