Ray Donovan

Ray Donovan má přesně ten charakter drsňáka, který je bez servítek, s nablýskanou károu, oblekem, hodinkami a baseballkou, kterého v každém seriálu/filmu chcete vidět. Trochu jako Michael z gtačka. Tento seriál je skvělý. Určitě se zaleknete toho, že je to vlastně o „bodyguardovi“, který chrání celebrity. Protože to zní, jako kdyby v tom šlo o tom samém. Ale skutečně to stereotypní vůbec není. Díky naprosto charakterovým postavám to dává silné grády. Fotříka hlavního hrdiny propustili z basy a je to mega frajer. Takový ten stařík, co si chce vyhodit z kopýtka. Ale Ray ho kvůli minulosti nesnáší. Potom jsou tu Rayovi bratři. Jeden je hloupej jak guma. Druhý má chytrou hlavu, ale zase je v něčem nemocný. No a třetí je černej. Rayova samotná rodina vás taky nebude nudit. Jeho manželka mi sice připomínala svini Skyler z BrBy, ale zase tak strašná není. Synátor je někdy blb a dceruška se na oko povedla. A Rayovi zaměstnanci jsou taky moc fajn. Postavy píšu schválně, protože dialogy a vztahy jsou vážně jeden z hlavních tahounů seriálu. Atmosféra LA je využita pěkně. Všude samé vily, drahá auta, obleky a zbraně. Nutno zmínit, že to má naprosto geniální černý humor. Hudba taky perfektní, ale na jednu stranu není moc využitá. Jinak písničky po každé sedí. Seriál má bohužel i své hodně slabé chvilky, velmi slabé. Od čtvrté série to šlo z kopce. Celé to začalo být hodně nelogické, příběh někdy nezajímavý, ale ze všeho nejvíc se pokazil vývoj postav (včetně Raye). Maličko mi vadilo i to, že na začátku seriálu nám toho nikdo moc neřekne. Musíme si na to přijít sami, jak se Rayova firma vypracovala, nebo kdo co dělá za práci atd. Každopádně i tak jsem si seriál moc užil. 80/100 (25.04.2021)

Ray Donovan aneb „pan Wolf, co řeší problémy odvrácené tváře Hollywoodu“ a jeho melouchaření mezi smetánkou v LA, kdy se snaží vybalancovat osobní život s ne vždy striktně legálními prácičkami (čti drogy, vraždy, milenky) pro mafiány, bezpečnostní složky, celebrity, porno magnáty a kdo ví koho ještě stylem „já na bráchu, brácha na mě“ a tak jako slepička běhá (resp. v jeho případě jezdí v meďáku) od rána do noci po LA a tu vydírá, tu uplácí, tu ututlává, tu přistihává inflagranti, tu někoho majzne a tu zakopává mrtvoly. Aby toho snad neměl málo, tak ještě musí řešit problémy své rozvětvené vyvedené rodiny, kde co jedinec, to vykuk a potíže na dohled. A do toho všeho jeho střelený taťka, dlouholetý to mukl a bývalý gangster buran/poskok, co neví co se zbytkem života v okouzlujícím podání Jona Voighta. Dokud/pokud je na scéně jeden z dua Ray/Mickey, tak tomu nelze co zásadnějšího vytknout; nechybí tomu napětí, zvraty, nápady, vývoj postav ani tempo. Problém (a to tak že zcela zásadní) je, že mají prostor tak přibližně ve dvou třetinách jedné každé epizody. Zbytek zabírají vztahové peripetie Rayových bratrů, první lásky dcerky či eskapády nezvedeného synátora a podobné zhůvěřilosti, které samozřejmě jdou pojmout i zajímavě a nosně, to zase ne že ne, ale představte si vatou vyplněné rodinné pasáže z pozdějších sezón Dextera či Homelandu (když už jsme na poli tvorby stanice Showtime). Udělalo se vám blivno? Tak tady je to to samé, jen o poznání horší, protože zdejší vztahové segmenty jsou podány tak, že by to neprošlo snad ani v pozdějších notně vyvanulých řadách Beverly Hills 90210. A co hůře, přešlapují na místě a to ne v rámci několika epizod či snad jedné série, ale klidně po několik sezón. Chtěl bych vidět tu hlavičku, která přišla s konceptem „budeme mít respekt vzbuzujícího drsoně, co se v jedné scéně ohání basebalkou a pak střih, budeme se věnovat dceři a jejím SMSkovacím flirtům a muchlování a to ne v jednom díle, ale po několik sezón, z toho budou diváci paf a nedočkavostí nebudou moci dospat, jestli u toho rappera uspěje či ne“. Ovšem není to jen o dcerce, její brácha, jejich matka i Rayovo příbuzenstvo jsou to samé v bleděmodrém. Čili platí, že cca dvě třetiny epizod/sérií/seriálu jsou na plný počet a ta zbylá třetina hluboko pod hranou snesitelného odzívatelného podprůměru. Přesto to jako divák s multitaskingujícím Rayem táhnu již několikátý rok, protože jakkoli mi výše uvedené pije krev, tak žánrová (zpočátku notně rozdrobená) linie za sledování chtě nechtě stojí a s postupujícím časem dokonce čím dál tím více. (11.07.2016)

První řada mě vůbec nechytla, ale vydržel jsem až do konce co se z toho vyklube. Téměř nic. U páté řady to vzdávám, je to stále ve stejném duchu, pomalé a ukecané, strašná spousta hluchých míst, bez napětí či větší akce. Každá epizoda mě nudí k smrti. Takové rodinné drama. Mick má dobré hlášky, např. Kdyby Bůh chtěl, aby si lidé nehonili péra, dal by jim kratší ruce...Jinak přehlídka samých škaredých lidí. (20.06.2020)

To, co v první sérii bylo dobrý, se ve druhé změnilo ve skvělý. A to skvělý ta třetí dotáhla do vynikajícnosti. To jednoduše znamená, že čtvrtá musí být dokonalá. A věřím, že i bude. To, co se v tomhle seroši děje, to je neobyčejný. Nejen, že jedny z nejlíp vykreslených charakterů televizní historie hrajou svoji perfektní hru na pravdu, lež, lásku, přátelství, zlobu a nenávist v perfektním obsazení, ale ještě k tomu přidají další perfektně obsazený perfektně vykreslený vedlejší postavy, který tak perfektně pokurví celej ten perfektní příběh, což mě prostě udělalo. Hotovka. RayRay - Nejvíc nejlepšejší seroš. (02.10.2015)

Každopádně po konci Dextera a Breaking Bad přichází seriál, který imho oboum docela solidně nakopal zadek (alespoň posledním sériím Dextera, o BB nemluvě). Ale bohužel to nelze moc srovnávat, každý z nich má něco jiného. Ray Donovan je plný pevných, silných charakterů a herců, kteří se svých rolí chopili tak důkladně, že přebíjí jakékoli jiné filmy, ve kterých kdy hráli. Alespoň Voight pro mě bude už jen Mickey :D Jsem vážně unešen propracovaností postav tohohle seriálu a po první sérii nadšeně čekám na další! (12.12.2013)