Příběh o princezně Kaguje

Kresliarska animácia síce pekná, posolstvo taktiež, ale príbeh ako taký ma nijako obzvlášť nezaujal. Niekedy mám pocit, že japonské animáky sa ocitnú v užšej nominácii na prestížne ceny len ako pripomienka klasickej animácie bez veľkých počítačových efektov. Neviem prečo, ale z tohto príbehu o princeznej Kaguji ma bavila možno tak prvá polka, kde sa ju jej "rodičia" silou mocou snažili priviesť na cestu pravej princeznej (tá jej adaptácia mi miestami pripomínala Denník princeznej). No druhá polka, a najmä ten duchovný mytologický záver, tak to mi prišlo trochu absurdné. A že 82%? Za mňa určite nie... (16.04.2015)

Japonská pohádka převedená do animovaného filmu s animací, která se zásadně liší od trendů, které udávají mistři japonských animáků Miyazaki a Ótomo a je tak příjemným svěžím větrem na poli animace. Co ale Tale of Princess Kaguya v mých očích velmi sráží je celková stopáž filmu strašlivě utahaný děj. Nestalo se ani, že by mě animace natolik uhranula, jako se mi to u japonských animáků občas stává. Je to velice zajímavé, ale ne tolik hravé a kouzelné. Nedokázal jsem prostě proplout pod povrch a docela jsem se i nudil. (20.02.2015)

Dlouhé? Ano. Roztahané? Nikoli. Víte, já nemusím mít v každém filmu akční scény, když mě příběh zaujme i bez nich. A toto je přesně ten případ - vidíme životní příběh princezny od narození přes první krůčky, růst do krásy, stěhování se do města, hostinu po nešťastný konec. Takahata, zdá se, příběhy tohoto typu umí. Dokonce dokáže příběh obohatit lehkým humorem, a to hlavně v momentě, kdy na scénu vstoupí nápadníci. Navíc ta animace je opravdu neotřelá a hudbou mě Hisaiši nikdy nezklamal a nestalo se tak ani teď. 90% (24.09.2015)

Za kulisami esteticky příjmemného zážitku, za radostí z odkazů na tradiční japonskou kulturu, jde o rozvláčné vyprávění, kterým se táhne toxické poselství, že osudu jednotlivec neunikne ani kdyby se přetrhl. Ale on se stejně nepřetrhne, protože ani tak nespoutané duši, jako je princezna Kaguje, nepřísluší bojovat za své štěstí a komunikovat své city, a už vůbec ne odmlouvat tatínkům. Když na to tak koukám, napadá mě, že velkou Mijazakiho silou bylo, že s citem dokázal z tradičních motivů (nejen) své kultury vytežit nadčasové, potlačit toxické a aktualizovat už nerelevantní. U Takahata mi to zde chybí. (12.03.2022)

Takahata si vzal teda na staré kolená mimoriadne náročné bremeno v podobe prekonaných postupov ručnej práce, aké už v modernom svete nemajú obdobu. Vodové farby s minimom digitalizácie s krásnymi jemnými odtieňmi. O to viac je tá atmosféra vizuálne príťaživejšia, o čo viac nedokreslené sú všetky tie obrazy navôkol. Príbeh o princezne Kaguya sa líči prostredím čarovného vidieka vzácnych bambusov, ktoré sú plné prekvapení a darov z iného sveta. Samotný prechod deja do týchto častí má až príliš šablónovitý rámec na to, aký neprekonateľný potenciál v tom driemal. Skutočne, hodinu a pol v strede mohlo byť okorenené mystickejším a ďalekosiahlejším východným nádychom. Ten koniec je na nadväznosť diela ale nádherný, ako to najlepšie od Ghibli. S emóciami ako vyšitými. (27.09.2015)