Neon Demon

Refn je jedním z režisérů, u nichž si dlouhodobě přeju, aby natočili horor, takže při ohlášení Neonového démona se mi tak trochu splnil jeden z diváckých kinematografických snů a očekávání byla na maximu. Po ohlasech z premiéry v Cannes jsem pořád věřil, že mě snímek spíše pohltí a zaujme, než abych skončil na té druhé, zhnusené až otrávené straně barikády zklamaných diváků. Ale ono to dopadlo snad ještě hůř - prostě jen ... meh. Nuda. Nic to ve mně nevyvovolalo, ani náznak pozitivní, ani negativní emoce. Audiovizuálně celkem hezká prázdnota. (12.09.2016)

Tento film se mi velmi nelíbil. Přisuzuji to celé řadě naprosto objektivních příčin, které si teď dovolím taxativně vymezit. Nestudoval jsem filmovou teorii ani FFUK, pánské konečníky neshledávám přitažlivými, nečtu Kierkegaarda, nemám nadváhu, tvář zbrázděnou akné a nemastí se mi vlasy, ani netvoří lupy, ženy se mi nikdy nevysmívaly a nepohrdaly mnou, nesmrdím, nebydlím s maminkou a taky už hezky dlouho nefetuju. Proto, když vidím hovno, řeknu „To je ale hnusné hovno!“, a nikoliv „Právě jsem byl intelektuálně konkverován ultimativní, dekadentně hypnotickou kompozicí profundálně metaforické gastroenterální kvintesence, má exaltace graduje k infinitě a erektilně laská mou exkluzivní percepci estetiky esoterična.“ Egoistický homonudil a houbičkový artista je na vrcholu své patotvorby, už evidentně neví kundy kam, a tak uplácal dvě hodiny pózování a aranžování mimořádně slizkých pičí do vybarvičkovaných kompozic, prokládaných technem. Avšak má to opět samozřejmě nekonečnou hloubku a přesně dvě minuty šokantně deliriálních metafor! Jedna tupá kunda má totiž náhle doma pumu (Ne, Gilmůre, asi jen utekla ze zoo a vlezla ji tam oknem, už to nehul!), a tak vykouří Neovi v metrixu žabikucha, druhá vylíže mrtvou lesbu, třetí dostane v dyzajnovém obýváku krámy a zasviní si podlahu a čtvrtá spáchá nůžkama harakiri, což děsně ladí s květinkovaným kanapem. Takže hurá do sofistikovaných polemik, co si to ten kokot zase píchnul za matroš! Jen by mě docela zajímalo, jestli si na tento nesporný absolutní horor Windigo samo rozbilo prasátko, nebo se fuckt našel nějaký pičus, který to veledílo naprosto nevratně cvaknul jen proto, aby si těch pár bledých psychotických umaštěnců mohlo vyhonit. (16.09.2016)

And the winner is Natasha Braier, Cliff Martinez a Nicolas Winding Refn ako režisér. A Elle... s obvious dôvodov. And the looser is Nicolas Winding Refn ako storyteller. Je to hypnóza, strašne dobre sa na o pozerá, pre fotografov a kameramanov krásny štúdijný material na tému svetlo, farby, kompozícia za relatívne malé peniaze. Príbehovo je to postrelené do nohy a pomaly to kríva k záveru, ktorý nastal asi tak o pol hodinu skôr ako by sa žiadalo. NWR strašne artovie a to je škoda. 70% (25.09.2016)

Mějte se na pozoru, na podivnosti pana Refna musíte být patřičně naladěni. Neonový Démon může fungovat pouze pokud se poddáte atmosféře plné fialových barev a duševní prázdnoty. Ztracená dívka v novém městě těžko nalézá svůj smysl života, avšak jejím naplněním je krása, úspěch a povrchnost. A je to právě i povrchnost, která dokáže konzumovat, až z člověka nezbyde nic než jen ošklivě zmalovaná skořápka... 6/10 (18.09.2016)

Podľa očakávania sa na to dobre pozerá, režisérov hypnotický audiovizuálny štýl nechýba a malým prekvapením bolo, že modelky hrajú presvedčivejšie než niektorí hereckí „veteráni“ (áno, Keanu Reeves, hovorím o tebe). Necelé 2 roky starý, nenápadný, tematicky spriaznený a obsahovo plnší STARRY EYES sa mi však pozdával oveľa lepšie, nehovoriac o tom, že narozdiel od Neónového démona nebol tým (údajným) hororom iba vo finále. (30.08.2016)