Přerušený kruh

Diletantsky odvyprávěná a nechutně vykonstruovaná ždímačka na emoce. O sofistikovaném střihu může mluvit akorát člověk neznalý filmové syntaxe, protože skoky v čase tu jsou zaprvé naprosto nemotivované, zadruhé nepřehledné a zatřetí zakrývající banální příběh. V každé scéně jde v zásadě jen o to nabídnout nějaký extrémně přepjatý moment nebo písničkové sólo, přičemž jde akorát o to manipulativně konstruovat pro diváky širokou škálu emocí. Nepřekvapuje mě, že to má u karlovarského publika takový úspěch (ovace při titulcích byly zdaleka nejbouřlivější, co jsem letos zažil), protože Broken Circle Breakdown je v podstatě nic než primitivní midcult pro měšťáky. (01.07.2013)

Mnohými prirovnávané k Blue Valentine, ktorý ma vôbec ale vôbec neoslovil, a tak som sa bál aké to bude v tomto prípade. Avšak Broken Circle Breakdown už bol veru iný príbeh, a naozaj veľmi silný a pri mnohých okamihoch som sa neubránil slzám. Scenár je taký viacmenej vyvážený, ale vďaka tomu spracovaniu s poprehadzovanou časovou následnosťou sa z toho stalo oveľa hodnotnejšie dielo ako keby išiel dej chronologicky. Zároveň sa v tom dalo aj celkom dobre orientovať a tá precítenosť deju sprevádzaná akustickým country bluegrassovými melódiami. Páčilo sa mi to, a pritom country ma nikdy neuchvátilo. No a veľkú rolu na dojme z tohto filmu určite hrali aj tie nekonečné úvahy na váhach viery v protiklade s ateizmom. (01.12.2013)

Na svete nie je väčšej bolesti, ako keď rodič príde o svoje dieťa. Ťaživé a veľmi, veľmi smutné. Po duševnej a obsahovej stránke je tu všetko, čo bolo treba vypovedať, vrátane mnohých myšlienok na báze dilemy vzdať to alebo bojovať ďalej. V takýchto chvíľach vidina opätovného stretnutia je lákavá... a samozrejme i pochopiteľná. Film teda ponúkol veľkú hromadu vecí na zamyslenie. Trocha menej ma oslovil po formálnej stránke, hlavne čo sa týka štrukturovania príbehu (flashbacky) - nič komplikované, ale uberalo mi to emotívny náboj. Taktiež nie som fanúšik bluegrassovej muziky, a tej tu bolo teda dosť. Naproti tomu vďaka svojej neúprosnosti ma oslovil záver, veľmi rozumný a reálny pohľad na takúto smutnú situáciu. 70/100 (03.05.2016)

hodně "těžká" podívaná z Beneluxu, která začne na vcelku příjemné vlně zamilovanosti a bluegrassové muziky (palec hore!), aby se pak postupem času zvrhla v prvotřídní depku, jež se nemilosrdně zaryje pod kůži a jen tak odtamtud nevyleze.. Veerle Baetens je zde navíc hrozně zajímavá a ve finále ani celkově pomalejší tempo celého snímku, na které je třeba si místy zvykat, nemůže zkazit velmi silný filmový zážitek.. jisté 4* (20.03.2014)

#scalanaslepo. No, asi takhle. Vzhledem k faktu, že mi tento snímek naservírovala dramaturgie kina Scala pár dnů před Vánoci, je můj dojem z něj takový všelijaký. Když pominu mou decentní nasranost, že mi Belgičani zkazili sváteční náladu, jednalo se ve výsledku o ne úplně špatný film. Svou hlavní úlohu, tedy rozjet emoce do nepříčetnosti a dostat diváka do předvánočních depresí, splnil (následující hodinu jsem byl vyplesklý, jako už dlouho ne). Nicméně proč tedy průměr? Protože hudba. Byla dobrá, mumford style, nicméně nemuseli tam dávat několikaminutové songy, stačilo jen tak půlminutky, abychom nezapomněli, že fousáč má přece rád USA... Protože až moc velká frekvence wtf scén. Protože divné přebíhání časových linií. Protože prostě tak... Ve výsledku Belgičani zahráli na nervy, zkazili mi Vánoce, proto tenhle snímek nechci už nikdy vidět. (21.12.2013)