Život a doba soudce A. K.

Velmi nevyvážené, co se kvality jednotlivých dílů týče. Monotónní Klosův voiceover funguje jen místy - ač dokáže být cynický, ironický, až sarkastický, často jsou jeho nahlas vyřčené myšlenky spíše rušivým elementem. Celkový neosobní, minimalistický způsob narace se mi naopak docela zamlouvá. Přidává totiž na slušné, beznadějné atmosféře jednotlivých dílů a zároveň zvládá vykreslovat duševní prázdnotu hlavního charakteru přesvědčivě zahraným Švehlíkem juniorem. (01.10.2014)

Kdyby mi to jen tak nepřipomínalo Terapii skoro v každém záběru, pohledu, snímání kamery, tichém, vemlouvavém hlasu...! A ono i na tu terapii nakonec dojde. David Švehlík jako soudce chvílemi mluví s dikcí ne soudce, ale herce, pečlivě moduluje, artikuluje, a tohle soudci nedělají, jejich úřední řeč je strohá a nijak uhlazená. Je tam ale naštěstí dost humoru a zajímavých situací, díky nimž se na film dá koukat, a třeba řežba o kašpárka je vynikající věta na závěr prvního dílu. (01.09.2014)

Opravdu orginálně pojaté. U většiny filmů ze soudního prostředí divák ví na čí straně je pravda, právo a komu držet palce. Zde neznáme pravdu a motivy činů zúčastněných, stejně jako to neví soudce, který má vynést rozsudek. Vnitřní monology a úvahy soudce A.K., který má své osobní-lidské starosti, působí reálně a přitom místy i humorně. Čím více dílů, tím je mi seriál (a hlavní postava) sympatičtější. (22.10.2014)

V pradávných dobách socialistického Československa patřily seriály k výkladní skříni televizní tvorby a vytvářely fenomén rozhodující o spokojenosti diváků. Od té doby přetrvává snaha televizních manažerů uspět právě na poli původní televizní seriálové tvorby a na Životě a době soudce A. K. je znát, jak velké byly ambice natočit seriál, který se dokáže zavděčit jak publiku, tak kritikům bažícím po umělecké reflexi dnešní hodnotově rozkolísané doby. Seriál chce prostřednictvím svého hrdiny nastolovat otázky a roztínat bolestivá mravní dilemata. Nedokážu posoudit odbornou stránku projektu, tedy do jaké míry odpovídají projednávané soudní případy stávající legislativě. Pokud jde o to ostatní, David Švehlík se potatil a představuje charismatického hrdinu, s jehož lidskými soudy a profesními rozsudky se nejspíš nebude mít divák problém ztotožnit. Seriál celkem slušně funguje na bázi jednotlivých soudniček - typově charakteristických případů, které sice nejdou nijak do hloubky, lépe řečeno hloubku někdy snaživě předstírají, ale ve srovnání s komerčními seriály konkurenčních televizí jde v rámci hry na malém českém písečku o solidní nadprůměr. Bohužel jsem ale zvyklý srovnávat naši tvorbu s nekonvenčními kousky světové televizní tvorby a ten odstup je pořád obrovský. Soudce A. K. nestrhne, vězí až po uši v zajetých schématech a konvencích, jeho vnitřní monology jsou tak nějak literární a školometsky osvětové, jeho soukromý život a problémy jsou mi ukradené a když jsem vynechal dvě epizody, nic mě nelákalo je zhlédnout na internetu. Není to pro mě zásadní dílo, i když některé problémy a témata jsou závažná. Celkový dojem: 55 %. (04.11.2014)

Švehlík je (taky) opravdu pěknej chlap (nevím, jak to bez klasicky krásný tváře dokáže, ale mně se fakt líbí) a jeho hlášky uprostřed přelíčení jsou opravdu zábavný... A zajímavý, i když už leckdy už ne zábavný jsou i jednotlivé případy A. K. Tolik ke kladům seriálu. Snesitelná (a ukončená), ač v žádném případě nenadchne, je linie rodinných vztahů. Ale zcela debilní (i když otevřená, jak to mám ráda) a na hlavu postavená je série osobních vztahů (v závorce se nachází spoiler jako kráva: a vůbec bych se nedivila, že ho doktorka Iva kopne do pozadí poté, co on sám tam kopne toho svého fantoma Lauru). V tomto a i ohledně dění okolo asistentky Terezy je vidět, že se počítá s pokračováním, které, nejsou-li další zajímavé případy, je podle mě zcela zbytečné... (27.07.2015)