Slídil

Mrazivá ukázka toho, co z lidí udělalo moderní náboženství jménem kariérismus. Lou je člověk, který nemá oporu v rodině ani přátelích, takže ho těžko můžeme soudit za to, co s ním provedl tlak okolí. Není se čemu divit, když je kariéra braná jako smysl života. Pokud na ni okatě kašlete, tak je vámi ihned opovrhováno. Když se snažíte a úspěch nepřichází, tak jste automaticky za břídila. Naprosto dokonalou ukázkou je scéna povýšení v autě. Na první pohled je velmi směšná, ale takto svoji práci prožívá většina zarudlých strejdů, kteří vás ráno předjíždějí cestou do práce. Z Gyllenhaalova vytřeštěného pohledu jde celou dobu strach a vše je ještě podpořeno tím, že hned první scénou nám Gilroy naznačí, že tento mladík není úplně v pořádku a divák při každé další situaci, kde se Lou chová jako mimoň, čeká to nejhorší. (14.01.2015)

Rovnou přiznám, že jediný důvod, proč (těsně) nedávám pětihvězdu je, dle mě, neuspokojivý závěr. Vzhledem k tomu, jak fascinující je zde hlavní postava, doufal jsem v podstatě v jakýkoli jiný než otevřený, a tedy jaksi neukončený závěr. V čem, že je Lou Bloom fascinující? Je to zvláštní, slizský podivín, který ale není podivínem čistě vlastní vinou. Je to člověk bez opory a přátel, který si jen hledá svou cestu v životě, chce se snažit, chce dělat věci správně, ale za každým životním krokem zanechává stopy své asociality. Je inteligentní, ale emocionálně plochý (proto Nightcrawler nemá nic společného s Drive), je prostě zvláštní, velmi zajímavý a dosti realistický - jeho charakterové rysy potkávám i ve skutečném životě... Sledovat takovou postavu, jak se prodírá nočním životem je vskutku fascinující zážitek. Samotná satira na mediální honbu za senzací je pak příjemným bonusem. 9/10 (11.01.2015)

Emoce vřelé asi jako zimní ráno a postavy bez osobního příběhu mohou vzbuzovat dojem divácké antipatie, ale ta úsporná práce s hrdiny, kteří se zaprodali číslům sledovanosti, funguje na jedničku, jelikož tihle slídilové pro většinu z nás zůstanou něčím odosobněným, prostupující k nám skrze pikantní záběry z televize, i v běžné realitě. Navíc Gyllenhallova slizká kreace funguje tak silně, že je vám vlastně úplně jedno, jakým způsobem byste měli na hrdinu nahlížet, což se v závěru vyjeví jako hlavní trumf tvůrčího vyprávění a tak nějak vezmete na milost i ten předtitulkový dojezd. 4 a ½. (01.02.2015)

Gone Girl je vedle téhle temné, přízemní studie o novinářském hyenismu a jednom sociopatovi, který tenhle fakt využije do dřeně, jen nažehlená až sterilní nuda. Fincher neFincher. Dlouho jsem necítil k postavě (a vlastně k filmu celkově) tak fyzický a živoucí odpor jako k Lousi Bloomovi, Jake tedy znovu dokazuje, že je herec mnoha tváří. Ale tuhle nebudete mít rádi. Režie je sebejistá, výborně kombinuje ruční kameru a širší úhel (ok, to jsem použil bez jakékoliv podpůrné znalosti), scénář uchvacuje rychlopalnými a zdrcujícími monology tvořícími se v choré mysli (líbilo se mi, jak se kamera při nich častokrát vůbec nepohnula z tváře Jakea) a děj pomalu graduje napříč krvavou, ponurou nocí. Soundtrack pak vše minimalisticky, atmosféricky doplňuje. Škoda že chybí ale nějaký ještě výraznější vyvrcholení v závěru. Na druhou stranu, zřejmě tak celý ten příběh působí o to nepříjemněji a realističtěji. Rád si myslím, že vidět mě znamená nejhorší den tvého života. (31.12.2014)

Dobře natočený příběh o hyenismu reportérů, kterým není nic svaté a pro svůj vlastní prospěch se neštítí ničeho. Jake Gyllenhaal si roli náramně užíval a díky němu je snímek zase o něco poutavější. Celkovému (silnějšímu) dojmu z řady scén napomáhá ovšem i hudba, aranžmá záběrů a scén, kterým s blížícím se koncem nechybí pořádná dávka napětí a houstnoucí atmosféra, tudíž se i můj dojem zvýšil ze 3* na 4*. (02.07.2015)