Tutti i colori del buio

Vzhledem k tomu, že Edwige Fenech je trvalou součástí všech romantických snů mého života, v minulých jsem nevěděl, že vlastně sním o ní, protože jsem k ní teprve spěl a ty sny nebyly výlučně romantické, současné nebudu popisovat , jsou pro změnu až příliš vyspělé a do komentáře se nehodí a ty budoucí počítám budou skutečně už jen romantické, nemusel bych k tomuto hypnotickému ne až tak giallu vůbec nic psát a jen tiše a s nepřítomným pohledem ohodnotit zejména výkon mé vysněné femme fatale. Avšak i když od ní s vypětím všech sil odhlédnu, zůstane mi sice méně poutavý, přesto pořád dost dobrý, film s podivnou formou vyprávění balancující na hraně reality a snu, avšak pro mne vcelku přehledně, s rozeznáváním toho, co má a nemá býti sen jsem neměl problém a kontinuitu vyprávění jsem si užil bez větších zmatků. Rozptylovalo mne spíš něco jiného, velmi příjemně ovšem..ach, ach Edwige ! (24.08.2014)

Koukal jsem na to po o rok mladším a perfektním Torsu (1973) a furt mi moc nebylo jasné, na jaký to horrorový subžánr koukám. Z nějakého neznámého důvodu jsem myslel, že to bude giallo, ale nebylo. Příběh se točí pořád dokola v halucinogenních a snových smyčkách, což vyloženě nesnáším. Divák přestává rozeznávat co je skutečnost, co halucinace a co sen, stejně jako hlavní hrdina(ka). Hlavní hrdinka je sice nádherný kus ženský a ňadra má první polovinu filmu skoro stále venku, ale to nějak film nezachrání... Vyústění filmu a zjištění proč, zač, nač pak příjde běhěm několika minut a je konec ... Tyhle horrorové subžánry opravdu moc nemusím. Ale musím pochválit perfektní bezchybné technické zpracování a že chtě-nechtě film diváka vtáhne a nepustí, ať divák chce nebo ne... (17.05.2009)

Pecka, krásně lavírující přesně na pomezí reality a snů, s trochou okultismu a Edwigou Fenech ve vrcholné formě. Ta holka prostě za celý film nesleze z plátna a její psychózy podává s mistrovskou noblesou, spojenou až s náročným fyzickým výkonem. Snové představy hýří obrazovými nápady, sídlo okultistů se svými uhozenými členy a jejich praktiky jsou krásně znepokojující a sem tam Martino přijde s pěknou hrou světel a barev, kde přavažuje rudá a je to tak krásně nakašírovaný, že by i Argento záviděl. Gore je decentní, což přesně pasuje do nálady snímku, i když takový Fulci by to rozjel asi ještě krvavěji. A ty ďábelský oči Ivana Rassimova jen tak z hlavy nedostanete.__ PS: Mám to jako kamarád p6qwre, musel jsem si Fenech, tuhle mezi fajnšmekry považovanou kultovní herečku italské giallo a hororové scény, dát do topky. Nejen, že se na tu holku krásně dívalo, ale ona fakt sakra uměla hrát. (02.03.2021)

Velice zajímavý a atmosferický mix thrilleru, mysteriozního filmu a tak trochu i gialla. Hned na začátku snímku jsem vzpomenul na Argenta, protože úvodní scéna byla jako vystřižená z Profondo Rosso. A musím konstatovat, že je to zároveň nejlepší scéna filmu. Ta mě dokázala správně naladit a já byl jsem napnutý, co bude dál. Příběh se pak začne pěkně odvíjet, bohužel, je ale prokládán velkým množstvím halucinogeních scén, které mě spíše nudily. Naštěstí je Martino zdatný režisér a dokázal mojí pozornost udržet. Především díky výborné kameře, krásným herečkám a částečně i atmosféře(hudební složka zajímavá) a samozřejmě pointě. Na ty je Martino fakt machr a opět nezklamal. PS:Zajímavé na filmu je, že se na plátně setkali největší soudobé giallo krásky Edwige Fenech a Nieves Navarro, škoda jen, že neměli spolu nějakou "pořádnou scénu". (24.11.2009)

Další režisérův nadprůměrný zářez, i když tentokrát už nedosahuje kvalit jeho nejslavnějších děl. Martino sem použil už osvědčenou hereckou trojici z jeho staršího The Strange Vice of Mrs. Wardh a giallo jako takové spíše lehce olizuje, jelikož přidává mysteriózní zápletku v podobě podivného kultu, který je hrdince neustále v patách. Pointa mě tentokrát nijak nevzrušila, větší pozornost jsem totiž věnoval úžasné vizuální stránce. (12.06.2012)