Ve spárech yakuzy

Jakuza sice je nedílnou součástí jak japonska jako takového, tak i filmů Takešiho Kitana, ale až s Brotherem se Kitano vrátil k čistokrevnému jakuzáckému filmu a povedlo se mu to asi jako nejlepší film o jakuzácích vůbec :). Film sleduje příběh jakuzáka Jamamota, který je kvůli prohrané válce gangů v tokiu nucen utéct do ameriky, kde v Los Angeles vyhledá svého mladšího bratra Kena a zjistí, že ani v americe se světu násilí a zločinu nevyhne. Zase jako obvykle Kitano jednoduchým a náznakově minimalistickým způsobem přesně charakterizuje všechny postavy včetně vedlejších a zapojí je do svižného, vtipného, násilného i smutného filmu, který je takovou maličko rozmáchlejší a hlavně optimističtěji pojatou verzí Sonatina. Na Sonatine se tu i několikrát odkazuje jako třeba "Bolí mě břicho" nebo blbnutí na pláži a hraní basketu, ale narozdíl od Sonatina zobrazujícího únavu ze života a odevzdanost, Brother se staví i ke smrti bojovně a hlavní hrdinové žijí naplno až do konce. Násilí v brotherovi je mnohem nekompromisnější než v sonatinovi a ta pravá jakuza a oldschooloví jakuzáci jako je Kató, Širase nebo sám velký bratr (Aniki) Jamamoto se k němu staví bez jakýchkoli zábran a bez váhání, což krom toho, že z toho udělá asi film s největším bodycountem pokud jde o Kitana, tak navíc ukáže i spoustu krve a zločinecký svět jako dost nevybíravý a drsný. Hlavní postavy si ale ve filmu užijí i nějaký ten oddech a scény stojící mimo všechny zločinné aktivity jejich gangu, zase jako je to pro Kitana tak typické a vůbec celé je to tak Kitanovské, že už to víc ani nešlo, protože ve filmu hrají i veterání jako Ren Osugi nebo Susumu Teradžima a dokonce oprášili i Clauda Makiho, kterému jeho role Kena seděla pěkně. A aby to nebylo málo kitanovské, tak hudbu složil Joe Hisaiši s tím úžasným ústředním motivem, který se dá poslouchat pořád dokola. Výborně dopadl i casting na ten multikulturní gang, který kolem sebe Jamamoto vytvoří a to především pokud jde o Omara Eppse, jehož výkon a postava filmu dává opravdu hodně ať už jde o vtípky nebo zamyšlení se nad tím kdo je komu víc bratrem avizovaným v názvu filmu. Takeši Kitano to prostě znovu dokázal a udělal perfektní gangsterský film ale s kitanovským přesahem, na který se dá podívat vždycky a vždycky člověka přímo nadchne svou svižností, zpracováním a vůbec vlastně vším, protože je to prostě pecka už od prvních tónů titulního hudebního motivu k filmu. :) (09.12.2010)

Krása. Bezchybné skloubení krvavého násilí a humoru přesně v tom originálním kitanovském style. Takeshi si tentokrát odskočil do hlavního města filmařského průmyslu Los Angeles, aby natočil příběh japonského yakuzy (kterého si sám zahrál) přijíždějícího do USA po problémech v jeho rodném Japonsku. Zde se setká s mladším bratrem, který jede v drogách a přestože Aniki (Kitano) neumí ani slovo anglicky, ihned si zjedná respekt a pustí se do krvavého válčení mezi mafiemi. Již po několika minutách vidíme první 'chutnou' scénu, kterých potom v průběhu filmu přichází ještě několik. Zapomeňte na charaktery postav, zapomeňte na nějaké sáhodlouhé dialogy nebo snad dokonce na nějaký důvod veškerého násilí, jak to chce většina diváků. Tady jde hlavně o vizuální stránku a o Kitanův humor, který si člověk musí zamilovat a ne každý ho tam vidí. Trošku jsem se obával, co předvede Omar Epps, typického amerického černocha jsem si v Kitanově filmu nedokázal představit. Ale zahrál výborně, což dosvědčuje mimojiné jeho monolog ze závěru filmu, kdy jede v autě. Tradičně skvělé výkony předvedli také stálí Kitanovi herci Ren Osugi a hlavně Susumu Terajima v roli Anikiho pravé ruky. Vůbec všechno zůstává stále stejné. Hudba znovu od Hisaishiho a znovu výborná (i když sám Kitano řekl, že si pro případné nové filmy již Hisaishiho nemůže finančně dovolit, což je velká škoda). A sám japonský polobůh si znovu napsal scénář a hlavně znovu film sestříhal, což údajně považuje za jednu z nějdůležitějších složek filmu. Přesto všechno, co jsem napsal, se o tom vlastně píše špatně. Stačí vědět, že režíruje a hraje Kitano, převážná většina se odehrává v USA, je tam násilí, je tam humor, je tam všechno, co má mít kitanův film. Takže rozhodně vidět...A jako bonus uslyšíme Kitana mluvit občas i v angličtině, což pro něj není zrovna obvyklé...Mám problém s tím, že když je film hodně doporučovaný, jsem potom zklamán. Ovšem u Brothera mi to vůbec nevadilo a Kitano potvrdil roli mého nejoblíbenějšího režiséra/herce. O plném hodnocení není pochyb. A závěr velmi stylový: "Tady máte na opravy". (08.10.2004)

Kitanov humor i v takom krvavom filme zaujme a poteší. Z Japonska uniká neželaný člen jednej z yakuzáckych rodín pred istou smrťou za bratom do Ameriky. Neznalosť jazyka i prostredia ho po prvotnom konflikte s členom bratovej kumpánie uzatvárajú do malej kutice. Minulosť však neleží na odvrátenej strane mesiaca, ale stále a pomaly sa vracia na svetlo. Z ukrývajúceho sa človiečika sa po niekoľkých lekciách daných okolitým priekupníkom stáva vodcom nového gangu. Minulosť, pred ktorou utekal za bratom sa vracia v plnej sile aj s konfliktami so susediacimi gangami. Pred záverečnou odplatou talianskej mafie neostáva nič iné len pousmiatie sa spolu s konštatovaním: „Všetci zomrieme“. Veľmi pekne spracovaná krvavá ganksterka, tentoraz na japonský spôsob. Chutila, nevravím. Spôsob, akým Kitano narába s dejom, obrazom i hlavným hrdinom je príznačný pre väčšinu jeho filmov s ním v hlavnej úlohe. (26.09.2004)

To měla být jako gangsterka ? Aha, hmm a co na to námořník Pepek ? Vždyt jediný co se v tom filmu děje, jsou vraždy a sebevraždy nebo sebezmrzačení. Japonci to maj v hlavě vyhrabaný to už víme dávno, ale že natočej takovouhle násilnickou sračku a čekaj, že se z toho poseru, tak to je i na Japonce slušnej úlet. Aby mě bylo rozuměno, nevadí mě, že ve filmu bylo mrtvol jak zkorumpovanejch státních zakázek v ČR, ale vždyt vůbec nebyly vidět žádný obchody, jak šikmooký frajeři přicházeli k moci, k prachům a pak zase jak o ní přicházeli a kdo měl větší koule než oni. Absolutně odfláknutý vedlejší postavy, nulovej příběh, prostě nic, jen mrtvoly a mrtvoly. Můj oblíbenej uživatel Sonnery svůj koment zakončil "Nej gangsterka, co jsem viděl", ano touhle větou můžu svůj koment taky ukončit, jen se obávám, že to "nej" máme každej z opačný strany spektra. (12.05.2013)

Moc pěkná noirová gangsterka v typickém Kitanově stylu, tentokrát ozvláštněná západním prostředím Meccy veškerého multi-kulti života - Los Angeles. Kitano bývá obecně vnímán jako jakýsi japonský, minimalistický Tarantino. Ve skutečnosti se pod jednoduchou stylovou rouškou obvykle skrývá solidní obsah (pravda, konkrétně v tomto snímku je spíše upozaděn) a také velmi tradiční konstrukce jap. filmu. TK totiž není inovativní v pravém slova smyslu. Ano, pracuje originálním způsobem a trefil se svým přístupem do správné doby, ale základní esence jeho snímků je bytostně japonská a v určitém slova smyslu je ze současných jap. režisérů tím nejkonzervativnějším (a přes veškeré mé sympatie k němu - rovněž na západě nejpřeceňovanějším). edit: Samozřejmě se v Kitanově duchu dočkáme i různých skrytých a nenápadných vtípků či narážek (mě dostal hned ten, když Aniki přiletí do L.A. a typický západní symetrický obraz se diagonálně pootočí - což je typické naopak pro jap. kinemtografii; význam této libůstky netřeba ozřejmovat). (19.02.2010)