Spider-Man: Homecoming

Trvalo to sice patnáct let a byla zapotřebí šestice pokusů, ale nakonec se přeci jen podařilo převést Spider-mana na plátna ve zdařilé podobě. Sice to není Spider-man jako spíše Iron Man Junior, ale stačí i to. Někdy se více zadařily parkerovské středoškolské osudově melodramatické patálie, jindy zase spíše Spideyho akrobatické eskapády. Až Waits však zvládá obě polohy tak, že působí jako dvě spojité nádoby, což jde ruku v ruce s tím, že vůbec poprvé dualita Parker/Spidey nepůsobí jako dvě nesouvisející postavy, ale jen jako puberťák Parker bez/s lyžařskou kuklou přes ksicht, který má mnohem větší ambice a ideály než na co má aktuálně schopnosti. Přesto nejlepší inkarnací Spideyho zůstává ta od Insomniaců. Škoda jen zdlouhavé nepřehledné finální noční akce, nulového prostoru pro tetičku May, ignorovaném pavoučím smyslu a nutnosti roubování na „Avengers MCU“; je to tu příliš cpané do popředí a není to zapotřebí (jakkoli výchovná videa Kapitána Ameriky za trochu té trpělivosti stojí). Jinak si Waits s látkou pohrává, srší to nápaditými detaily (à la obtíže mimo městskou zástavbu), sidekick neotravný, humor funguje, záporák je funkční včetně motivace, padawanský (ne)origin dobře pojatý a vůbec se jede na sympaticky uvolněné vlně „nezachraňujeme svět a nepadají u toho mrakodrapy, ale zato umíme vytvořit dusno mannovských proporcí ze setkání s fotrem před maturiťákem". (07.07.2017)

Když mě na nekonečně dlouhé komiksárně nejvíc pobaví půlminutový štěk Gwyneth, udělal nejspíš Spajdý někde chybku. Nepočítal jsem to, ale moc bych za to nedal, že víc času strávil převlékáním, než samotnou akcí. Asi to má pořád nejblíž k označení blockbuster letošního léta, nicméně povedenější homecoming předvedl podle mě i křižák, kterého jsem včera vyhazoval z okna, protože si v koupelně udělal domeček mezi šamponem a pěnou na holení. Ráno tam byl totiž zas. (07.08.2017)

Po třech failech (Spider-Man 3, Amazing Spider-Man 1 a 2) konečně zase pořádný pavoučí nátěr, který je zábavný, vtipný, nápaditý a v tom nejlepším smyslu slova "odpočinkový". Napojení na Avengers universum funguje bezchybně a záporák Michaela Keatona je přímo vynikající (skvěle napsaný a ještě lépe zahraný). 80 % (13.07.2017)

"Spiderman mlátí Avengers v bance na jedenadvacátý." Na dalšího z rodu Spidermanů jsem se docela těšil, protože dopředu signalizoval pavučinami, že mě bude chtít bavit. A snažil se docela hodně, ale bohužel mu to moc nešlo. Přesto bych chtěl tu snahu ocenit. Jinak mě daleko víc bavil padouch z donucení pan Toomes a manýry divné studentky Michelle. Na druhou stranu mě hodně štval tlustý sekretář Ned. Ten byl tak trapný, že jsem na to nedokázal zapomenout, ani když Ramones rozdupali svůj Blitzkrieg Bop. Asi jsem měl zapnutý protokol pokročilého diváka a nedokázal jsem ho vypnout. (08.03.2018)

V rámci dovzdělávání světa Marvelu jsem si dal toto a tvrdě jsem padl na hubu. Ukázalo se, že Spider-Man po upgradu Supermana je moje nejneoblíběnjší komiksová postava ze všech komiks světů. Tady mě vysloveně sral, tak uřvanej idiot co nic neuměl, ale do všeho se montoval to bylo fakt úmorný. Nejlepší akci obstaral IM při zachráně lodi, fandil jsem Vulturovi co to jen šlo. Ne opravdu, pubertální superhrdinové nejsou pro mě. (12.05.2019)