Wish I Was Here

„Můj táta má rakovinu, moje děti vyloučí ze školy a já nemám práci. V čem jsem to vlastně vyhrál?“ A všichni byli šťastní, i ten nadrženej kolega z práce nakonec dostal co proto. Na druhou stranu – proč ne. Snímek, který sice sráží nejedno klišé a hodně se v něm brečí, chápe, hází psí pohledy, klepe na rameno, ale i tak získává sympatie z obyčejných situací. Život jedné rodiny „zkoumá“ skrz několik momentů, jejichž důležitost si lze uvědomit až zpětně. Už debut Zacha Braffa Procitnutí v Garden State byl o umírání a usmiřování v rámci rodiny, jeho druhý tvůrčí počin nabízí vyrovnávání se s rodinnými rolemi, s (ne)plněním snů, s lidskými chybami. Tyhle pocitové kousky, kdy se leckdo ocitá na životní křižovatce, mám docela rád. Herci jsou přesní (Zach Braff, Mandy Patinkin, Joey King, Kate Hudson nebo Josh Gad), soundtrack citlivě zvolený, Braff nezklamává ani jako scénárista. „Slunce, tohle je Noah. Noahu, slunce.“ (04.11.2014)

Zach Braff představuje podobný typ tvůrce jako Josh Radnor. Oba v době nedávno minulé oslavili čtyřicítku, oba se etablovali jako herci v úspěšných komediálních seriálech – Radnor v letech 2005-2014 točil sitcom How I Met Your Mother, Braff v letech 2001-2010 Scrubs, oba se během této doby nebo po ní snažili prorazit na poli filmu nízkorozpočtovými autorskými projekty, oba prozatím dvěma filmy, kde zastávali roli scénáristy, režiséra i hlavního protagonisty – Radnor v roce 2010 a 2012 a Graff v v roce 2004 a 2014. Filmy mají společný prvek hledání – smyslu života (hrdinové často řeší existenciální problémy), místa ve společnosti i třeba financí na samotnou realizaci projektu, což je příznačné především pro komentovaný snímek. V Braffově novince Wish I Was Here je ale od výše uvedeného cítit posun – stále je ve středu příběhu průměrný tápající jedinec řešící každodenní problémy, nicméně má rodinu, dosáhl středního věku a existenciální problémy se tak trochu změnily v existenční. Neměnný nadále zůstává Braffův jedinečný cit zachytit sílu okamžiku a jemně balancovat mezi komediální a dramatickou polohou (vtipů sice není mnoho, ale když přijdou, tak stojí za to, např. rabín na Segwayi). Lepší 4*. (12.06.2015)

Taková podivná americká hořká i přeslazená limonáda o hledání životních priorit, které škodí hodně kolísavá kvalita a režisér v hlavní roli. Být tam někdo jiný, byl bych nejspíš spokojenější. Naopak pozitivy jsou ostatní herci, včetně představitelů dětských rolí či Kate Hudson, spousta Židů a Sheldon Cooper v epizodní roli. Film, který nejspíš není pro každého, ale na jedno podívání dokáže uspokojit. 50% (17.12.2014)

Největším kladem téhle komedie je kromě velmi vydařeného soundtracku také její nepodbízivost. Rozhodně se z ní neposadíte nějak extra na zadek, ale po celou dobu trvání působí mile a rozhodně ne lacině. Při jejím sledování jsem tak trošku upustil uzdu své fantazii a nechal jsem se hned v průběhu sledování několikrát unášet, jako hlavní hrdina. Bylo to opravdu moc fajn, škoda jen, že to tak nejde i ve skutečnosti. Stačilo by jen jednou za den… (19.10.2014)

Spočiatku príjemne, ale stane sa z toho neukočírovaný bordel. Veľké množstvo tém a motívov, ktoré spolu vôbec nefungujú. Občas je to fajn ale väčšinou iba zmätené a hlavne neúprimné. Herci sa snažia, Braff ako režisér takisto ale nedokáže dať filmu pevný tvar. Následkom toho, to od polovice začína byť strašná nuda a ku koncu je film aj vďaka prepálenej dĺžke takmer na neprežitie. A pritom to začalo tak sľubne a postavy sú veľmi sympatické. Slabších 4/10 P.S. Pripomínalo mi to mnohými nenávidený Elizabethtown, ktorý mám tak strašne rád a po tomto sa v mojich očiach stáva majstrovským dielom. (29.10.2015)