Ray Donovan

Ray se živí jako chlapík, který vyřeší známým osobnostem všechny jejich problémy ať jde o mrtvou zkoksovanou šlapku v posteli nebo neuvážený sex s tranďákem, který si dotyčný či dotyčná natočil. Terry byl v mládí talentovaný boxer, ale při jednom zápase dostal až příliš naloženo a odnesl si z toho vedle šrámu na psychice i třes v pravé ruce. Bunchyho v dětství zneužíval kněz a důsledkem toho se z něj stal alkoholik a feťák, který se zmateně potácí životem. Mickey, otec těchto tří, právě vylezl po dvaceti letech z kriminálu. Je to dealer a lupič. Že tahle rodinka nemůže fungovat je nabíledni a nefunguje naprosto jedinečným a osobitým způsobem. Nebudu se rozepisovat o tom, co je na seriálu výborné a co je na něm špatné. Výborné je prostě všechno a špatně není nic. To platí pro scénář, režii, herce a všechno ostatní. Ray Donovan mi způsobil po delší době závislost a celou sérii jsem shlédl ve dvou dnech. Sem s druhou řadou! 100% (12.02.2014)

To, co v první sérii bylo dobrý, se ve druhé změnilo ve skvělý. A to skvělý ta třetí dotáhla do vynikajícnosti. To jednoduše znamená, že čtvrtá musí být dokonalá. A věřím, že i bude. To, co se v tomhle seroši děje, to je neobyčejný. Nejen, že jedny z nejlíp vykreslených charakterů televizní historie hrajou svoji perfektní hru na pravdu, lež, lásku, přátelství, zlobu a nenávist v perfektním obsazení, ale ještě k tomu přidají další perfektně obsazený perfektně vykreslený vedlejší postavy, který tak perfektně pokurví celej ten perfektní příběh, což mě prostě udělalo. Hotovka. RayRay - Nejvíc nejlepšejší seroš. (02.10.2015)

Liev Schreiber bol roky mojim obľúbeným hercom z béčkových filmov (resp. herec vedlajších rolí). O to viac mu fandím, že svoju životnú úlohu našiel v Rayovi Donovanovi, ktoré hrá veľmi autenticky. Nemyslel som si, že Showtime dokáže nahradiť vo svojej vysielacej štruktúre voľné miesto po Dexterovi, avšak táto stanica to opäť dokázala. (02.03.2014)

Od první série jsem si před jejím odvysíláním sliboval mnoho: mohla se pyšnit skvělým obsazením i lákavým námětem, který si v souvislosti s moderní televizní tvorbou přímo říkal o neokoukané pojetí. A sliboval jsem si nejspíš příliš, ani zdaleka totiž nedokázala využít svého potenciálu. Z celé bez jakýchkoli dohadů zajímavé rodiny zůstali v průběhu sezóny zajímaví pouze Liev Schreiber v roli jejího samozvaného ochránce a Jon Voight jako sesazený patriarcha, s jehož návratem se do života všech hlavních postav spouští lavina problémů. Zbytek, ať už je to dlouho mrtvá sestra, jediný dobrák Terry, traumatizovaný Bunchy, černá ovce Daryll, nebo věrná, ale vyloženě hloupě působící, splachovací Abby, nebyl využitý ani při nejmenším a kvůli tomu působil spíš jako kulisa pro exhibici dvou ústředních charakterů. I ty kulisy ale dokázaly přirůst k srdci, protože celý irský klan (a stejně tak i zbytek postav) se skrz své peripetie podařilo vykreslit naprosto reálně a přiblížit tak pozadí života smetánky LA i stále na paty dýchající zločinnou minulost Bostonských Irů. Druhá série už však nejen konečně dává prostor všem postavám, ale i konečně naplno využívá toho příslibu pod cukrlátkem skryté nekompromisní hry, na které si titulní postava postavila život, a která se mu rozpadá pod rukama. Ray Donovan, tedy postava, jakožto i celý seriál, je jako testosteronová bomba, která si nebere servítky s nikým a ničím, ale přitom si udržuje styl a díky občasnému odlehčení nepůsobí nijak upjatě. A takovému šarmu se prostě nedá odolat. Překvapivě velký kus třetí série si pro sebe ovšem ukradly jiné famílie. Především Katie Holmes v roli ambiciózní neurotičky z velké rodiny z velké části táhne emoce celé sezóny, a pevně věřím, že se jí seriál nezbaví stejně, jako jejího podobně excelentního otce. Druhý klan, arménský, se pak týká nepoučitelného Mickeyho, který se naopak stará o napětí a z velké části i posuny v ději kolem většiny ostatních Donovanovic. Celkem znovu není co vytknout, snad až na menší účast některých oblíbených postav, nicméně veškeré případné výtky by stejně vybledly po famózním a procítěném závěru za tónů upýra. (21.10.2014)

Ray Donovan aneb „pan Wolf, co řeší problémy odvrácené tváře Hollywoodu“ a jeho melouchaření mezi smetánkou v LA, kdy se snaží vybalancovat osobní život s ne vždy striktně legálními prácičkami (čti drogy, vraždy, milenky) pro mafiány, bezpečnostní složky, celebrity, porno magnáty a kdo ví koho ještě stylem „já na bráchu, brácha na mě“ a tak jako slepička běhá (resp. v jeho případě jezdí v meďáku) od rána do noci po LA a tu vydírá, tu uplácí, tu ututlává, tu přistihává inflagranti, tu někoho majzne a tu zakopává mrtvoly. Aby toho snad neměl málo, tak ještě musí řešit problémy své rozvětvené vyvedené rodiny, kde co jedinec, to vykuk a potíže na dohled. A do toho všeho jeho střelený taťka, dlouholetý to mukl a bývalý gangster buran/poskok, co neví co se zbytkem života v okouzlujícím podání Jona Voighta. Dokud/pokud je na scéně jeden z dua Ray/Mickey, tak tomu nelze co zásadnějšího vytknout; nechybí tomu napětí, zvraty, nápady, vývoj postav ani tempo. Problém (a to tak že zcela zásadní) je, že mají prostor tak přibližně ve dvou třetinách jedné každé epizody. Zbytek zabírají vztahové peripetie Rayových bratrů, první lásky dcerky či eskapády nezvedeného synátora a podobné zhůvěřilosti, které samozřejmě jdou pojmout i zajímavě a nosně, to zase ne že ne, ale představte si vatou vyplněné rodinné pasáže z pozdějších sezón Dextera či Homelandu (když už jsme na poli tvorby stanice Showtime). Udělalo se vám blivno? Tak tady je to to samé, jen o poznání horší, protože zdejší vztahové segmenty jsou podány tak, že by to neprošlo snad ani v pozdějších notně vyvanulých řadách Beverly Hills 90210. A co hůře, přešlapují na místě a to ne v rámci několika epizod či snad jedné série, ale klidně po několik sezón. Chtěl bych vidět tu hlavičku, která přišla s konceptem „budeme mít respekt vzbuzujícího drsoně, co se v jedné scéně ohání basebalkou a pak střih, budeme se věnovat dceři a jejím SMSkovacím flirtům a muchlování a to ne v jednom díle, ale po několik sezón, z toho budou diváci paf a nedočkavostí nebudou moci dospat, jestli u toho rappera uspěje či ne“. Ovšem není to jen o dcerce, její brácha, jejich matka i Rayovo příbuzenstvo jsou to samé v bleděmodrém. Čili platí, že cca dvě třetiny epizod/sérií/seriálu jsou na plný počet a ta zbylá třetina hluboko pod hranou snesitelného odzívatelného podprůměru. Přesto to jako divák s multitaskingujícím Rayem táhnu již několikátý rok, protože jakkoli mi výše uvedené pije krev, tak žánrová (zpočátku notně rozdrobená) linie za sledování chtě nechtě stojí a s postupujícím časem dokonce čím dál tím více. (11.07.2016)