Mrazík

Ach ano, i já jsem v mládí spolu s Ivánkem zálibně koukal do zrcadla a radostně si prozpěvoval „Když se dívám na sebe, tak se musím pochválit! ...“ :-D      Ale to víte, zub času... Tedy - mě ohryzal, ale na tuhle na kost zmrzlou pohádku byl krátký. Všechny postavičky, od Marfuši až po loupežníky, se mi natrvalo zabydlely v hlavě. A ti loupežníci jsou pěkný ludry. Kdykoli mám chandru a s lebkou v ruce mumlám to svoje: „To be, or not to be, that's the question“, tihle fousáči s ušankami, politováníhodní jak bezdomovci v lednu, mi do toho unisono bručí to jejich: „Loupit... neloupit, sežrat... nesežrat“ a hned je po splínu. Nezbývá nic jiného, než se za Mrazíka jeho autorům jako medvěd poklonit až k zemi. A mimochodem, Original Language Movies se v tomhle případě může jít bodnout. Například postavička Baby Jagy v původním znění zdaleka nemá ty koule (bodejť by taky jo :-D). (04.07.2013)

Vynikající Georgij Milljar v roli Baby Jagy a skvělá hudba, nicméně myslím, že bez jednoho z nejlepších československých dabingů (který navíc dialogy převedl do veršů) by dnes po Mrazíkovi ani Ťapka neštěkl. Rusové se nám diví, co na Mrazíkovi vidíme. Zajímalo by mě, jestli tuší, že jsme ho opravdu koukatelným udělali až my. (29.12.2014)

Mrazík aneb filmová sibiřská magistrála. Nástěnku za fenu bych nechtěl, Ivánkův účes á la babiččin květináč už vůbec ne, starým lidem dveře podržím, ale hřbet si nechám hezky narovnaný a loupežníkům posílám pozdravy od bezdomovců v Brně v myší díře, ti jsou na tom nähmlich stejně - zpívají a věčně na šrot. Jedna z nesmrtelných pohádek, která bude hlásat násilí na loupežnících ještě po konci světa. Výtečnej dabing...opravdu opravdově opravdová poklona panu Filipovskému, tvrdím, že bez něj by byla pohádka u nás poloviční. A jako malý jsem fakt netušil, jestli Babu Yagu hraje pohlednej chlap, nebo šeredná ženská.... (19.11.2006)

Mrazík je pohádka, která proslula spíše díky častému reprízování na televizních obrazovkách, než kvůli sobě samé. Pyšný bohatýr Ivan s naivní Nastěnkou doplnění postavami ostatními by nevybočovaly z klasické struktury pohádky, kdy princ se snaží získat svou princeznu a musí při tom překonávat překážky kladené okolím i sebou samým. Přičemž postavy mají vždy jednu výraznou charakterovou vlastnost - Ivan se chvástá, sklerotický Mrazík a chamtivá Marfuša s macechou. Výrazně utkví v paměti spíše výtvarná stylizace místy hraničící s nevkusem. Kýčovité jsou především zimní scény zasněžených lesů a Mrazíkova chaloupka, přeplácaná různými ozdobami, ornamenty spojenými se zimou. Jako u jednoho z mála filmů je u tohoto dabing spíše ku prospěchu, v originálním znění hlasy herců nepůsobí tak výrazně a např. baba Jaga v hlasovém podání Františka Filipovského je nesrovnatelná s původní. Revidováno 1.2.2011 Až doposud jsem měl k Mrazíkovi silné výhrady, po zhlédnutí několika dalších pohádek můj názor ale radikálně změnilo – většina z ních je totiž mnohem kýčovitější. Děj Mrazíka je sice jednoduchý a působí naivně, ale tak je tomu v případě naprosté většiny pohádek. Přestože je Mrazík velmi výrazně výtvarně stylizovaný, tak v tomto ohledu nedosahuje takových rozměrů jako další pohádky Alexandra Roua. Stylizace souvisí i s afektovaností postav, zatímco v Království křivých zrcadel je ministr Abaž celý zelený s bradavicemi jako opradová žába, tak v Mrazíkovi vše vypadá mnohem přirozeněji, ať už jde o chodící stromy nebo zlou Marfušku. (29.12.2005)

Nasťa, Ajvn a děd Prašifkin - nesmrtelná klasika, kterou v Rusku nikdo nezná. Začínám trpět podezřením, že je snad nějakým globálně rozšířeným záměrem, aby v pohádkách vše dopadlo zcestně. Špičkově vycvičená a kvalitně zorganizovaná četa lapků neporazí jednoho chcípáčka, ba naopak, sami skončí s hromadnou trepanací lebek. Zkušená magička, v podání Filipovského tak sexy, jak jen ježibaba může být, též nepochopitelně ostrouhá. Ani matka, pečující řádně o blaho své ocelovochrupé dcery, nedojde zadostiučení. Dokonce si před ní na konci ten její svraštělý buzíček dupne....podivné. Asi chceme vyslat potomstvo do světa plného kartelů a teroristických buněk zcela nepřipravené, omotané řadou nereálných představ a očekávání. Dal bych odpad, ale Česká stomatologická komora u mě decentně zalobovala. Pročež napodobte Marfušku a děkuji za obálku. (13.03.2013)