Zahrada slov

Zbožňuju déšť... Tady ho Makoto nadělil tolik, jako jinde naděluje vlaků... Krom toho přidává tři čtvrtě hodinovou stopáž, kterou tolik tvůrců (kdo by se jim mohl divit) ignoruje, ale dle mého, je pro příběh jako tenhle, tahle doba stvořená a jak makoto několikrát ukázal, jemu jde k duhu obzvlášť (konec napodobování Ghiburi? Klatě, skvěle!). Celé je to takové usedlejší, poklidnější a méně osudové, než třebas Makotovo 5 centimetrů za sekundu (možná i vizuálně méně nápadité), tohle má v sobě navíc i mnohem větší dávku naděje. Výtvarně je to zas a znovu naprostí audiovizuální orgasmus způsobující jihnutí nejvyššího stupně (zdalipak dělal hudbu opět Tenmon.?) O povaze příběhu psát nehodlám, jednak by to byla nuda, druhak mám pro tuhle melancholii zvláštní pochopení Ale... Kde sou sakra vlaky? Tady na ně byli tak dva záběry (O=´ ps: viděno s anglánskejma titulkama, tudíž mi možná něco uniklo, nebo jsem úplně překopal význam, čert ví (03.06.2013)

„PRÁVĚ SIS POMYSLEL, CO TO JE ZA DIVNOU ŽENSKOU, ŽE JO? TO JE V POŘÁDKU, KONECKONCŮ, JSME JEN LIDÉ. KAŽDÝ Z NÁS MÁ SVÉ VÝSTŘEDNOSTI…“ Do Tokia právě přišlo červnové období dešťů. Patnáctiletý Takao má déšť rád, a tak při cestě do školy, v přestupní stanici Šindžuku, sejde z cesty do školy a zajde do městského rozlehlého parku. A zde, v altánku, se seznámí s mladou ženou, popíjící pivečko a zakusuje ho čokoládou… » Co se mi líbilo: 1) Animace. Jde o úžasnou podívanou. Největší téma si nechám do samotné části popisu, nicméně co tento film vynáší tak vysoko jsou drobné detaily; odpadávající zbytky křídy při psaní znaků na tabuli, všeobecné odrazy světel nebo automobily a jejich pohyb na silnici. Stíny a jejich proměnlivost tu hrají taktéž zásadní roli. 2) Hudba. Mluvím především o té podkresové. Tentokrát ji netvořil pan Tenmon, nýbrž pan Kašiwa. A abych řekl pravdu, volba klavíru jako ústředního hudebního nástroje filmu jen prospěla. Pan Šinkai si hudebního skladatele vybral velice moudře. Jako ukázku vybírám Silent Summer. Jen je škoda, že se v dalších jeho filmech už nevyskytuje. 3) Hlavní hrdina. Na to, že mu bylo pouhých patnáct, si získal můj zasloužený respekt. Vytyčil si cíl v životě a tvrdě pracuje, aby se zlepšoval v řemeslu obuvníka, které jinak než praxí se naučit ani nejde. Jenže, takové řemeslo vyžaduje výrobu kopyt či pořizování drahých materiálů na svršky a na takové potřeby si musí Takao vydělat jeny. A tak místo prohánění středoškolaček tvrdě dře, aby mohl nastoupit na odbornou školu. To je panečku cílevědomý frajer! 4) Park v proměnách počasí. Film velkolepě reprezentuje úctu Japonců k přírodě. Ukazuje na její křehkost a přirozenost, díky které věžáky v centru Tokia vypadají jako skvostné budovy uprostřed přírody. Dalším tématem filmu je déšť. Stejně jako Takao i já mám slabost pro procházky v dešti pod průhledným deštníkem. Ve filmu je zachycen přímo úchvatně, působí velmi věrohodně. 5) Vlaky. To by nebyl pan Šinkai, kdyby ve filmu chyběl jeho ústřední motiv, spojující všechny jeho snímky. Nejvíce záběrů tu získá přestupní uzel Šindžuku, který patří mezi nejvytíženější nádraží na světě. » Co jsem nemusel: Jak můžu jako nadšenec do obuvi a romantický melancholik vůbec říct, že se mi film nelíbil? To by mě huba pálila ještě pěkně dlouho. » Shrnutí: Když jsem tento baťovský animák poprvé viděl před pěti lety, neváhal jsem a dal jsem filmu plný počet. Dnes, když jsem si ho pustil znovu, nemám žádný důvod své prvotní hodnocení měnit. Film na mě působí dostatečně poutavě k tomu, abych jsem si ho zařadil do Oblíbených. Je to první anime titul, co mi představil moderní Šinkaiovu tvorbu, s níž se jako divák ztotožňuji. (06.02.2021)

Prekrásna atmosferická vnemová kázeň pocitov a rozpusteniu vo víre smutných pocitov, ktoré vedú k hrane konca a nového začiatku. Stredne dlhý príbeh (teda myslené medzi krátkometrážnym a dĺžkovo celovečerným) je uhladený formou stretnutí, ktoré majú vďaka daždivej melancholickej náladovosti výrazne emočný efekt. Animácia je síce rozpoznateľná od zvyšku japonskej produkcie, ale využíva rôzne 2D i 3D techniky a v súbežnosti nečakanej rozdielnosti (či vekovej, možno i profesijnej) hlavných postáv dodáva divákovi nevšedné impulzy na zamyslenie. Veľmi dobré (y). (29.09.2016)

The Garden of Words. Záhrada slov má nádhernú prenádhernú hudbu a krásnu animáciu, ale po príbehovej stránke ma tento krátky Šinkaiov film neohúril až tak ako jeho úžasné a doslova až dychberúce anime Weathering with You (Tenki no ko) a Your Name (Kimi no na wa) - obidve chcem vidieť ešte raz, ale k Záhrade slov sa už nevrátim. Je to taký malý poetický film, v ktorom hrá hlavnú úlohu dážď. Makoto Šinkai ho má zrejme veľmi rád :-). (04.10.2023)

Ako už všetci poznamenali, najsilnejšou stránkou je tu animácia... Dokonalé, dokonalé, dokonalé, rozplývala som sa. + dážď milujem, takže.. nie je čo riešiť. Celé to pôsobilo príjemne poeticky :) Dejová línia na konci akosi klesla.. ako sa tam obaja rozkričali a rozplakali... Ale animácia + charaktery postáv si proste zaslúžia 5*, aj keď slabších. (09.06.2013)