Pompeje

Paul W.S. Anderson to umí rozjet, ale tak aby mi vyrazil dech, to se mu ještě nepovedlo. Pompeje jsou po akční a vizuální stránce fantastické. Po příběhové stránce už je to horší, ale zachraňuje to dobrý děj, který od začátku nenudí. Herecké výkony dobré, i když více neoslní. Kit Harington začíná být pomalu můj oblíbenec a začnu jeho filmy vyhledávat. Citová stránka chybí, což je docela škoda, protože v některých scénách byla potřeba. O klišé se rozepisovat ani nemusím. Kostýmy a vše dobré, vyloženě nic neotravovalo. Jediný kdo se do filmu nehodil byl Kíefer Sutherland .. 6/10 = 62% (11.05.2014)

Nechápem tých, čo tento film kritizujú za to, že sa nedrží historických faktov. Vadí to? Mne nie. Ja to beriem ako príbeh zasadený do sandálového prostredia. Jediná história je fakt, že sopka vybuchla v roku 79. Ale aj mesiace si zmýlili. To je však jedno. Príbeh nenudil, vizuálne efekty boli uspokojivé (miestami možno dokonca trochu prehnané), Emily Browning to veľmi pristalo, Harington potvrdil, že mu historické prostredie svedčí a s mečom nemá žiaden problém a jednotlivé súboje sa zvládli pomerne slušne. To mi bohato stačilo na slušnú zábavu a relax. Kto potrebuje vypnúť, zamestnať hlavne oči a zabaviť sa pri jednoduchom filme tak tento snímok je výborná voľba. 75/100 (23.04.2014)

Hlavní a prakticky jedinou zvláštností Pompejí je snaha zkombinovat katastrofický spektákl s antickou akcí. Ke sjednocení obou typů filmu jsou chytře využívány melodramatické konvence, neboť zánik čeká z podstaty žánru jak gladiátora, tak jedince čelícího naštvané přírodě. Vytváření příběhového „backgroundu“, nezbytného pro funkční zapojení individualistického hrdiny do vnějšího dění, zabírá zhruba polovinu filmu a je z něj příliš zjevné, jak Andersona režírování herců nebaví (pokud by někoho zajímalo, jak hraje Kit Harington, tak úplně stejně jako ve Hře o trůny). Díky tomuto základnímu rozvržení vztahů a motivů se pak na druhou stranu může až do konce věnovat PG-13 soubojům a emmerichovsky okázalé zkáze. Podívaná je to uspokojivá, ale ani ve 3D, které se připomíná pouze tehdy, je-li akce rozehrána ve více plánech (cca jedna dvě scény), ničím výjimečná. Akční scény jsou kvůli rychlému střihu a nevycentrovaným kompozicím (postavy vícekrát nesmyslně bojují na kraji plátna) nepřehledné. Kromě toho jsou mnohem přízemnější a méně videoherně stylizované než byste od režiséra Mortal Kombatu, několika dílů Resident Evilu a Rallye smrti čekali. Hry připomínají všehovšudy jen „ptačí“ záběry města (jako z RTS), které nás mají ale hlavně připravit na zmiňované žánrové prolnutí, tj. na boží rozsah zkázy, která přijde. Náboženský podtext, přesněji využití principu boží spravedlnosti, je pak jediným oživením v současném Hollywoodu tak oblíbené levicové vyprávěnky o člověku z lidu, který se vzepře mocné říši zosobňované chamtivým senátorem (Kiefer Sutherland pronese za celý film jedinou hlášku, která je vtipná, byť nejspíš nechtěně). Pompeje nejsou tak hovadsky blbým filmem jako Need For Speed, troufnul bych si tvrdit, že se v nich dokonce skrývá malý kousek historické pravdivosti, ale stejně jako pro NFS pro ně platí, že pokud na filmech neoceňujete, jak vzorně naplňují šablonu klasického hollywoodského vyprávění a žánrové vzorce, moc (u)spokojeni z kina odcházet nebudete. 65% (19.03.2014)

I přes pár nedostatků, které film má, jsem si Pompeje překvapivě velmi hezky užil. Nahoru to táhne velmi sympatické love duo a impresivní vizuální efekty, které měly šťávu. Tempo je slušné, od začátku se něco děje, nechybí fighty, které sice trpí nedostatkem krve, ale přesto mě zaujaly a závěrečný 40 minutový chaos se Andersonovi velmi povedl. Bavil jsem se. 70% (16.05.2014)

Tak co, klucí? Tesilky škrtily při tom zhodnocování tupé gladiátorské vyvražďovačky? Špatně se při tom hloubalo nad předsókratovskými principy dialektiky Zénóna z Eleje? Že prý Pompeje nenabízí obhajobu Parmenidovy nauky o nedělitelnosti bytí a nemožnosti pohybu? No kurva! Žehrovali jste na nedostatek epikurejského axiomu, že strachu z bohů netřeba jakožto i ze smrti? I vy klucí jedni! Nebylo vám po chuti trochu lásky a potu na pozadí epické přírodní katastrofy, že jste tu tím tak ostentativně pohrdli? Existencialismus vás úplně zkazil, vy ch*y*t*r*o*l*í*n*i. Pompeje snad poprvé ukazují příběh, který zaujme i bez zpomalujících záběrů a zcela dokonale hraje hru na kočku a na myš, kdy se mírné otřesy neustále připomínají a nenápadně útočí a hlavně oznamují: "Vaše starosti bychom chtěly mít." Načež v situaci nejkritičtější sopka vychrlí své smrtící magma, které se nám zprvu může jevit jako osvobozující. Přísahám, že se ještě nikomu nepovedlo vytvořit takovou symbiózu mezi živlem a osudem člověka. A že tu takových pokusů bylo, že pane Emerichu? (30.05.2014)