Americký sniper

[imdb: 7.4/10] | me: Americký ospevný epos o modernom hrdinovy, ktorý realne existoval. Vďaka obsadeniu a réžií sa jedna o kvalitné spracovanie extra priamočiarej filmovej pocty, ktorá mierne ponapína, mierne pobaví a celý čas udrží pozornosť diváka. Nejedná sa však o nič, čo by sme tu už nemali. Mám skôr pocit, že tento typ filmov je už opotrebovaný a som prekvapený, že Clint do toho šiel. Bradleymu sa nečudujem, určite chce Oscara a vie, čo na ľudí (hlavne američanov) zaberie. Pre mňa to bol však ďalší z moderných vojnových filmov, ktorý ničím nevzčnieva nad svojich kolegov (Hurt Locker, Zero Dark Thitry, ...). Proste OK. God, country, family, right? (16.05.2015)

Legendárny americký ostrelovač s presnou muškou a posttraumatickou stresovou poruchou z dielne Clinta Eastwooda. Biografia, kde americký patriotizmus hrá prvé husle a osobnosť jedného z najpamätnejších amerických vojakov nechce byť pošpinená. Tak sa jednoduchým a priamočiarym rozprávaním dozvedáme o živote hlavného hrdinu, ako vstúpil do armády, čo podčiarkne pár záberov z obdobia detstva a zásadné momenty zo života, ktoré ho sformovali do podoby - hrdinu s nadmieru rozvinutými ochranárskymi tendenciami. Na bojisku nekompromisne strieľa nepriateľov, aby ochránil svoju partiu mariňákov. Film sa nezaobíde ani o dôsledky, najmä v záverečnej patetickejšej pasáži vypovedá o hrozivom dopade vojny na psychiku človeka. Vykresľuje ego vojaka doma v rodinnom prostredí v protiklade s tým v akcii vo vojne. Tie americké vlajky neviali až tak okato, réžijne sa to ustálo tak, že divák si môže vybrať či dostal na filmovom plátne neúprimnú a na oskara útočiacu záležitosť alebo si užije starého dobrého a civilného Clinta na režisérskej stoličke. (06.03.2015)

Tři roky střílet do zblbnutí během té spravedlivé „obranné války“ v Iráku ženy a děti, to je jistě chvályhodné, nesmírně patriotistické a nejedna texaská máma s texaským tátou z toho roní slzy štěstí, jak se jim ten kluk poved. Je to také ale ta nejlepší cesta uhnat si vcelku kulantní PTS. Vaše stará se okamžitě nakazí, chytne permanentní PMS, a tak je potom mnohem příjemnější trávit čas s ostatníma gumama v zákopech a dělat "hu-ha", než čurákovat doma v dosahu té harpyje a užívat si vzájemně své syndromy. „Bránit“ svou vlast v tisíce kilometrů vzdálené perské prdeli je navíc dle amerických měřítek velmi hrdinské a tolik hrdé vdovy jsou odměňovány zmuchlanou vlajkou, která je pak určitě šuká, stará se jim pečlivě o fakany a nosí domů pravidelně výplatu. Al Kajdy a jiných tenoristických uskupení je i plný Jemen, Omán, Sýrie, Saudská Arábie a dokonce i Malajsie, ale tam kdovíproč soudruzi Ameriku bránit nejezdí. Zřejmě proto, že jsou perské koberce v maloměstských amerických domácnostech v současné době dost IN. Ač jsem čekal patetickou a kýčovitou poluci senilnějícího starce, na něhož už za placem určitě někde číhá Bledý jezdec, zhostil se toho Klint opravdu obdivuhodně důstojně. Je to spíše válečné než drama, svižné, vesměs skrytě neagitující všechny ty astrofyziky, molekulární mikrobiology a nukleární vědce do těch skvělých a kůl ozbrojených seal, smysluplné a uvěřitelné akce pokokot, možná bych se nebál říct až tři prdele, a hlavně!!! žádná z těch duchaplných marinád neodkráčí po svých po pádu na šutráky ze stometrových skal, a když je nějaká ta hadrová hlava střelí, dokonce i umřou! Otylý Bredly navíc střihnul toho vybouchaného vidláka naprosto famózně, a tak bych tomu za pomocí lingvisticky vytříbeného citoslovce „Vytk, vytk!“ vytknul snad jen ten klišovitě ohraný souboj znepřátelených snajprů o to, kdo koho na pár kiláků trefí do oka co nejblíž zorničce, a samozřejmě mírnou glorifikaci bezprecedentní invaze světospásných pamrdů na území suverénního státu. (19.01.2015)

Překvápko. Veterán Eastwood totiž servíruje mnohem více akčních sekvencí než bych očekával, za což jej hrozně moc chválím. Dále se odvážím hádat, že nejspíš bylo režisérovým záměrem, vykreslit Cooperova Kylea jako příliš horlivého, zodpovědného patriotického burana - kteréžto role se hollywoodský modrooký matador zhostil s vervou sobě vlastní. Holt takové filmové Call of Duty, šmrncnuté Clintovým citem pro spielbergovské drama. Tohle snad museli amíci zákonitě milovat a nechat v kinech miliony, brát pokladny multiplexů útokem... oh wait! (24.05.2015)

Clint Eastwood nesklamal. Aj keď tú prehnanú americkú hrdosť nemám rád, musím uznať, že sa s tým Eastwood ako tak popasoval a nesrkal nám americkú vlajku pod nos v každom zábere. B. Cooper prekvapil trochu nabratými kilami a samozrejme i výkonom. Scény z Iraku sú skvelé a sniperský súboj s Mustafom tomu dal ten správny drive. Aj keď Eastwood vo filme striedal scény z Iraku so súkromným životom, nemalo to vplyv na celistvosť a súdržnosť snímku. Ako píše Malarkey nejaké silné emócie film nevysiela, ale sniper je nám ukázaný ako úplne bežný muž a aj preto je príbeh uveriteľnejší. V závere ma milo prekvapila hudba od Morriconeho . V prvom momente som ostal trochu mimo a pýtam sa sám seba, čo tu tá skladba robí? Každopádne príjemné prekvapenie k smutnému záveru. V hodnotení váham medzi 4 a 5 hviezdami, preto si to musím pozrieť ešte raz, najlepšie na bluie ray disku. Videné v kine pod holým nebom - Amfiteáter Košice. 90%. (15.07.2015)