The Guest

Vděčným a docela napínavým začátkem nemá Host vůbec problém získat si ihned divákovu pozornost. Postupem času jsem se však čím dál víc obával, že klišé typu pořekadla "host do domu, hůl do ruky" bude tím jediným vyústěním, na které se tvůrci zmohou. No, dopadlo to ještě hůř. Takže radím - nečekejte od Guesta nic jiného než nelogické klišoidní béčko. Odměnou vám bude slušně krvavá thrillerová jednohubka, kterou zabudete volnou chvíli, dovolím si říct, aniž by jste se potom mlátili do hlavy. Konec je fakt špatnej, ale za tu první polovinu ty tři řiťky dám. 60% (14.11.2014)

Velice snadno bych film bez doporučení přehlédl. A byla by to škoda. Takový poctivý thriller se totiž nevidí každý den. Hlavní představitel je už od začátku správně děsivý, děj se nevtíravě posunuje dál a ačkoliv se mi jedna linka s původem "hosta" do filmu moc nehodila a hlavně mi přišla nadbytečná a nebyla dostatečně vysvětlena motivace setrvávání zrovna u této rodiny, stále se jedná o velice líbivě natočený film s několika povedenými přestřelkami a leč neznámým, tak sympatickým obsazením...80% (28.12.2014)

O filmu jsem se dozvěděl náhodou před pár dny když jsem projíždel apku CSFD v mobilu a koukal na aktivitu oblíbených, ani sem si nevšimnul o čem to je, ale viděl jsem červený čísla a Bradleyho Coopera na obálce, tak jsem potom šáhnul a najednou koukám jak debil, že to není Bradley Cooper :) . Mohlo to být překvapení roku, začátek je naprosto výtečnej, atmosféra výtečná, děj napínavej a hlavní hrdina je krutej řezník.Do toho si přičtěte skvělou osmdesátkovou stylizaci a po Johnu Wickovi nejlepší soundtrack roku a máte zaděláno na 5* film, tak tomu aspoň bylo do 80% filmu.Bohužel (od teď spoilery jako hovado) pointa byla naprosto na hovno a jakmile David zabil tu matku v kuchyni, moje nadšení kleslo skoro na dno a finále bylo úplně debilní.Dlouho jsem neviděl tak skvělý film, který doslova zprznil tak hrozně idiotský konec.Paradox je, že se film mrtě podobá filmu Drive a to jak stylizací, tak hlavní hrdinou či skvělou hudbou, ale přesně jako Drive zazdil debilní konec, tak The Quest potkalo přesně to samé.Kdyby hlavní hrdina "pomohl" členům rodiny, vykosil vládu a odjel, dal bych 5* bez rozmýšlení, scénárista chtěl diváka šokovat a vyhnout se dějovému klišé, ale spadl do žumpy filmů, jenž si zkazí dojem z nepovedeného finále a to je smutnější klišé.Veliká škoda, drtivá většina filmu je totiž famózní.60%. Edit. Tak asi po dvou letech se mi film objevil v disku a musím hodnocení zvednout. Na poprvé se mi asi nelíbila ta změna hlavního hrdiny z pomocníka na absolutní vraždící bestii, ale on je to vlastně absolutní sociopat celou dobu a i když je posledních dvacet minut našroubovaných jak z jiného světa, pořád si to to lepší hodnocení za stylizaci, hudbu a hlavního hrdinu zaslouží. Plus ty dvě kundičky jako bonus. 80%. (10.12.2014)

"Nikdo z venčí nesmí vědět, že subjekt je pořád aktivní." Vojenské experimenty nám již přinesly soustu skvělých výsledků - aspartam, nervový plyn, jadernou bombu a nyní usměvavého sympaťáka Davida. Je to hodný kluk, takže jestli mi svým úmrtím šéf uvolní pracovní pozici, šikanující spolužáci schytají zásah chilli papričkami a feťáci se spravedlivě rozdělí na mrtvoly a obviněné z vraždy, tak já stojím za Davidem. Poskytnu mu alibi a nikdy se nebudu ptát po jeho skutečné identitě. Jenže rodina Petersenových to takhle jednoduše neviděla a to je škoda. Pro mne v tu chvíli nastal problém, protože nerad měním dres uprostřed zápasu a tak já jsem odhodlaně stál na straně Davida od startu až k restartu. Takový rodinný přítel se zkrátka moc často nepotkává. (25.04.2016)

Scénáristická bezradnost nep(r)ominutelně zneužívající, znásilňující a parazitující (na) 80´s resp. 90´s. _Upřímně, ta neustálá snaha tvůrců, o vylepšenou resp. ozvláštněnou resuscitaci, již dávno prověřeného, mě začíná značně unavovat. Já jsem oldschool. Když whisky, tak poctivou, nikoliv medovou. Když vodku, tak čistou, nikoliv s příchutí melounu. Když ženu, tak „přírodní“, se vším, co to přináší a co k tomu neodmyslitelně patří a nikoliv umělohmotnou katalogovou skládačku, bez jiskry v oku, co vylezla, zjizvená a opuchlá, po čtyřiadvacetihodinovce ze sálu a měsíc se jí nemůžete dotknout. Vím, můžete namítnout….své fandy resp. fanynky, si i tato nabídka najde. Najde. To však neznamená, že já ji musím, na zdraví, (při)pít. _Závěrečný (před)halloweenský večírek ve škole (btw, musel jsem si ihned dopřát repete), plný všudypřítomného nadhledu a dávající jasně vzpomenout, na B. De Palmu, v nejlepších letech a formě, včetně významného pomrkávání v samotném závěru, to vše za vydatného přispění S. Moorea, dává tušit, že to v A. Wingardovi, někde skryto je a mohlo to být o poznání lepší. Tak snad příště…. 45% (10.02.2015)