Hlasy

Notypičo! Pokud jste rebel, tak si čas od času na torrentech zakoupíte nějaký ten filmek, aniž byste si o něm cokoliv zjišťovali, tedy ani obsah, ani anotaci, zkrátka nic. Jistě, sice se tak můžete vystavit riziku, že vás snímek tématem trošku mine, protože třeba dojemný příběh o nacistických ovcích, které pod krutým velením diktátorského zlovůdce doktora Hrůzošvába otročí na planetě Orbital a sbírají mu vafle do sušenkových skladů, asi nebude úplně pro každého, ovšem v tom lepším případě můžete být velice mile překvapeni, třeba jako já u tohoto filmu. Bylo to hravě barevné, dokonale černohumorné a krvavě mrazivé. Žánry se střídaly tak rychle, že moje mimika vypadala chronologicky asi nějak takhle - :-) :-D :-O :-( :'( *fap fap* - takže to byl docela hustej mordor. A velice mě potěšila přítomnost madam Gemmy, které poslední dobou přicházím solidně na chuť, neboť je to luxusní kus sexy ženský, jež má ladné kontury a ideálně zaoblené dámské partie. Prostě žádná vyschlá anorektička, kterou byste mohli v případě potřeby založit do herbáře, ale zase ani žádná rozteklá sádelnice, která by neměla problém na snídani sníst Halinu Pawlowskou. Prostě dokonale tvarovaná a roztomile hezkoučká. Za mě teda výborné překvapení a mrdám tam plnou palbu, páč to byl fakt hukot. Zajímavé komentáře: RedAK (08.02.2015)

"Já jsem schíza kvalitní, na prášky se vyser, kočka pejska zneklidní, kouká z toho průser. Před lednicí dilema, kolik lásky ještě pojme? Divák hlavu v pejru má - romantika, která dojme?" Tedy já dojatý byl, slzy v očích a sucho v ústech (a klid, covidem to nebylo), a hned jsem to taky říkal své mluvící želvě, že tomu jako napálím pět hvězd a basta psychofidli, protože to sice bylo echt morbidní a smrdělo to kočičincem na gauči, ale taky nádherně vonělo romantikou a člověčinou, schíza neschíza. Jenom mi to přišlo kromě dojemného taky docela smutné, fakt nechápu, který ptakopysk to může označit jako komedii. Asi ten, kdo zobe kvalitní veselé prášky, řekl bych. Můj domácí mazlíček, mluvící želvička, se pak neklidně zavrtěla vedle v křesle, nakrčila čumáček a řekla, že ona dá jen čtyři hvězdičky, aby to nevypadalo, že se po mě opičí. Což mi přišlo rozumné, protože mít doma mluvící opičící se želvu, to už by bylo fakt pro Chocholouška :-). (28.02.2021)

Tohle je masakr !!!! :-DDD Tohle je pro mne rozhodně neuvěřitelný překvapení !! ... Čekal sem oddechovou komedii a dostal multižánrovou maximálně inteligentní černočernou komedii, která zpracovává jako řada hororů a thrillerů tzv. "portrét do duše a života sériového vraha" ... Tohle není druhej Méďa , tohle je úplně o něčem jiným. Celý to začíná tak nevinně a přitom to dává ucelenej systém, kdy všechno se vším souvisí a my sledujeme "řádění" schizofrenií postihnutého blázna, jak likviduje všechny a všechno, kdo se mu dostanou do života. Je to jako by "pohled z druhé strany" na smutný problém tretných činů psychiatrických pacientů, ovšem neméně vypovídající, než takový Henry: Portrét sériového vraha apod !! Růžovo-fialové laskavé a veselé vnímání světa z pohledu hlavního hrdiny je tak do očí bijící, až člověka dráždí a vyvolává v něm postupně snad i větší nevolnost, než špinavé, těžkotonážní exploitery!! Tohle je fakt geniální kousek a dělali ho chytří lidi ... vtip a cynismus nejhrubšího zrna tak efektivně zaseklý do sebe, to jsem fakt neviděl roky .. Bravo!!! (11.02.2015)

Jak si pejsek s kočičkou upekli Americké psycho. Není to sice nic originálního, ale je to dostatečně bizarní, hravé, září to pastelovými barvami a je opravdu milé sledovat, jak se rozkokošný Rájen pokouší ze všech svých homosil o herectví. Je však docela škoda, že se tvůrci trošičku více neodvázali. Například když člověk kapku popustí jen tak namátkou, zcela psychicky vyváženě a kultivovaně uzdu své katolické fantazii, hned ho napadne, jaká vzrušující dobrodružství by se dala třeba zrealizovat s oživlou uřezanou kebulí Džemy Artrtnové! Což mi vzdáleně připomnělo tu slavnou romantickou příhodu z Vietnamské války, kdy se při průzkumu džungle ztratil voják. Dva dny jej hledali, pak jej prohlásili za mrtvého, ale třetí den se náhle objevil s frajerským úsměvem od ucha k uchu. Hned musel na kobereček k veliteli, aby své bezprecedentní jednání vysvětlil. „Pane veliteli,“ povídá rekrut, „velice se omlouvám, ale už jsem tu více než rok, všude jen samí chlapi, a já při plnění úkolu narazil na fakt sexy macatou Vietnamku, která se schovávala v jednom z těch minometných kráterů. Pochopte, prosím, opravdu jsem si nemohl pomoct, tak jsem se pár dní zdržel a pořádně jsme to spolu naprudko roztočili. Byla to skvělá jízda“. Velitel s chápavým úsměvem rozverně odpoví: „Tak to je vcelku pochopitelné, jsme jenom lidi, stát se to mě, taky bych se asi neudržel! A co,“ lačně na něj světácky mrkne „vykouřila ti ho pořádně?“ „To bohužel ne,“ odvětí vojín zklamaně „neměla hlavu.“ Tento film je dalším zářným příkladem toho, že se dá o patologických myšlenkových pochodech jeblého psychopata natočit i smysluplné, zábavné, svěží, vcelku neotřelé a neafektované dílo, ne jako v případě té ukrutné artové sračky jménem Birdman. Ten, jak ostatně neustále soudím, musí být zničen. (11.02.2015)

Jerry nie je žiadny rebel. Chce byť až zúfalo normálny. Má prácu. Býva vo vlastnom dome. V ňom psa aj mačku. Žiadne hogo-fogo, normálna stredostavovská idyla. Ako veľa Američanov, aj on svoje duševné problémy rieši s psychiatričkou. K dokonalému zapadnutiu do malomestského kolektívu mu chýba už len partnerka. Zaľúbi sa teda do kolegyne z práce, s ktorou je šéfom poverený zrobiť diskotéku. Zatrsá si ňou na nej, pozve ju na rande. Lenže je tu jeden problém. Jerry o ňom vie a chce ho fešande neskôr aj povedať. No nestihne to. Nepapá totiž lieky na hlavu predpísané pani doktorkou. Pretože v jeho excitovanom, psychotickom stave sa nachádza oveľa zaujímavejší svet, než je nudná, ubíjajúca všedno-všedná rutina. Rôzne hlasy mu v tomto ružovom svete zároveň zabezpečujú bohatý spoločenský život. A Jerry si ho ešte spestrí. Pomerne vydarená čierna komédia, ukazujúca na hrdinovom príklade vnútorný svet istej skupiny ľudí s psychickými problémami, ktorá má problém s akoukoľvek terapiou. Vo svojom vyšinutom stave sa totiž cítia subjektívne tak fantasticky, že žiadna tabletka ani terapia pre nich nepredstavuje nič, po čom by akokoľvek túžili. Strácajúce body súvisia s malou dotiahnutosťou nápadu spočívajúceho v rozdiele medzi vyfantazírovaným a skutočným svetom. 70% (02.03.2015)