Boku dake ga inai mači

Zhruba prvá polovica, točiaca sa okolo zachránenia Kayo, je obstojná a napínavá, no po vyriešení tejto zápletky sa seriál akoby stratí a až do konca si nevie nájsť identitu. Hlavnú výtku však mám k vrahovi, ktorý je od prvých dielov tak do očí bijúci, že si človek takmer naisto myslí, že ide o zámernú divácku návnadu. Ale nie, je to skutočne on a ešte je to hrané ako veľké odhalenie. Uf, a koniec je strašne naivný a presladený, to ani nehovoriac o nejakej logike. Po The Promised Neverland ide o druhé anime v rade, ktoré ma ultimátne sklamalo (toto o niečo menej). (12.01.2021)

Life was Strange. Upřímná smršť pocitů, která vzpomíná na dětství dostatečně nostalgicky a přitom se spoustou všedních vzdělávacích či rodinných odboček (po kterých se nám někdy palčivě stýská nejvíc). V rovině vzpomínek a přátelství je proto seriál takřka bezchybný, čímž bohužel trpí rovina detektivní. K té se děj vrací jen občas, ale zároveň se nechce vyhnout povinné konfrontaci s pachatelem. Taková zákonitost pro mě není přímo mínusem, snad jen nutností, bez které bych se obešel. Přesto je Erased trochu překvapivě počinem pro všechny potenciální diváky. Pro milovníky záhad, pro nostalgiky i pro ty, kteří se jako já chtějí utopit v nekonečných možnostech toho, co mohlo být a možná také bylo. (17.06.2020)

Už je to dávno, co mě takhle chytlo vážně laděné anime. Každý v tom zřejmě uvidí to své, ale já v tom měla poměrně hluboké myšleny, zajímavou ústřední postavu, která si dokázala zachovat chladnou hlavu a snažila se zachránit, co se dá. Hlavně se mi také líbila symbolika červené barvy. Jak šlo do tuhého, červená tam prostě figurovala. Nemluvě o tom, že opening i ending mě bavily a já si je pokaždé poslechla. Ale co na mě zapůsobilo ze všeho nejvíce – povedený konec. Opravdu se mi zakončení líbilo a jsem ráda, že ho udělali podle předlohy. Slabší 5*. (02.04.2016)

Po zhlédnutí Sword Art Online jsem měl o schopnostech Tomohika Itóa značné pochyby, po zhlédnutí první řady Gin no sadži jsem se pro změnu jemně uchýlil k názoru, že se možná jen v případě SAO tento režisér chopil poněkud nešťastné látky, a po zhlédnutí Boku dake ga inai mači se k témuž názoru kloním s definitivní platností; přesvědčen, že téže látce bych v podání jiných režisérů a studií bez většího váhání dokázal udělit pouhou jednu hvězdu. Itó zde dokazuje, že i z pochybné kočkopsí předlohy rádoby psychologického, rádoby sci-fi a rádoby detektivního rázu dovede vytvořit dobře prokomponovaný vyprávěcí celek a předložit divákovi podívanou, která – ač pracuje s postavami ne vždy logicky uvažujícími a motivacemi uvěřitelnými – mi postavy přece činí sympatickými, která – ač nepevnými pravidly cestování v čase na příběhové nelogičnosti si postupně zadělávající – přece dovede držet nějakým způsobem pohromadě, a která – ač identitu vraha velmi zřetelně prozrazuje na dlouhé míle dopředu – přece napětí nezabíjí, ale naopak s ním výborně pracuje, umí si udržet divákovu pozornost v relativně vysoké míře až do konce a je k tomu velmi zdařile naanimovaná a ozvučená. Do budoucna bych si přál, aby Itó spolu s hlavním scenáristou vytvořili nějaké původní dílo, nezávislé na jakékoli předloze, kde by mohli naplno ukázat své tvůrčí schopnosti. Režisér je to totiž vynikající a z látky s mnoha dírami a hloupými chybami dokázal přece vytvořit dílo, které minimálně na silné 3* má. (25.03.2016)

Jsem rád že jsem se k Boku dake ga inai machi konečně dostal, protože to co jsem viděl bylo jedním slovem kouzelný. Celá série si drží hodně vysokou kvalitu a ani při jediném díle jsem neměl pocit, že by ztrácela něco ze svého kouzla. Hlavní postava je v tomhle parádním a hodně zajímavém příběhu výborná a to samé se dá říct i o zbytku ostatních postav, hlavně o jeho matce. Skvěle napsaná role. No a ten konec, ten byl stoprocentně dechberoucí, až mě to úplně rozladilo. (14.02.2017)