Život a doba soudce A. K.

Soudce Melancholik, který se dvanáct dílů plácá v porozchodové krizi, a vše provází svým vnitřním komentářem. V některých případech ukrajuje zdlouhavou část soudních jednání (některé jeho asociace jsou velmi úsměvné), někdy jsou to kecy v kleci. Mix jednotlivých případů a krize identity není úplně marný, jenže to by Švehlík musel dostat spolehlivé a dobře napsané spoluhráče. V osobní rovině totiž neexistuje jediná žena (Tereza, Laura, Iva), která by měla nějakou osobnost. A co se rodičů Klosových týče, tam ani Bartoška nemá, co hrát. Všech dvanáct dílů nemá uspokojivou ústřední linku, která by vás držela v jakémkoli napětí. Proto už se ke konci seriál táhne (díl Kněz je dokonalou ukázkou výplně) a závěrem vás spíš romrzí než cokoli jiného. V rámci české tvorby originální počin, který je bohužel nedotažený ve všech směrech (úvodní a závěrečné titulky jsou graficky otřesné). (23.09.2017)

V pradávných dobách socialistického Československa patřily seriály k výkladní skříni televizní tvorby a vytvářely fenomén rozhodující o spokojenosti diváků. Od té doby přetrvává snaha televizních manažerů uspět právě na poli původní televizní seriálové tvorby a na Životě a době soudce A. K. je znát, jak velké byly ambice natočit seriál, který se dokáže zavděčit jak publiku, tak kritikům bažícím po umělecké reflexi dnešní hodnotově rozkolísané doby. Seriál chce prostřednictvím svého hrdiny nastolovat otázky a roztínat bolestivá mravní dilemata. Nedokážu posoudit odbornou stránku projektu, tedy do jaké míry odpovídají projednávané soudní případy stávající legislativě. Pokud jde o to ostatní, David Švehlík se potatil a představuje charismatického hrdinu, s jehož lidskými soudy a profesními rozsudky se nejspíš nebude mít divák problém ztotožnit. Seriál celkem slušně funguje na bázi jednotlivých soudniček - typově charakteristických případů, které sice nejdou nijak do hloubky, lépe řečeno hloubku někdy snaživě předstírají, ale ve srovnání s komerčními seriály konkurenčních televizí jde v rámci hry na malém českém písečku o solidní nadprůměr. Bohužel jsem ale zvyklý srovnávat naši tvorbu s nekonvenčními kousky světové televizní tvorby a ten odstup je pořád obrovský. Soudce A. K. nestrhne, vězí až po uši v zajetých schématech a konvencích, jeho vnitřní monology jsou tak nějak literární a školometsky osvětové, jeho soukromý život a problémy jsou mi ukradené a když jsem vynechal dvě epizody, nic mě nelákalo je zhlédnout na internetu. Není to pro mě zásadní dílo, i když některé problémy a témata jsou závažná. Celkový dojem: 55 %. (04.11.2014)

Po jednej náhodne zhliadnutej epizóde asi takto: Téma a zasadenie vôbec nie sú zlé a Švehlík sa javí ako voľba vyvolená zlatými českými ručičkami na to správne miesto. Snaha o pochmúrnejšie a vážne vyznenie je odmenená úspechom, avšak len čiastočným - akosi to nejde dohromady s mierne polopatistickým, až didaktickým podaním prípadov; subjektívny pohľad sudcu-osoby majú do deja vnášať vnútorné monológy, ale samotný proces je veľmi jednostranne konštruovaný bez možnosti ponechania priestoru objektivite realizmu, čím sa seriál sám uzatvára do fikčného sveta a vyčleňuje z toho skutočného. To podporuje aj plochosť dejových línií a podporných charakterov, vtláčanie hrdinu do sveta (a teda jeho mierne neohrabané pretváranie v odraz jeho vnútra) a v neposlednej rade pasovanie jeho samého do role akéhosi tragéda modernej doby, ktorého osobný a verejný život nie sú práve najšťastnejšie. Najväčší problém by som videl azda v relatívnej zbytočnosti tohoto takpovediac zhmotneného ľudového predstaviteľa zázračnej formulky "aj sudca je len človek", ktorý k nám prehovára pestrým slovníkom inteligentných a poučných fráz, a ani nezabúda vylúdiť malý smutný úsmev na tvári, ktorým na chvíľu zaženie mračná ťaživosti bytia. Inu, chlapec to holt nemá ľahké, ale jeho počínanie, i počínanie ostatných je miestami až príliš chladné a umelé na to, aby som mu ho mohol plne uveriť a vcítiť sa do jeho problémov. Čo je problém. Tiež by som mohol seriál obviniť z nemiestneho prechovávania pózy, u ktorej mi nie je jasné, čo konkrétne vlastne stelesňuje, a v neposlednom rade z tak trochu podivného zliepania jednotlivých scén, línií a dialógov. Zračí sa v ňom však úporné (i keď len naoko) ťaženie proti bežnej komerčnej produkcii televízie, a i keď ma za to možno v krajnom prípade seriál ničím neodmení, motivácia pozrieť si celú sériu tu je. (01.10.2014)

Hluboce průměrný seriál o chlapíkovi, který má dost bordel v hlavě a kolem sebe lidi, rodiče i známé, kteří mu v řešení krize příliš nepomáhají. Navíc k tomu sedí v soudní síni a soudí lidi, kteří jsou na tom ještě hůř, což taky na náladě nepřidá. Bylo by to dobré téma na tragikomedii, ale tvůrci se rozhodli tyto "soudničky" myslet vážně, což asi nebyla zas tak šťastná volba. Jedinou trochu živou postavičkou je policista Igor (Marek Daniel). Všichni ostatní jsou dost divní, takže je to vlastně divné celé. První polovina seriálu velmi nudí, poté jakoby to psal a točil někdo jiný, pár dílů dobrých, závěr tragický. Celkově jsem dosti zklamán, jelikož potenciál byl značný, těžce nevyužitý. 55% (13.05.2015)

Asi nemá cenu moc komentovat, o to se postarali jiní, jen by mě zajímalo, zda veslování v pražské Slavii je nějaký product placement, protože u vody je sice hezky, ale když veslovat, tak na Veslařském ostrově v Podolí. Tatrovákům a slávistům jsme za mých časů říkali "popelničáři". Dle prostředí, ve kterém se jejich loděnice nacházely. :-) Jednotlivé soudní případy mě až tak nezaujaly, vnitřní hlasy občas ruší, ale zatím mě zajímá, co bude s hlavním hrdinou dál. (09.11.2014)