Žena v kleci

Na Škandináviu len priemerné krimi. Lenže škandinávsky priemer znamená u detektívok svetový nadpriemer. Scenár je síce takmer nulový, ale u severanov sme zvyknutí na absenciu reči. Najzaujímavejšie momenty celého filmu sú, keď je žena skutočne "v klietke", no hoci to je z celkového filmu tak 15 minút, aj tie hlucho-nemé pasáže majú svoju atmosféru. Pretože Nikolajovi sa stačí len mumácky pozerať a je tam herecký výkon. Som rád, že vznikla táto super séria o Oddelení Q. (30.03.2016)

Vzhledem k tomu, že jsem četl knihu, se ptám, jak někdo mohl tak dobrou předlohu takhle zničit?? Ani nevím za co dávám dvě hvězdičky. Děj je úplně nelogicky upraven, odvyprávěn pár scénami. Víc než to se tu hledí na klišé odvolaných policajtů. Chudák Olsen, protože tohle bylo hodně nedůstojné. A ten Asad... Jestli takhle vypadá režisérova představa o Asadovi, tak má nejhorší představivost na světě. (20.02.2017)

Severská krimi táhne, je komerčně úspěšná a za poslední roky se na ni sneslo až nesmyslné množství kritických superlativů. Dánský film Žena v kleci zřetelně ukazuje meze tohoto módního úkazu. Snímek režiséra Mikkela Norgaarda je natočený podle velmi úspěšné literární předlohy Jussiho Adlera Olsena. Realizace se ujali osvědčení tvůrci, scénář napsal Nikolaj Arcel, který pro film mimo jiné přepsal i známou trilogii Milénium Stiega Larssona, režisér pracoval na krimiseriálu Most, který byl uveden v mnoha zemích a v Americe vznikla jeho úspěšná místní verze. V zemi původu se Žena v kleci stala nejnavštěvovanějším filmem z domácí produkce. Asi se není co divit, Žena v kleci obsahuje všechny povinné prvky severského "napínáku" a nepřidává k nim skoro nic. Je to konvence v čistém stavu, realizovaná s nevzrušivou zručností. Příběh tohoto typu potřebuje detektiva "depkaře". Carl Morck (Nikolaj Lie Kaas) tento požadavek naplňuje víc než dostatečně. Má pro kolegy nesnesitelně perfekcionistickou náturu, navíc byl zraněný při nepovedeném zátahu, a to ještě dopadl líp než kolegové, z nichž jeden byl zastřelen a druhý – jediný Carlův kamarád – skončil paralyzovaný. Hrdina za ním občas zajde do nemocnice, aby si s ním pohovořil o nesmyslnosti života. Tím ovšem Carlovy starosti nejsou vyčerpány. Jak už se v konvenčních detektivkách stává, právě ho opustila manželka. V přepíjení severské samoty ho občas vyruší návštěva syna, který ho pak vyhání z domova nesnesitelnou hudbou a hlučným pářením se s náhodnými známostmi. A ještě nedosti na tom. Carlovy delší rekonvalescence využijí nadřízení k tomu, aby se otravného policisty zbavili. Vymyslí si pro něj zvláštní oddělení, jehož úkolem je zběžný přezkum starých nevyřešených případů. Přidělí mu kanceláře v nejzastrčenějším koutě sklepení policejního ředitelství v naději, že o němuž nikdy neuslyší. Ach, jak se mýlili. Carl totiž dostane parťáka, policistu blízkovýchodního původu Assada (snad to není nějaký příbuzný), který v Ženě v kleci hraje plus minus stejnou úlohu jako afroameričtí partneři bílých policistů v hollywoodských thrillerech. Tedy dát hrdinu jakž takž do kupy, projevovat schopnost radovat se ze života a vůbec s ním být srovnaný, vnímat v něm i nějakou duchovní dimenzi, být praktický i empatický. Zatímco pro Carla znamená nové funkční zařazení prudký sestup, pro Assada je to šance konečně se dostat k nějakému tomu vyšetřování. Jak je u takových filmových dvojic obvyklé, lezou si ti dva ze začátku na nervy, postupně k sobě nacházejí cestu a nakonec by jeden za druhého ruku do ohně strčili. (16.06.2020)

Pokud je něco na tomto filmu k uzoufání, je to jeho neobyčejná koncentrace žánrových klišé, jejichž výčet by byl hodně dlouhý (za všechny budiž jmenováno již samotné schéma hlavních postav - máme zde drsného málomluvného chlapíka, který při neúspěšné akci přišel o parťáka, následně dostane nového kolegu, s nímž vytvoří hodně nesourodou dvojici - dřív by to byl černoch nebo žena, dnes je to Arab, postupně se ale oba sblíží, mj. proto, že jim pořád hází klacky pod nohy jejich debilní šéf, kvůli němuž jsou nakonec nuceni pátrat na vlastní pěst... bože, v kolika filmech jsme toto už viděli?). Na druhou stranu je to natočeno velice obstojně, díky napínavému ději jsem místy skoro nedýchal, a ústřední dvojici detektivů jsem shledal velmi sympatickou (především Fares Fares je pro mě velmi příjemný objev - ten sympatický nosáč mě hrozně bavil). V logice děje by se jistě šlo více rýpat - za sebe nemám například problém přiznat, že jsem moc nepobral motivaci pachatale, a podobných zmatených momentů by se tam našlo víc - ale to mi přijde tak nějak zbytečné. Pokud člověk spadá do cílovky, jíž jsou všichni fandové severských detektivek a obecně napínavých temných thrillerů, film by si měl užít, citlivější jedinci by se naopak měli filmu spíše vyhnout (scénu s trháním vlastních zubů budu z hlavy dostávat hodně dlouho) - ten film místy graduje tak intenzivním způsobem, že jsem jeho sledování shledal téměř nesnesitelným. V kombinaci se zmíněnými klišé by to asi měl být důvod, proč film hodnotit spíše třemi hvězdami, ale pro mou afinitu k filmům od Aerofilms musím ještě jednu hvězdu přihodit. A jsem hodně zvědavý na ZABIJÁKY, na které jdu za dva dny. (11.05.2015)

Všechny 4 filmy této krimi série jsou si dost podobné. Po čase vám příběhy splývají, nicméně to neznamená, že by nebyly dobré. Právě naopak. Jedná se o velmi kvalitní kriminální příběhy, kterým dala základ knižní předloha. Filmové zpracování je syrově severské, ústřední dvojka charizmatická, nechybí napětí a nečekané zvaty. Mně osobně nejvíc nadchli Zabijáci (85%) a Složka 64 (80%), těsně za nimi jsou zbylé dva kousky Vzkaz v láhvi (70%) a Žena v kleci (70%). (10.11.2020)