Přerušený kruh

Mnohými prirovnávané k Blue Valentine, ktorý ma vôbec ale vôbec neoslovil, a tak som sa bál aké to bude v tomto prípade. Avšak Broken Circle Breakdown už bol veru iný príbeh, a naozaj veľmi silný a pri mnohých okamihoch som sa neubránil slzám. Scenár je taký viacmenej vyvážený, ale vďaka tomu spracovaniu s poprehadzovanou časovou následnosťou sa z toho stalo oveľa hodnotnejšie dielo ako keby išiel dej chronologicky. Zároveň sa v tom dalo aj celkom dobre orientovať a tá precítenosť deju sprevádzaná akustickým country bluegrassovými melódiami. Páčilo sa mi to, a pritom country ma nikdy neuchvátilo. No a veľkú rolu na dojme z tohto filmu určite hrali aj tie nekonečné úvahy na váhach viery v protiklade s ateizmom. (01.12.2013)

U třetího zhlédnutého filmu tohoto tvůrce jsem pochopil, že van Groeningen je kýčař, který se střídáním časových rovin snaží především zakrýt jednoduchost svých vyprávěnek. Zde navíc tyto skoky tam a zase zpět slouží k vyvolání žádaných emocí. K tomu si připočtěte ještě záběry na holčičku po chemoterapii, monolog o vyhasínajících hvězdičkách, ptáčky umírající po nárazu do skla, protináboženský protest, který si pomýlený muzikant spletl se zamýšlenou kritikou církevních dogmat, a všudypřítomné (otravné) country, resp. jeho odnož bluegrass. (02.08.2023)

Leckomu by mohl Broken Circle Breakdown připadat jako citové vydírání, ale mě svým konceptem v druhé polovině filmu ruší zažitá pravidla ''citových vydíraček''. V polovině se film zlomí a po jedné důležité události nabere jiný směr. Existencionální krizi jednoho páru. Opravdu velmi netradičního páru. Hlavní hrdina zpěvák bluegrassové kapely a obdivovatel Spojených států, hlavní hrdinka od hlavy až k patě potetovaná, samozřejmě pracující jako tatérka a zpívající v té samé kapele. Osudový vztah, který projde řadou karambolů a dospěje až do hořkého konce. Zajímavé evropské drama vhodně doplněné příjemnou hudbou (a to nejsem v žádném případě milovníkem tohoto žánru). (05.03.2014)

Já mám dojem, že tohle je můj první čistokrevný film z Belgie a kdybych měla psát o svých pocitech, tak jsem docela v rozpacích. Ten hlavní důvod spočívá v mých emotivních zvratech, kde jsem chvíli s hlavními představiteli silně soucítila a vzápětí jsem měla pocit, že Felix ze mě ty slzy chce dostat za každou cenu a to se mně přece jen trochu příčilo. Ale určitě jsem byla nadšená ze sympatických hlavních hereckých představitelů Veerle a Johana, kterým jsem toho Didiera a Elise věřila do puntíku. K mému vyššímu hodnocení určitě napomohla i bluesgrassová muzika, kterou já oproti jiným můžu a nad koncem, který nebyl zrovna podle mých představ dneska mávnu rukou. 70% (02.10.2013)

Adeptů na odpad roku nikdy není dost, proto jsem rád, že i Holanďané vysílají své štiky na festivaly, kde nezřídka kdy zazáří. Gandalf deflorující zaměstnankyni tetovacího studia se svou existencí zasloužil čestné místo po boku Babkovřesk, Bez doteku či hróóózného Fantoma, welcome to the loser's club! odpad! (07.12.2013)