Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti

Spoilery - Z očekávané katastrofy je velkofilm plný překvapení. Snyder se totiž obratně vykrucuje z toho, co během propagace působilo jako noční můra, tedy Jesse Eisenberg jako Luthor a Doomsday jako finální monstrum. První jmenovaný, v trailerech ve formě rušivého elementu poskakujícího skřítka, je strhujícím portrétem mladého člověka s velkou mocí, kterého pohlcují vlastní ambice. Druhý pak i při svojí vizuální zaměnitelnosti funguje jako násobná katarze s úžasným soundtrackem na pozadí patřičně titánského (i dostatečně úderného) souboje. Co té katarzi předchází, je ale jedna velká směska, kde se střídá jistota se znatelným tápáním. Nejmarkantnější je to při odkazování na události komiksu, které jsme ale ve filmech neviděli a v dohledné době ani neuvidíme, a to bez ohledu na to, jak nakonec celé stavění velkolepého vesmíru skončilo. Proč zmiňovat Jokera a jeho činy, když jsme ho v tomto světě nikdy nepotkali? Naopak kritizovaná malá domů v podobě Wonder Woman nakonec nepůsobí jako pěst na oko, přestože právě tady si DC do budoucna zásadně podtrhla vlastní nohy. Teď ale stačí, aby Gal Gadot párkrát zamrkala, nahodila všeříkající úsměv, a nejen Bruce Wayne zůstane stát s pootevřenými ústy. Bohužel právě Netopýr zůstává po celou stopáž tím třetím vzadu, což je vzhledem k prostoru, který dostává, největším selháním. Ne snad, že by Affleck byl přímo za troubu, protože melancholické zadumání mu sedí. To jen v přímé konfrontaci s Cavillem, obzvlášť v emocionálních chvilkách, dostává od svého protějšku naloženo snad v každé větě a je trochu smutné vidět, jak právě takto vyhrocené scény nečekaně neuhrává. Naopak Cavill v poloze sestupujícího Mesiáše vládne snad každým gestem a jeho pouto s Lois Lane je nejkouzelnější linkou celého filmu. Po dvou a půl hodinách pořádného rachotu jsem nevstřebal všechno. Halasu je příliš, necitlivého vyhazování vděčných linek také a vadí mi, jak přehrocené je Batmanovo chování vzhledem ke křehkosti celé jeho motivace i jejího rozuzlení. Přesto mělo tohle měření sil smysl, mohlo nakročit k zajímavým tvůrčím snahám, ale všechno přehlušila touha mít co nejrychleji na trhu Ligu spravedlnosti. Na tu se vábilo více než důkladně - a přesto ve mně nevzbudilo pražádnou chuť, natož hlad. (31.03.2016)

Syn Kryptonu a Netopýr Gothamu: Ve jménu maminky! Zack Snyder je Superman komiksové epiky. Dokonalá forma, spousta panelů hodných zarámování, všemožné vizuální fígle, prvotřídní výběr hudby či hrátky s detaily (zrovna teď třeba koně či levitující hlína na rakvi ala poslední vteřina Inception). Jako každý superhrdina má však i on svůj kryptonit a v jeho případě je to na banalitu trpící scénář. Element, který často není schopen unést tu obrazovou tíhu na pro kina omezeném časovém prostoru. U Watchmenů nebyl nejmenší problém, ale nyní všechny ty ubohé motivace, Martičky zastavující hněv a sbírání speciálních kopí novinářkami pro pozdější jen stěží odhadnutelné účely docela bolí. Možná i víc, než Eisenbergův hyperaktivní výkon v roli Luthora, který se choval jako Joker.. Jenže…už jsem vám říkal, že je Zack Snyder Superman komiksové epiky? Žánru, jenž umí být nádherný i jako brak.. P.S.: Po hudebně podbarveném nástupu Wonder Woman na scénu musím zamilovaně konstatovat, že pokud umí i vařit, má u mě šanci.. (18.07.2016)

Cožpak o to, chlapci z logem na pláštích nikdy neměli k akci daleko a umí to roztočit, tak že ani Islamský slát tolik výbuchů neviděl. Hlavní postavy jsou celkem dobře napsaný. Superman mě nikdy nepřirostl k srdci, vždycky jsem ho vnímal, že je tak moc super, že už je skoro jako já. Tady sice má taky všechyn svoje "super", ale i přes to na mě působí jako bytost, která se rozhoduje na základě svýho rozumu, podvědomí a emocí. U Batmana jsem zase byl příjemně překvapen pojetím Bena Afflecka, tohle mě byl nejbližší Batman ze všech, postavou, jednáním, minimem keců, dobrý Bene. Akce je dobře udělaná, nechybí v ní nápady ani dynamika, vlastně celkově je vidět že tenhle film dělali profíci, má to ale jeden problém. Těžko se to popisuje, ale jako kdyby mezi mnou a tím filmem byla výloha, která mě bránila stát se součástí toho velkolepého dění. Ještě jsem nepochopil,(nejsem komiks znalec) kdo byla ta slečna co tam na konci rajtovala v tý minisukni, to byla Xena nebo Hillary Clintonová za mlada ? Osobně si myslím, že film si užijou spíš starší než mladší, ale to je jen taková minimyšlenka na závěr. (27.03.2016)

Až na to, že se tam první hodinu mluví v pozoru a stylem, jako kdyby někdo sežral Bibli a zapil to koňskými sedativy, až na to, že se skoro dvě hodiny člověk snaží pochopit, proč se ti dva panáci tak nenávidí, aby se po několika vteřinách začali milovat, až na to, že se skoro všechny dynamické posuny dějí kecáním a snovými sekvencemi, až na to, že motivace a činy postav se řídí podle logiky zvrhlého scenáristického boha lobotomie, až na to, že to (zase) nemá plnohodnotné postavy, ale jenom hranaté hlasy, až na to, že Jesse Eisenberg hraje hodně lowcostovou verzi Heatha Ledgera, až na to... co jsem to chtěl? Už nevim. Vlastně jo. Hezký vobrázky pro komiksový fanboye a výborná režie kontaktní akce. Myslim. Mám matnej pocit, že Muž z oceli mě sral víc než tenhle Úsvit nahodilosti. Jestli si DC vybralo cestu, kdy budou svoje filmy dělat jako genetický slepenec vysoce komiksové stylizace a velmi rétorických odkazů k vážným tématům, budou si muset najít režiséra, který to bude schopný udržet pohromadě. Ale to Snyder není, obzvlášť, když pracuje se scénářem, který připomíná spíš soubor nenavazujících nápadů k dalšímu rozpracování. (24.03.2016)

Vezměme to od začátku. Propojení s Mužem z oceli bylo fajn a dobře se na to koukalo. Úvod, kde jsme již po 150. viděli smrt Bruceových rodičů opravdu byl jen ve zkratce, aby leccos vysvětlil neznalcům. Irons jakožto mentor a opatrovatel Batmana v pohodě - seděl k Affleckovu Batmanovi, který se nijak moc vábně netvářil, celkově si v kostýmu moc nepoběhal, ale nevadil. Cavill opět jako Superman potěšil a Eisenberg byl po druhém shlédnutí vážně jetý... Překvapením filmu se stala Wonder Woman, která opravdu potěšila a spolu s naprosto famózní hudbou Zimmera a Junkieho, naprosto válela. Soundtrack opravdu výrazně umocňoval zážitek z filmu. Děj nijak světoborný, prostě klasika s pár dobrými nápady. Babiččin broskvový čaj si už po filmu asi nedám. Absolutní spokojenost panovala, když se na plátně objevili znaky dalších 3 budoucích členů Justice League. Aquaman, ač oproti komiksové předloze vzhledově pozměněný vypadal skvěle, stejně jako Cyborg. U Flashe pořád nevím co si mám myslet. Vlasatý Miler mě zatím nijak neuchvátil, ale SPOILER: Za předpokladu, že to v písečném snu byl Flash, který cestoval minulostí: SPOILER KONEC nevypadal zase tak zle. Doomsday byl fajn záporák a zde se i Snyder držel předlohy (koukněte na to, je to další spoiler). Vtipem je, že lidově řečeno do huby si dva hlavní "cápci" dávají asi tak 5-10 minut, což mě osobně zarazilo, ale co se dá dělat. Největší "žblebtem" potom bylo jejich usmíření, které bylo více než podivné. Závěrečným epic-fight v mnohém připomínal konec Muže z oceli, ale jinak rozhodně neurazil. Nedá se tedy říct, že bych byl tímto filmem nějak ohromen, ale jako základ pro Justice League solidní. Uvidíme co přinese prodloužená R-Ratingová o 30 minut prodloužená verze (zatím vypadá více než nadějně). Kino hodnocení: 75% Po druhém shlédnutí nechám 75% (klasická verze), protože jsem si film sice překvapivě užil, ale Lex mi začal hodně vadit. (29.03.2016)