Ex Machina

Genderová šachová partie pro čtyři hráče. S odstupem osmi let od premiéry a v kontextu dalších dvou Garlandových filmů se "Ex Machina" ukazuje nejen jako zářný autorský debut, ale také jako prokletí. Režisér a scenárista v jedné osobě byl na základě tohoto filmu neadekvátně zaškatulkován v rámci sci-fi, potažmo fantastických žánrů. Jenže stejně jako v jeho nadcházejících filmech představuje žánr jen stylistický rámec pro úvahy nikoli vědeckofantastické, nýbrž mezilidské a vztahové. Umělá inteligence Garlanda fascinuje především jako pole zrcadlící genderová témata, především ve smyslu vědomě i nevědomě stylizovaného vystupování, ale také pozorování, přejímání a využívání rolí či kódů, které ač jsou v jádru umělé a nepřirozené, respektive nejsou vlastní našim unikátním osobnostem, zakládají většinu lidských interakcí. Současně "Ex Machina" pojednává o objektivizaci žen a o tom, do jaké míry při mezilidské interakci opačných pohlaví vnímáme reálnou osobnost na druhé straně, nebo naopak si na ni jen projektujeme genderové kódy a mřížky. Vlastně pak ani nepřekvapí, že film na jedné straně nadšeně přijímají geeci, kteří se vidí jako Nathan, byť jsou spíš Caleb, zatímco na druhé mu, na základě v principu stejně omezeného a zaslepeného výkladu, někteří paradoxně vytýkají sexismus či onu objektivizaci. (28.07.2022)

Velmi chytrá a morálně nejednoznačná sci-fi. Nadchla mne právě ta nemožnost určit, kdo se choval správně a kdo ne. Klade to spoustu eticky ošemetných otázek ve vztahu stvořitele ke svému výtvoru či "náhodného" přihlížejícího k onomu výtvoru. Komu fandit? Povýšenému géniovi, který šuká svoje sexy robotky, ale přitom je to vizionář s upřímným cílem zajistit pokrok? Nebo naivnímu dobrákovi, co jedná impulsivně, neloajálně a neuvědomuje si důsledky. Či snad neposkrvněnému stvoření, které má ovšem všechny atributy lidské ženy včetně manipulativních "ženských zbraní"? Scénář je promyšlený a umí překvapit. Jediné, co mi drhlo (SPOILER) bylo, že robotky dokázaly Oscara Isaaca ubodat. Myslím, že Mozart programování mohl pamatovat na první zákon robotiky. (19.05.2015)

Kdyby Alex Garland věnoval tolik úsilí propracování psychologické i symbolické stránky, kolik ho věnoval designu prostředí a předstírání duchalpnosti, šlo by jistě o velmi komplexní film. Takhle se bohužel jedná o něco, co si pracovně nazývám hipster sci-fi - film soustředěný na to, aby dobře vypadal a budil výrazný první dojem. Jakmile vezmete jeho hru vážně a pustíte se s ním do diskuse, zjistíte, že mele polopatické a hezky formulované fáze, přičemž se tváří objevně. Jasně, před Pollockem zní každý rozhovor hned trochu inteligentněji a ženská krása v sousedství Klimta zraňuje ještě víc, ale Ex Machině jde mnohem líp tančit disco, sekat skvělé macho pózy Oscara Isaaca a předkládat vražedně křehký sex appeal Alicie Vikander (až se bude vyrávět sériově, ožením se s ní) než ohromovat trochu srandovními taktilními detaily a manýristickými protisvětly, která nám důležitě sdělují, že Ex Machina není jenom zábavná historka. Ale ona ve skutečnosti opravdu ničím víc není. Joseph Kosinski goes indie, for better or worse. [70%] (29.04.2015)

Aneb jak by alkohol a programování mohlo zničit lidstvo. Fantastická Alicia Vikander v roli nevinné robotky svede diváka, který chtě přistoupí na její hru a až do konce zamilovaně hledí do jejích umělých očí. Garland pracuje s nesmírně přitažlivým konceptem a pro obě pohlaví dokáže smysluplně zprostředkovat nadmíru uspokojivý zážitek. Gleeson je jako klasický ňouma programátor přesně obsazený, ale bujarý Isaac (ne Asimov) ho hravě zastiňuje. Filozofující konstruktérské eso, jak duha chlastající, do němoty pařící, přesto perfektně myslící. + Hromada záběrů na odhalená ňadra. Nenápadný klenot robotických snímků. Poutavá hudební složka. Člověka ochrání jeho dobré činy. (31.05.2015)

Komorní, za v podstatě směšných patnáct milionů dolarů pořízený návrat do povídek Isaaca Asimova a jeho současníků. A také reklama na Norsko a Juvet Landscape Hotel;) To místo je úžasné, a propojení obrazu, děje a zvuku kromě výborně vybraných herců napomáhá i elektronická hudba a zvuky vůbec. Vyhledávač Blue Book (mrk mrk;)) a jeho tvůrce Nathan jsou téměř všemocní, a Ava s nevinnou tváří Alicie Vikander zažívá milostné vzplanutí umělé inteligence k člověku... nebo snad ne? Alex Garland psát rozhodně umí, ale režie Ex Machiny mu úplně nevyšla, protože film postrádá potřebné tempo, respektive potřebné zvládnutí nastaveného tempa pomalého. Nebo možná po-ma-lé-ho... Líbily se mi debaty Caleba s Nathanem, načrtnutí Nathanovy podiv(uhod)né osobnosti, vizuální ztvárnění Avy a její správně nepřirozené pohyby. A závěr mne díky své nelogičnosti sice nenadchl, ale jelikož měl více stránek (z nichž ta nejlepší sama o sobě logická byla), připomněl mi právě průkopníky sci-fi žánru a robotiky. Kdybych měl vybrat podobné řemeslně velmi precizně zvládnuté nízkorozpočtové sci-fi, asi bych zvolil Moon (však víte, tu one man show Sama Rockwella a hlasivek Kevina Spaceyho). Ten ode mě dostal osmdesátku, což je objektivně vzato pro Ex Machinu jako film trochu moc... ale když on je ten hotel tak úžasný:) Ale ne, budu se chovat racionálně. Takže 70%. PS: Oscar za zvláštní efekty? Why the hell not? (15.11.2015)