Predestination

Ze čtivé strhující povídky, jejíž uchopení nebylo pro fascinovaného čtenáře problémem, udělali režiséři zbytečně matoucí nudné sci-fi o tom, že člověk má v jádru nejraději pouze sám sebe. Ano, diváci rozhodně jsou pro skutečnost, aby vznikaly neotřelé hollywoodské příběhy. Jen to nesmějí být matné celovečerní kopírky mistrovských děl literárního žánru. (30.11.2014)

Co bylo dříve; vejce, slepice či kohout? Škola hrou aneb úvod do světa problematiky časových paradoxů v názorné praxi, ve které tvůrci nedělají z diváka tupce a velmi záhy opustí hru na velkou pointu, protože oni vědí, že vy stejně víte; ostatně... Již jen ten název, že? Jediným problémem je, že celý ten důmyslně vymyšlený i zprostředkovaný "paradox kruhem" (či Novikův princip sebekonzistence chcete-li) tu popírá sebe sama (!následují mírné spoilery!) těmi zpropadenými novinovými výstřižky. Protože pokud mohou v minulosti existovat novinové články z budoucnosti, která nenastala, tak celá ta neměnná předurčenost výše uvedených paradoxů v osobní linii je jaksi postavená na hlavu, ne? (25.11.2014)

Neodolatelně sexy hříčka, u které jsem se nesmírně těšil na pečlivě skrývanou a emotivní pointu, která ještě více potvrdí její chytrost. Ale ona se místo toho jenom zacyklí sama do sebe, překombinuje všechno se vším překombinovatelným a zůstane “pouze” tou sexy hříčkou. Parádně gradující, efektně natočenou a se zajímavým příběhem. (20.01.2024)

Že nám ale Péťa s Míšou dali zabrat, co ?:-) Takové ty hlášky typu : "Cestování v čase může být matoucí" mě tentokrát ze srdce rozesmály, protože v mém případě mám v Predestination docela solidní hokej. Za chvíli zazněla věta : "Věci se dějí ve správném pořadí" , která byla opravdu v dané situaci silně povzbudivá, já vám to kluci věřím a nebudu raději pátrat...... Mně se to natolik líbilo, že si dám asi jednou repete a zkusím to rozlousknout. Myslím, že při větším soustředění a možná s tužkou v ruce to dám. A to zázračné pouzdro bych taky někdy brala, mně stačí oproti těm dvěma jen pár let zpátky:-) (26.11.2014)

Někdo to nám, méně inteligentním tvorům, co jsme vylízaní jak poslední sáček kokainu zoufalého narkomana, zapomněl na konci pěkně pokrumpáči vysvětlit! Tak je Ítn kokot nebo ne? Každopádně jsem rád, že jsem se na pečlivé pročtení profilu filmu vrhl až po jeho zhlédnutí, neboť někteří jsou schopni v obsahu, krom celé zápletky a jejího detailního rozuzlení, prozradit i konzistenci a odstín zabarvení ranní stolice hlavního hrdiny, včetně toho, které zkažené fazole ze kterého potravinového řetězce mu tuto řídkou žlučovitou hrůzu způsobily. A někdy toho je schopen i sám páně distributor. Já nemám tyhle ty filmy, co jsou i po zhlédnutí stále nejasné jak původ všech sedmnácti Lakatošových dětí, příliš v oblibě, páč pak akorát jen zmateně čumím kolem sebe a mám chuť prokopnout laptop svými růžovými lodičkami s ocelovou špicí. Někdy bych měl ale taky na filmy koukat výhradně ve střízlivém stavu s čistou myslí, neboť čumět na to naložen v ethanolovém deliriu, s nesterilizovanou jehlou zabodnutou v krční tepně a popadanými česnekovými brambůrkami za výstřihem zlevněného svetru z Lidlu, taky nenavodí úplně tu nejlepší filmovou atmosféru. Jebu tam tři pizdy a odcházím vstříc náruči věčného nepochopení. (24.11.2014)