Hlasy

Jak si pejsek s kočičkou upekli Americké psycho. Není to sice nic originálního, ale je to dostatečně bizarní, hravé, září to pastelovými barvami a je opravdu milé sledovat, jak se rozkokošný Rájen pokouší ze všech svých homosil o herectví. Je však docela škoda, že se tvůrci trošičku více neodvázali. Například když člověk kapku popustí jen tak namátkou, zcela psychicky vyváženě a kultivovaně uzdu své katolické fantazii, hned ho napadne, jaká vzrušující dobrodružství by se dala třeba zrealizovat s oživlou uřezanou kebulí Džemy Artrtnové! Což mi vzdáleně připomnělo tu slavnou romantickou příhodu z Vietnamské války, kdy se při průzkumu džungle ztratil voják. Dva dny jej hledali, pak jej prohlásili za mrtvého, ale třetí den se náhle objevil s frajerským úsměvem od ucha k uchu. Hned musel na kobereček k veliteli, aby své bezprecedentní jednání vysvětlil. „Pane veliteli,“ povídá rekrut, „velice se omlouvám, ale už jsem tu více než rok, všude jen samí chlapi, a já při plnění úkolu narazil na fakt sexy macatou Vietnamku, která se schovávala v jednom z těch minometných kráterů. Pochopte, prosím, opravdu jsem si nemohl pomoct, tak jsem se pár dní zdržel a pořádně jsme to spolu naprudko roztočili. Byla to skvělá jízda“. Velitel s chápavým úsměvem rozverně odpoví: „Tak to je vcelku pochopitelné, jsme jenom lidi, stát se to mě, taky bych se asi neudržel! A co,“ lačně na něj světácky mrkne „vykouřila ti ho pořádně?“ „To bohužel ne,“ odvětí vojín zklamaně „neměla hlavu.“ Tento film je dalším zářným příkladem toho, že se dá o patologických myšlenkových pochodech jeblého psychopata natočit i smysluplné, zábavné, svěží, vcelku neotřelé a neafektované dílo, ne jako v případě té ukrutné artové sračky jménem Birdman. Ten, jak ostatně neustále soudím, musí být zničen. (11.02.2015)

Sing our happy song, sing our happy song, come on clap your hands, sing our happy song! Sing our happy song, sing our happy song, come on sing along, sing our happy song... --- Nečekejte komedii; ba ani takzvanou "černou komedii". Tohle je spíš regulérní horor o neodolatelně absurdnim nádechu a fikanym kontrastu barev; naprosto svá záležitost. A Ryanu Reynoldsovi tady jednoduše nejde nepodlehnout. Ať už v roli Jerryho, neomalenýho skotskýho kocourka Mr. Whiskerse nebo kultivovanýho pejska Boscoa... případně ve všech najednou. (07.02.2015)

Krásne schizofrenické dielo a podľa mňa lepšie a vtipnejšie než Americké psycho. Kto by povedal, že ho režírovala iránska žena. Aj vrah môže byť pozitívny a v spolupráci so svojimi práškami aj tak trochu smoliar. Zmätkár Reynolds predvádza výborný výkon, jeho sparing partnerky mu pomáhajú, ako to len ide. Zaujímavý film, kde sa spája zábava, morbídnosť i romantika. (03.06.2017)

Bylo to správně ujeté, vtipné, nasmál jsem se opravdu hodně. Příjemná hudba, fantastický Reynolds, šukatelná Kendricková, sodliní režie a nápadité kulisy/vizuální prostřihy, mezi pohledem hlavního psychouše a realitou. Růžová barva už dlouho nebyla tak cool. Tohle je zábavnej film, kde přece nejde o ničí život ;-) přesto si však myslim, že to mohlo bejt i o trošku lepší, něco "navíc" mi tam chybělo. Dramatická linka moc na mě nezapůsobila. (26.08.2017)

O komedii se moc mluvit nadá, jak by mohla napovídat všudypřítomná růžová barva spolu se zvířectvem. Ten příběh moc růžový není. V podstatě se jedná o příběh neobyčejného šílenství, který na sebe bere myšlenkově i často fyzicky podobu bizáru, jež by mohl mít k černé komedii nakročeno, bohužel pro mě zůstal někde na půl cesty, což ve výsledku cítím jako mírné zklamání. Přitlačit na pilu to chtělo, takže bych krotil případná přehnaná očekávání z aktuálních 75%, ale za podívání Hlasy stojí. 65% (07.02.2015)