Špinavý trik

(1001) Mám problém s tady tím retrem, kdy každé vlasy jsou očividně paruka a každý výkon je očividně oscarový. A taky nemám ráda filmy, kde všichni mluví zaráz a nikdo se neposlouchá. Mám potom problém poznat, jestli je to karikatura a nebo jestli to vážně myslí vážně. Uff. A taky nemám ráda ty filmy, co pouští k filmu hudbu proto, aby se nemuseli obtěžovat s vyprávěním jinak. Nejvíc směšné mi ovšem přijde mluvit o tom, že tu jde o syrové emoce. Já jsem se na film dívala pouze kvůli Rennerovi a ten byl aspoň roztomilý, takže to nebyl úplně promrhaný čas. Ovšem měla bych se nejspíš zamyslet nad způsobem, jakým činím životní rozhodnutí (nebo aspoň rozhodnutí, na jaké filmy se podívat), protože jsem se právě dívala na téměř dvou a půl hodinový film, abych mohla vidět čtyřsekundový záběr, jak Jeremy Renner líbá ručičku svojí opravdové novorozené dcery. A jediná opravdická věta mi připadala ta Baleova nad spálenou mikrovlnkou: "Já nechci novou, já chci tu, co mi dal Carmine." (07.10.2014)

Štýlová žánrová báchorka, ktorá akoby si zobrala príklad z niekoľkých častí tejto podfukárskej partie. O. Russell veľmi lišiacky spravil z gangsterského feelingu filmu niečo, na čo som nebol pripravený. Ani podľa traileru sa nedalo vytušiť, čo naozaj príde. Od začiatku dej kolísa niekde medzi drámou, dobre rozohranou krimi, no v nemalej miere sa skoro priblížil komediálnemu charakteru, ktorým pred týždňom ovenčil svoju drámu Scorsese. Neviem, či zámerne, no veľkou mierou sa o to zaslúžila spanilá herecká kreativita dvoch hlavných kohútov Bale-Cooper. Posledná polhodinka nakoniec svojou pointou pripomenula starých dobrých parťákov, no zároveň prináša so sebou aj akési morálne okienko. Netuším čo z toho bolo režisérovou prioritou, ale prekvapujúco to celé držalo celkom dobre pohromade, najmä (znova prizvukujem) vďaka hercom, btw De Nirova rolička nemala chybu. Scenár občas zakopol, vniesť do toho trošku viac šťavy a trošku to zrýchliť, tak by sa na to asi pozeralo lepšie, ale všetko vynahradia skvelé dialógy a záverečné zvraty. Plus oceňujem výber hudby a režisérov cit pre detail a reálie. 80%. (24.01.2014)

David O. Russell nemá zmysel pre mieru. Už pri jeho predchádzajúcom Silver Linings Playbook mnou zmietala neistota a pocit umelého kalkulu, skrývajúceho sa pod lákavým povrchom. American Hustle sa to už ani nesnaží skrývať. Vyladená divácka šou, ktorú predstavuje funkčná (a efektne zostrihaná) videoklipová naratívna štruktúra, mnohopočetnosť žánrov, postáv, narátorov a história, komicky prekrútená do sebaironickej a sebaparodujúcej frašky plnej známych tvárí na pôdoryse vážnej témy a aféry gargantuovských rozmerov láka na krajne mainstreamový, ale tak trochu nevšedný zážitok. Jedným z dôkazov Russellovho zmyslu pre humor je obsadenie - v skutočnosti boli všetci aktéri aféry v danej dobe v priemere o 20 rokov starší. Taktiež zámerne hyperbolizovaná štylizácia charakterov a atmosféry neskorých 70. rokov by výdatne podporili Russellov zámer ukryť pod pozlátkom rafinovaný trik, ktorý by dokázal vytasiť na diváka. Miesto neho však nemá nič v rukáve, len 138 minút materiálu, ktorý sa dá prirovnať k sofistikovanej prostitútke - je na pohľad krásna a hrá sa na nedotknuteľnú, ale vo výsledku si to nakoniec rozdá s každým. A pod tým všetkým sa skrýva absolútne banálny a zbytočný hoax, ktorý v skutočnosti cieli len na jediné, a to je akademická trofej, po ktorej Russell tak túži. Samotný príbeh je vitrínou scenáristického balastu, klišé a lacných barličiek, na ktorých stojí jeho chabá sieť imaginárnej rafinovanosti. Rozkročenosť medzi žánrovými škatuľkami pri nevyrovnanosti filmu nemožno vnímať ako úspešné nevyhranené, univerzálne umelecké solitérstvo, ako skôr nerozhodnosť a neschopnosť ustrážiť si vypustených králikov. Skrátka, niekto by tu chcel príliš, ale všetko mu to padá na hlavu ako domček z kariet. Zvoľnil by som z mierne prehnaného hodnotenia, ale s ohľadom na (opäť zámerne, ale zúfalo priehľadne) rozprávkový záver a "veľké odhalenie" nemôžem ísť vyššie, najmä keď som nedávno videl podobne ironickú, nestriedmu a fraškoidnú, ale premyslenú a zábavnú nepovrchnú esej Orsona Wellesa na tému podvodov F for Fake. Mimo toho nevidím jedinú vec (okrem zábavného hairstylingu a kostýmov), kvôli ktorej by si American Hustle zasluhoval moju pozornosť a považujem ho len za stratený čas. 15% (02.10.2014)

Hypotéza, kterou jsem zformuloval v průběhu sledování filmu: Režisér David O. Russell si myslel, že může točit jako Martin Scorsese. A tak, když už točil o Atlantic City, si od Martyho vypůjčil polovinu herců z Mistrova seriálu Impérium - Mafie v Atlantic City a jako pojistku, když už točil o kasinu, hlavního představitele z Mistrova Casina. Ale ani tyhle popošťouchnutí neudělaly z Davida O. Russella Martina Scorseseho. A to se Robert De Niro fakt snažil... (01.06.2014)

„Some of this actually happened.“ Nadsazený úvodní titulek dobře upozorňuje na slabiny i silné stránky Russellova žánrově neukotveného filmu. Ne, nebudeme vás obeznamovat s procedurálními podrobnostmi ústředního švindlu. Kdoví, jak to tehdy vlastně bylo. A ano, stejně jako to, co uvidíte, také Hollywood je jednou velkou hrou na pravdu. Takže budeme sami sobě hodně nastavovat zrcadlo a jiné odrazné plochy a od úvodní scény (příprava na výstup) upozorňovat na performativní rozměr podvodnického „řemesla“. Čili ne fakta a takové jejich dávkování, které by vytvářelo napětí a očekávání, ale sebereflexivní hříčka, bezezbytku patřící hercům. Kvůli upozadění průběhu operace ve prospěch vztahů mezi postavami, které popírají a znovunalézají vlastní identitu, není, co by vyprávěcí konstrukci drželo pohromadě a diváka ve střehu. Trhavý rytmus vyprávění můžeme chápat jako snahu přizpůsobit formu množství vypravěčů, jejich různým povahám a cílům (a hereckým projevům, protože téměř každý herec je naladěný na jiný žánr), osobně jej ale vnímán jako důkaz Russellovy režisérské nedisciplinovanosti, jakkoli zapříčiněné právě přílišnou důvěrou v herce. Podobně i manýristické využívání některých stylistických postupů (prudké nájezdy kamery) nebo samoúčelné zapojování dobové hudby svědčí o tom, že Russell řemeslo sice zvládá a ví, jak natočit „cool“ scénu, ale režíruje nekoncepčně. Záměny identit, žánrů, rytmu a vypravěčů jsou zprvu zábavné a film díky nim nepostrádá švih. Nadbytek obrazů a slov, jež v zásadě tvrdí stále totéž (a tvrdí to mnohem přímočařeji než třeba Preston Sturges v nestárnoucí The Lady Eve, ke které by zřejmě měla odkazovat postava Amy Adams) ale vinou beztvaré režie a bezvýznamné zápletky omrzí mnohem dříve než třeba ve Vlkovi z Wall Street, jenž se díky koncentrovanější a koherentnější naraci jeví jako výrazně kratší film. Před úplným odmítnutím a rychlým zapomenutím film, jak už se u Russella stává zvykem, zachraňují herci. Bradley Cooper a Jennifer Lawrence, jakkoli zábavní, se sice zapomněli přepnout z excentricky komediálního módu z Terapie láskou a obludná (s)exploatace těla Amy Adams postavu Sydney zbytečně zplošťuje a ubírá jí na ambivalentnosti, ale minimálně Christian Bale už pár let nevypadal tak špatně a nehrál tak dobře. 65% (21.01.2014)