8½ Women
8½ Women
8½ Frauen
Režie:
Peter GreenawayScénář:
Peter GreenawayHrají:
Vivian Wu, Toni Collette, Amanda Plummer, Polly Walker, Elizabeth Berrington, Peter Greenaway, Barbara Sarafian, Jules Werner, Natacha Amal, John Standing (více)Obsahy(1)
Po smrti své ženy se starý pan Emmenthal, zámožný muž s domem v Ženevě, upíná ke svému synovi Storeymu, majiteli řetězce heren v Kjótu. Navazují spolu zcela nový, otevřený vztah, diskutují především sex, ženy, své frustrace z dětství a Felliniho filmy. Nakonec si do domu pana Emmenthala stěhují osm a půl ženy různých povolání a vzezření, aby se tam s nimi oddávali slastem a žili jako velká rodina. Asi po roce soužití se jejich komunita rozpadá. Některé ženy se proti Emmenthalům spolčí a oloupí je o herny v Kjótu, jedna žena umírá, další propadá šílenství a jiná uhání pryč (nahá a na koni), jednu ženu seberou mafiáni, jiné (té, která neustále rodí děti) se chtějí muži sami zbavit a posadí ji na letadlo do města s exoticky znějícím názvem. V závěru starý pán Emmenthal (poté, co se duševně odpoutal od své zesnulé ženy a dokázal milovat všechny) ve slasti umírá. Poslední žena odjíždí se svým milencem a Storey zůstává sám. Celý příběh je provázen zemětřeseními, které Storey přivolává a které mají symbolický význam vnějšího projevu něčeho, co se odehrává uvnitř - protože celý film je ve své podstatě právě o tom, co se odehrává uvnitř. (Phaedra)
(více)Videa (1)
Recenze (29)
Z Greenawayových filmů je 8 a 1/2 ženy nejvíc o sexu, přitom je zde explicitního sexu nejméně. Především se artisticky mluví o ženách a jejich povaze. Naštěstí to nedopadlo tak, jak jsem se bál, přece jen jde o jeho nejhůře přijímaný film. Spíš než že by to bylo přetaženě samoúčelné, je to takové nevzrušivé a nevzbudilo to ve mně zájem. Čekal jsem pozérské nic a místo toho jsem dostal ospalé něco. ()
Další nezkalená Greenawayova výprava do Asie. Po básnivé Knize snů trochu více povolnosti a psychoanalytického sexu. Ač skoro 9 žen kombinuje dřívější témata a postupy stále si myslím, že jde o nekonvenční, doslova komorní drama s velmi neobvyklými dialogy a podmanivou, vzršující atmosférou Mondrianových čar. Nechybí stylizovaná mluva a skvostné vizuální zpracování. Jen je věru lehce narušeno jasně jedoucím merzedesem. Načež, že bych to přímo žánrově řadil jako komedii... To potom byl v Japonsku kde kdo... ()
Greenawayův film patří k těm vzácným případům, kdy bych přes svou nespornou lakotu byl ochoten po půl hodině odejít z kina a raději oželet peníze a ušetřit stále vzácnější čas. Otázka zní: je možné natočit film, který se má zaobírat temnými stránkami lidské duše, sexualitou, životem zbohatlíků neomezovaných společenskými konvencemi tak, aby to bylo neskutečně nudné? Ale ano, Greenaway dokázal, že při troše dobré snahy autorský film podobného ražení lze spáchat. Být producentem, raději bych ty peníze rovnou spálil v krbu, než je investoval do podobné podívané. Je to nesmírně sebestředný a obtížně vstřebatelný film, který je primárně určený pro festivalový okruh publika, pro ten nepočetný okruh pravých intelektuálů a o poznání početnější okruh těch, co si o sobě myslí, že jsou intelektuály, aby mohli po projekci vzrušeně debatovat o skrytých významech filmu ve smyslu, co tím básník chtěl říci. Na začátku se jedna postava ptá druhé: "Co myslíš, natáčí přední režiséři své filmy proto, aby uspokojili své sexuální představy?" - a druhá odpovídá: "Myslím, že většina." Jestli tenhle film natočil Greenaway proto, aby uspokojil své sexuální představy, pak je to hodně nudný a podivínský patron. Ten film není ani provokativní ani pikantní, v žádném ohledu není ani ze života, protože jsem se setkal se slušnou řádkou bizarních postav, sociopatů a pošuků, ale něco byť jen vzdáleně podobného těmto filmovým postavám jsem nepotkal. Celkový dojem: 5 %. ()
Mé první setkání s Greenawayem a nedopadlo vůbec špatně. Je to přesně ten případ, kdy si koupíte nějaké DVD v Levných knihách, protože vás zaujme obal s tím, že když to bude kravina, přece jen to nestálo moc peněz. A ono vás to nakonec překvapí. Celý ten film je vlastně o sexu a šukání, ale sex ani šukání v něm nezahlédnete, jen tu a tam (a to v míře tak malé, že ji předčí kdejaký sedmdesátkový horror nebo současná teenkomedie) nahou ženu (a chlapa taky). Ale i tak to stojí za to, Toni Collette mě velmi překvapila (ani jsem nevěděl, že tam hraje) a pohled na ke kameře zády sedící nahou Polly Walker je unikátní odměna za sledování ryze konverzačního filmu. Když mi došlo, že prostě na sex před kamerou v tom filmu nedojde, uvědomil jsem si nádheru a umění Greenawaye pojmout to skvěle jen slovy (některé dialogy a proslovy jsou hodně povedené, trefné a humorné). A povedlo se mu to. S jednou jedinou vadou na kráse. Nevím čím to je, ale poslední dobou mi připadá, že koukám na filmy, které jsou zbytečně a ke své škodě delší, než by měly být. Určitě se k tomu filmu ještě někdy vrátím a poohlédnu se po další Grenawayově tvorbě. ()
Rozdiel medzi Felliniho 8 a pol a Geenawayovým 8 a pol ženy je v tom, že Guido bol sympaťák a v jeho panoptiku žien sa ocitli aj ženy ako Claudia Cardinalle, zato dvojica Ementál st. a Ementál ml. a ich ženy žiadne sympatie v divákovi vyvolávať nebudú. Ale keďže sa jedná nesporne o zámer, tak myslím, že režisérovi tento krok vyšiel a zvláštnym spôsobom to funguje. Nič pozitívne sa o mužoch a ženách nedozvedáme a najhoršie z toho vyjdu nakoniec Rakúšania. Film ponúka niekoľko vtipných a svojim spôsobom pravdivých bonmotov, ale samozrejme Greenaway opäť zaujme najmä formou. Každý (druhý) záber je krásne naaranžovaný, snáď len cez tie konvenčné detaily tvárí nespoznávame režisérov rukopis. ()
Reklama