Padesát odstínů šedi

Hodnotit budu až po zhlédnutí celé trilogie (že by nikdy?) Zatím jen postřehy na okraj. Téma mě nešokovalo, výběr herců sedí, ale neznám knižní předlohu, nemohu posoudit jak moc se paní režisérka trefila. Viděno 27.9.2020.  Od začátku jsem tento film vnímala jako počátek trilogie. Pokud by neměl pokračování, byla bych hodně zklamaná, protože konec vedl do prázdna, nekonala se žádná proměna, šokující téma nepřineslo žádné šokující zjištění. (23.9.2022) (28.09.2020)

Co se týče parafrází na klasický příběh Popelky, Pretty Woman nebo My Fair Lady, víc než Padesát odstínů šedi je mi bližší hra na bondovku Kingsman: Tajná služba, co přijde do kin za tejden. Za Lízu Doolittlovou je v ní agent Eggsy, co má možná stejně chlupatý nohy jako Anastacia, není ale obživlý manipulativní hovězí, co se chce Christiana "vyléčit". Eggsy ovládá parkour, střílí deštníkem, zachrání svět a na úplném konci skončí v análu uvězněný švédský princezny. A to je mnohem víc než tohle jalový vakuum s důtkami. (12.02.2015)

"Já se nemiluju, já šukám. Tvrdě." Tak už to bývá u bohatých byznysmenů, kteří si mezi tvrdou prací, kterou představuje hypnotizování monitoru, najdou čas na kadeřníka, posilovnu, letecké zkoušky, hraní na klavír a samozřejmě na Hernu. Vždyť, kdo si hraje nezlobí a pan Grey si hraje rád. Jsem si jistý, že 90% žen by si s ním hrálo s chutí a skoro 1% by to i přiznalo, ale pan Dokonalý si k hraní našel prapodivnou trubku, která mu kazí hru a mně celkový dojem. Já bych skutečně uvítal, kdyby mezi těmi dvěma k "něčemu" došlo. Místo toho jsem sledoval hroutícího se byznysmena, který měl k Dominantovi daleko asi jako já k hezounovi a slečnu Steeleovou, která pro svou roli Podřízené neměla absolutně žádnou vlohu. Zkrátka, když je plná místnost pout, bičů, masek a řetězů, tak by z toho nemělo vylézt ani deset odstínů nudy, natož padesát. (29.11.2015)

Pěkný film (filmařsky) a jako komedie alespoň v úvodu dobré a funkční (což je úplný opak toho, jak měl působit). V pozdější fázi průměrná dívčí pohádka bez hlubší psychologie (špatné drama) a nevyvážený poměr cukrování a bičování (špatná romantika)... Oh, ale koukám, že venku prší, tak se jdu rychle projít, abych taky trochu zvlhl. (28.02.2015)

Předsudky jsem neměl a říkal jsem si, že tak hrozné, jak se povídá, to snad být nemůže. Ale ono bylo. Dvouhodinová plytká nuda točící se kolem tématu, které mi absolutně nic neříká a po zhlédnutí ani nic říkat nezačalo a nezačne, k tomu dosti nesympatický panák v hlavní roli a jeho na pohled sice hezká, ovšem projevem nesmírně bezkrevná partnerka. Nicméně na druhou stranu chápu, že své publikum si Padesát odstínů našlo a ještě najde, protože řada lidí zřejmě právě po takovýchto dobrodružstvích touží. Tak prosím, jen do toho, v téhle herně vás rušit nebudu. (26.07.2015)