Žlutá ponorka

VE MĚSTĚ, KDE JSEM SE NARODIL, BYDLEL ČLOVĚK CO PLUL PO MOŘÍCH A VYPRÁVĚL NÁM O SVÉM ŽIVOTĚ V ZEMI PONOREK…. TAK VYPLULI JSME KE SLUNCI NEŽ JSME NAŠLI ZELENÉ MOŘE A TAM JSME ŽILI POD VLNAMI V NAŠÍ ŽLUTÉ PONORCE.... /// Modří hnusáci útočí a ničí všechno, co vytváří hudbu. Brouci s Nikým jdou zachránit Zemi Pepřenii… úsměvný, ulítlý, barevný – stejně jako texty a dle mýho skromnýho mínění – nechcu filosofovat - máme co do činění s teorií Einsteinova časoprostorového kontinua.. (viď ty zelený jablíčko…). Ujetá barevná šílenost, která zaujme i děti (i ty písničky vole!). Hovno potom, že ji třeba nebudou rozumět (to se jim stane ještě hodněkrát). Prostě TOHLE VŠECHNO MĚLI V MYSLI! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Film inspirovanej písničkou? To mě zajímá! 2.) Su avantgartní umělec, pitvající se v tvorbě Brouků. 3.) Thx za titule ,,bandolier.wz“ a ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE * NAPĚTÍ ne (29.08.2012)

Sice mě po zhlídnutí Žluté ponorky zamrzelo, že už dávno nehulím, ale snad se dá říct, že jsem si tuhle sjetou projížďku užil, jak se patří. Rozhodně bych to ale žádným dětem aspoň do třinácti let nepouštěl, pokud bych nechtěl čelit hromadě pošahaných otázek. Spousta zapamatováníhodných kombinací barev a motivů. Legendární broučí hudba, legendární deska. Výjevy jako kdyby si Adolf Born dal pár absinthů s Hieronymem Boschem. Ostatně, docela mi to připomínalo Macha a Šebestovou. Ale hodně na drogách. Hodně. Nothing is real. (24.11.2014)

Absolutně skvělý film a to nejen díky písničkám. I přes zdánlivé roztržité přeskakování mezi jednotlivými šílenými místy se zde najde určitá nit nebo spíše motiv, který diváka provází celou dobu. Některé dialogy jsou naprosto geniální a typický britský humor vás také dostane do kolen. Vzpomínky z dětství se vracejí po celou dobu a to je jenom dobře. Jeremy, Hillary, Boobe, PhD??? (03.01.2010)

Pro mě nejlepší z Beatlesovských filmů. Pravda je, že ve všech jde především o písničky, ale příběh Žluté ponorky, který si na nic nehraje, je příjemně infantilní a prostý. Z celého filmu tak plného barev vyzařuje dobrá nálada a atmosféra 60. let. Já osobně mám z celého filmu nejraději píseň Nowhere man a k ní tak nádhernou scénu, při které vám připadá, že každou chvíli musíte minout jehlu gramofonu, protože máte pocit, jako byste se točili na desce s touto skladbou. A ruku na srdce, koho nechá chladným, když se Kapela klubu osamělých srdcí seržanta Řízňáka pustí do hraní stejnojmenné písně? (06.11.2008)

Hm. Co na to říct? Hravost podlehla zfetované psychedelické podivnosti, která by snad ani nevadila, kdyby měla nějaký nosnější příběh (půlka filmu jsou dobrodružství v moři, která odnikud nikam nejdou, kromě Jeremyho, a nic zajímavého vlastně často ani nepřinášejí) a ne tak omšelé a nudné poselství těch hipísáckých šedesátek, kdy si všechny květinové děti myslely, že svět spasí Láska s velkým L, ale jen do chvíle, než zjistili, že na nájem a pravidelnou stravu jim to nevydělá, a staly se pak bankéři. Což je mimochodem dokázaný fakt, že nejagresivnějšími bankéři Wall Streetu jsou právě bývalé květinové děti. Je fajn si ve filmu vyposlechnout některé (ne všechny jsou dobré) písničky Beatles, dvě tři jsou dokonce skutečně chytlavé popěvky, ale zkrátka ta hravost je pryč. Líbil se mi Perný den, že stál nohama na zemi, a přesto dokázal najít ve všedních problémech dětskou hravost, líbil se mi film Help!, který je absurdní parodií na bondovky (a snad jedinou povedenou parodií na bondovky, neb samy bondovky jsou parodií, a jak je známo, parodie se parodují těžko). Ale pak už přišly ty houbičky a naprostá šílenost v podobě Magical Mystery Tour, nu a tohle se tomu podobá (odněkud někam se jede, je jedno odkud kam, důležité jsou neuvěřitelné ztřeštěnosti během cesty), jen je tu aspoň něco jako příběh (btw, koho mohli myslet těmi Modráky? Policajty, daňové úředníky, úředníky obecně, politiky?). Pro mě je to smutné zakončení hravé kariéry Beatles, kdy rozdávali radost, a ne psychedelická oblbovátka, a těší mě jedině, že alespoň Ringo v tom dětinském třeštění pokračoval dál, jako jediný, protože Johna zajímala moucha, která lezla po Yoko Ono, zatímco jim syn běhal po baráku s posr.anými plínami, George asijská mystika a esoterické rozjímání, než načapal svého guru se staženými kalhotami, jak naprosto neesotericky provozuje sex s nějakou tou adeptkou, no a Paul se vrhl na kariéru, která mu nejlépe jde, skládal a zpíval vynikající písničky. Konec, zvonec, sbohem a šáteček. (24.03.2019)