Lucy

Luc Besson je zpátky v nejlepší formě, v níž natáčí naprosto šílený a zábavný postmoderní pel-mel. Možná nejlepší pulp v dějinách evropské kinematografie! Vlastně je úžasné, co všechno dokáže z pokleslé brakové estetiky a tématiky vytěžit a jak synkreticky spojuje nespojitelné - v metamorfóze Lucy v nadčlověka Vesmírnou odyseu s Cestou do pravěku, cool stylizované hrané scény a vynikající dokumentární prostřihy a intermezzy, která mají většinou ironický a humorný kontext, vykradený scénář k Všemocnému s tisícem a jednou akční slátaninou, asijskou mafii se západní vědou, Evropu a anime, Killbillovsky silnou hrdinku (pro Bessona tak typickou) s morálním relativismem... Globální postmoderní béčkový film, který i když přežvýkává mnohé dříve viděné, stejně není jako nic, co lze jinde vidět... (03.12.2014)

V mé hlavě se nejspíš místo zájmu sledovat tenhle Bessonův magnum opus konala jedna velká rozjuchaná párty, kde se kromě obligátního ohryzávání bílé hmoty a popíjení z krevního řečiště šňupalo něco mnohem lepšího a silnějšího, než měla Scarlett zašitého v podbřišku, protože jak jinak si vysvětlit aktivitu všech těch pobavených neuronů vyslat ke mně jasný signál, že Lucy je spíše zábava k popukání než že by bylo potřeba v ní hledat hlubší smysl. Luc by měl občas zapojit víc než jen 10% mozkové aktivity při psaní scénáře .. (11.11.2014)

Byla mi naslibována fešná Skárlet SynJohana, které něco vjelo do podbřišku a ona z toho trojčí, strašlivácky philosophické přesahy a akce až po hrazdu. Dostal jsem paní, která vypadá jako značně použitá levnější štětule s blond melírem, breptot o užívání deseti procent mozkové kapacity od někoho, jenž užívá slabých sedm, a prapodivné kravení Korejčuků v Paříži. Ovšem na to, jaké zhůvěřilosti umí v posledních dekádách Luk Běsoň přenášet na plátno, jde vlastně o sympatické akční trdlování, které neponíží vkus ani tak vytříbenému znalci kinematografie, jakým jsem já. (24.02.2015)

Luk chtěl být tentokrát ve svém díle hlubší než obvyklý Mariánský příkop, a tak hodil do kopírky Všemocného a rozvinul wykydpedický blábol o využití pouhých deseti procent kapacity do přísně vědecké, generově vyhraněné akční studie, co by bylo, kdyby měly slepice mozek. Výsledkem je nudný, hloupý a hnusně natočený zvratek, jemuž k „naprosté dokonalosti“ chybělo už jen asi tak čtyřicet dalších, po zuby ozbrojených a na všechny strany střílejících, agresivních ťamanů. Jako, myšlenka to není špatná, to rozhodně ne! Znám pár tymolínových krasavic, co jsou kapacitně s bídou tak na dvojce, a bylo by rozhodně velkým přínosem pro lidstvo, pokud by se daly něčím vydrogovat alespoň k pětce. Uvedu příklad. Kysličníková pipka se nabídne, že, mimo jiná čtyřková rozptýlení, také uvaří oběd. Přejete si guláš. Vzorně přikvačí i s nákupem, pustíte ji tedy do kuchyně a věnujete se u televize lahváčům nebo jiným ryze vědeckým výzkumům. Po hodině usoudíte, že je tam již nějak dlouho, a jmete se zkontrolovat, jste-li stále pánem situace. Naleznete ji ponořenou v Papinově přístroji stojícím na lince, jak brunátná v obličeji a s urputným funěním obepíná dlaněmi kus krvavé flákoty a usilovně do ní zatíná prsty. Na, v této situaci jistě ne neopodstatněnou, otázku „Co děláš, pičo?“, si jen neuroticky odfoukne neposedný pramen blonďaté kštice z oka a vzdorovitě odpoví: „No, co asi, kurva!? Dusím hovězí! Přesně podle receptu!“ Vidíte! V životě každého muže jednou nastane okamžik, kdy je čas hodit špagety do vroucí vody, vykopat Skarletku ze dveří a po jídle raději ošukat tu kližku, protože s ní máte stoprocentní jistotu, že si post coitum i inteligentně popovídáte. (13.10.2014)

Spoilier na konci. No vida co se z toho vyklubalo. Dokonalé to není, ale kousíček zvědavosti to ve mě vyvolalo. Dobré spojení drogového podstavětí s dívkou, která přišla ke "schopnostem" jako slepý k houslím. Konec byl trochu extrémní. Každý by chtěl hýbat věcma, ale aby se z něho stala chobotnice a pak zmizel? To né, díky. :D (01.10.2016)