Gándhí

Oživlá učebnice dějepisu postrádající hlubší ponor do nitra hlavní postavy - Gándhí na diváka nepůsobí jako filmový hrdina, ale jako historická postava. Jeho do extrému dovedená metoda prosazování dobra skrz pasivní rezistenci vůči zlu je ale natolik inspirativní, že celý film působí jako obrovský morální apel. Nejde o Indii ani o Gándhího, nýbrž o principy, které by se měly stát součástí osobnosti každého člověka. (22.04.2006)

Viděl jsem nějaké staré záběry Gándhího, a Ben Kingsley ho zahrál absolutně dokonale. Film ukazujem jak se dá taky dělat politika. Škoda, že Gándhí byl tolik moc jedinečný. Takového charismatického vůdce by v takovém Izraeli, či Palestině potřeboval celý svět. Ale to se samozřejmě nestane, protože Gándhí byl jen jeden, a nikdo podobný už nikdy v politice nebude. A ten film, to je prostě skvělý film o něm. (18.11.2004)

Kinematografie rozeznává tři časy: (i) Objektivní čas, po který divák sleduje dílo, měřený hodinkami. (ii) Filmový, nebo-li dramatický čas. (iii) Čas subjektivní, u kvalitní podívaný daný tím, že se vcítíme přes děj do postavy a prožíváme s ní všechny časové deformace. A teď klíčová otázka: Jak se přenést z času objektivního do subjektivního? Pochopitelně, přes čas dramatický (schopnost filmu vyprávět příběhy), ovšem ten v případě Gándího neexistuje, tudíž se přesouváme nazpět k času objektivnímu. (27.10.2008)

Jeden z filmů, ve kterém s u mě do jeho hodnocení výrazným způsobem zapsalo i jeho poselství. Sám film je možná opravdu více biografický než filmový, ale to, vzhledem k výše uvedenému, pro mě tentokrát není rozhodující. Navíc je pojatý opravdu velkolepě (na scéně pohřbu se účastnilo okolo 400 000 statistů) a pokud porovnáte Gándhího skutečnou řeč, vystupování a mimiku (krátké dobové filmy jsou součástí DVD), pak Ben Kingsley vytvořil jeho postavu naprosto famózním způsobem (jako identická kopie je srovnatelný snad pouze Val Kilmer coby Jim Morrison v "Doors"). Tenhle fakt přirozeně zastře jakýkoli dabing. Film poskytuje opravdu dostatek prostoru k zamyšlení a Gándhí v něm rozhodně není vylíčen jako nějaká černobílá postava. Stejně tak jeho myšlenka, která v jeho případě selhala při rozdělení Indie a její případná konfrontace s Hitlerem pozdějším vyhlazení Tibetu nebo i současností, se může zdát poněkud naivní. Já si to nemyslím, ale obhájit tuto myšlenku při dnešním pohledu na svět a skutečnost bych asi nedokázal. Ale mám hlubokou úctu k lidem (jako třeba Dalajláma), kteří se o to i dnes stále pokoušejí. (19.09.2006)

Scénář: John Briley .. Německo mělo Adolf Hitlera, Čína Mao Ce-tunga, Kuba Fidel Castra, Vietnam Ho Či Mina, Indie Móhandás Gándhího - vůdce z lidu, který pozvedl národ a udal jeho směr vstříc událostem 20 století. Tím však jakákoliv podoba končí, jelikož tyran a diktátor z něj nikdy nebyl a o změny k cestě za svobodou se zasadil zcela jiným, trpělivě mírumilovným a pokorným způsobem. Gándhí - velký muž, velké myšlenky, velký portrét. Jak už prolog samotného snímku říká, život žádného člověka nejde shrnout do jednoho vyprávění. A tak je nám Mahátma Gándhí (kterého ztvárnilo jeho dvojče Ben Kingsley, jinak si tu dokonalou podobu a interpretaci neumím vysvětlit) předložen tak, aby se dostal každému co nejblíže srdci. V mnoha momentech zjednodušeně, v jeho případě téměř bezkonfliktně s důrazem na zásadovost a vytrvalost, že cesta pravdy a lásky vždy zvítězí. Richard Attenborough se tímto mamutím portrétem nesmazatelně zapsal do dějin kinematografie a určitě není ztráta času ty tři hodiny ve společnosti takového muže strávit. (26.10.2007)