Dva dny, jedna noc

K sociálním dramatům bratří Dardennů chovám velký respekt, nicméně zatím mi u nich vždy něco scházelo nebo přebývalo. Až tohle drama z firemního prostředí mi sedlo tak, že jsem ho přijal bez výhrad a s nadšením. Pro mě nejzásadnější snímek sourozenecké dvojice. Zdánlivě uměle navozená situace ve skutečnosti odpovídá konfliktům, které řeší v kolektivním vyjednávání odbory s vedením firem, kdy se rozhodují mezi zachováním pracovních míst, nebo navýšením mezd. Jedna z nejlepších světových hereček v hlavní roli je už jen takovou třešničkou na dortu. Celkový dojem: 90 %. (03.10.2022)

Aneb jak populární Francouzka Marion Cotillard vyburcuje slzné kanálky, protáhne obličej, ledabyle učeše culík a vyběhne přemlouvat své kolegy z práce, aby hlasovali pro její setrvání ve firmě, a zřekli se tak tučného bonusu. Okolnosti, proč tomu tak je, nejsou až tolik důležité. Podstatný je vnitřní boj hrdinky, která čerstvě „porazila“ depresi, ta se však začíná dle očekávání znovu ozývat. Během sledování filmu jsem několikrát přemítal, jakým směrem se příběh vydá, a chystal jsem se kritizovat jeho průhlednost. Člení se totiž do série návštěv, které v průběhu víkendu hlavní hrdinka podniká, situace se opakují, ona prosí, naléhá, rezignuje, omlouvá se, čeká na odezvu – a může se to zdát jako kolovrátek, nicméně scény solidně podtrhují úmornost jejího rozhodnutí. Někomu to může přijít až příliš korektní (máme tu muže, ženy, přistěhovalce, prostě od každého trochu) a příliš nekonfliktní, odměnou je však důraz na přirozenost. Souvisí s tím i třeba právě nenalíčená Cotillard, v laciných džínách a tílku, lehce zaměnitelná, nicméně v roli, která jí dopřeje hned několik silných momentů. A vlastně i závěrečné vysvobození a úsměv na tváři, protože (ač už to dopadlo jakkoliv) udělala další krok se svým sebevědomím a sebeúctou. (20.01.2015)

Výborne natočená sociálna dráma. Prísť o prácu takýmto spôsobom je vždy veľmi nepríjemné a o to viac hlavnej hrdinke tlieskam, že našla v sebe odvahu sa so vzniknutou nepríjemnou situáciou popasovať. Chodiť od dverí ku dverám a prosiť o to, aby hlasovali za jej zotrvanie v práci chcelo riadnu kuráž. Ja by som to teda nedokázal. Už len z toho dôvodu, že takáto snaha má len minimálnu pravdepodobnosť na úspech - 1000 euro je pekný peniaz. A to nehovorím o tom, že aj v prípade dosiahnutia pozitívneho ohlasu u väčšiny by prípadná práca s menšinou nebola žiadna prechádzka ružovou záhradou. Zaujímavé, že pri hlasovaní väčšie sociálne cítenie a empatiu s hlavnou hrdinkou prejavili prevažne muži. Ženy sa mi zdali podstatne chladnejšie. 85/100 (28.07.2015)

Belgický sociální realismus? S tím na mě nechoďte. Nic tak manipulativního jsem dlouho neviděla. Dardennovi si ve své cestě za prožitkem ani nevšimli toho, že pokus o sebevraždu nemůžou odbít jedním vypláchnutím žaludku a tím mít tu kapitolu odepsanou. Falešné, naivní a chce se mi říct i hloupé dílko. Rádoby se snaží vzbudit zájem a emoce, festivalový divák je nadšen, někteří jen proto, že věří tomu, že pravda je zda daná ušmudlanou Marion Cotillard (v nesmyslné logice "herečka, která hraje učesaná, není pravdivá" a vice versa). (14.02.2024)

Problém je už v námětu, stojící na tom, že docent Zlo v čele ble ble firmy si během drbání perské kočky s náhrdelníkem usmyslel, že principielně zkurví svým zaměstnancům víkendový lenošení tím, že jim na pondělí zadá domácí úkol z etiky a morálky. Buď kopnout do prdele nesvéprávnou Marion Cottilard, jejíž psychiatr dle mě není zrovna člověk na svém místě nebo si ponechají nemalý roční platový bonus. To by mohlo přidat trochu koule do dalšího team buildingu minimálně. Tohle východisko není apriori špatné, ale neodpovídá tomu rakovinově serioznímu zpracování (btw až na poslední dva body Dogma jak vyšitá) bez špetky nadhledu, který jednou provždy dokazuje, že věrné zpracování deprese není filmově atraktivní disciplínou, ať už se tam Corillard třeba umlátí před tou kamerou. Není to podvratné, není to nijak novátorské, ani náhodou zábavné a v tom, co se snaží přednést to není tím pádem životaschopné. Oceňuju rezignaci na formální estetiku, kdy zapařenost nekvalitního letního víkendu umocňuje jednotlivé scény odehrávající se na odporných satelitních předměstích, benzínkách, sídlácích a novostavbách, nicméně od toho mám Ulricha Seidla. (25.03.2015)