One Direction 3D: This Is Us

Jelikož rád sleduji reality show, tak znám One Direction od jejich úplného začátku. Všichni umějí, ať už lépe či hůře, zpívat, o tom se nedá pochybovat a zdají se jako pohodoví kluci. Dokument zachycoval jejich začátky a poslední koncertní turné a myslím si, že pro fanoušky je jako stvořený, to ale neznamená, že by se neměl líbit lidem, kteří One Direction moc neznají. Najdou se zde i vtipné chvilky, které mě opravdu rozesmály. Myslím, že dokument splnil svá očekávání a mně se líbil. (11.09.2013)

Příběh od toho nečekejte, jde spíš o zběžně pojatou historii téhle britské skupiny. Divák má možnost nahlédnou do zákulisí vší té slávy a vidět to celé i z té negativní stránky, kterou popularita má. Snímek jsem viděla ve 3D a musím uznat, že některé efekty byly vážně povedené-hlavně při záběrech na koncertní vystoupení. To je ale asi tak všechno. (07.09.2013)

Předem bych chtěl upozornit své čtyřprocentní funoušky, že jsem dokument Gay Erection: This is Ass zhlédl výhradně z rodičovských důvodů. Chtěl jsem totiž vědět, proč po nocích slýchávám z pokojíčku své desetileté dcery přerývané vzdechy doprovázené výkřiky jako "Hery" a "Lájem" (Podotýkám, že místo "veledíla" paní Rohlíkové jsem ji podsunul daleko kvalitnější literaturu a Šindlerův seznam ještě neviděla.) , a proč si pak přes den zkomolenou angličtinou, z níž lze i trénovaným uchem pochytit pouze neustále se opakující "láv, bejbééé, hááárt a túúúgedrrrr", mátožně pobroukává dvouakordové kolotočářské cajdáky, ze kterých by blil i Honza Nedvěd. No povím vám, jsem zděšen! Naivně jsem se totiž domníval, že éra komerčně vyhajpovaných, kokotích homokvintetů skončila, když se "fenomény" jako Beast 17 nebo Take Death odebraly do nezaslouženého popového důchodu, protože jim začaly růst panděra a chlupy v uších a v extázi strhané spodní prádlo ječících čtyřicítek by na pódiích mohlo spustit požární poplach. Satanžel to mezi prebubescentními kikinami a hošššýky s účesem Džastýna Bíbra neustále cinká a všichni ostatní s jakýms takýms hudebním vkusem musí holt zase zatáhnout prdel, zacpat si uši a doufat, že se to brzy přežene. Ale abych to zkrátil, trnuly mi u toho bradavky, několikrát jsem se pokusil hodit těm hošanům na pódium kalhotky zbrocené první menstruační krví a dokonce jsem málem obětoval i svého plyšového tchoře, bez nějž se na krok nehnu. Naštěstí se mi ho nepodařilo svou Sonkou prohodit, a tak skončil jen pod televizním stolkem a já se mám i nadále v noci k čemu tulit. Jediné zoufale pozitivum spatřuji v tom, že si má dcera vybrala z té pětice ke zbožňování opravdu žužu ťutíny a ne třeba toho pakistánského morgoše. A na závěr vám nechám zahrát nějakou pěknou opravdovou pissničku. (24.10.2013)

Já tyhle kluky už od jejich začátků v X Factoru zbožňuju, a dost mě mrzí 'odpady' některých uživatelů bez toho, aniž by se na film podívali. Ale co, závistivci vždycky budou, to člověk nezmění. Myslím si, že film skvěle zachytil, jak se z 5 normálních kluků stalo světové šílenství, ale co hlavně, tak to, že se slávou nezměnili. Že jsou to pořád ti normální kluci, kteří si nic nemusí dokazovat, nebo se povyšovat nad ostatní. Kluci, kteří věnují celý výdělek na singlu dětem v Africe (100 000 000 LIBER), kluci, kteří pořád dávají najevo svým fanynkám jejich lásku a vděčnost za to, co pro ně všechno udělaly. Tohle si nemyslím, že by se dalo říci o mnoha dnešních celebritách. SO STOP THE HATE AND GET A LIFE PLEASE ;) (07.09.2013)

Ačkoliv mi One Direction i jejich styl hudby jsou velmi vzdálení, This is Us jako hudební dokument funguje vcelku slušně. Má jakou takous informativní hodnotu, zachovává si jemně černohumorný nadhled (fanynky), a občasné ukrutně strojené dialogy (maminky) vynahrazuje chytře vloženými "meta" scénami (neuropsycholog, Martin Scorsese). Spurlock tedy opět předvádí že jako pop-dokumentarista má rozhodně co říct, hodnotit tenhle film jako Odpad! je čisté pozérství. 55% (15.12.2013)