Nemocnice Parkland

1 a 3 dny, které se udály po atentátu na Kennedyho v Dallasu. Režijní debut Petera Landesmana plný vypjatých situací v podání známých i méně známých herců a plný zajímavých informací z pozadí neblaze známé události, které mě nenechaly ani na chvíli vydechnout. P.S. Vůbec by mě nenapadlo, že rakev s ostatky prezidenta nemohli dostat do letadla... (23.04.2014)

No, jestli Zac Efron zachraňoval Kennedyho, asi je jasné, kde se stala chyba. Ale vážně. Po padesáti letech si Američané připomínají smrt muže, jehož přežití by asi podle všeho mohlo změnit svět. Nevíme, nedošlo k tomu. JFK bude věčným tématem. Film má skvělé obsazení a místy výborné herecké výkony, ale když se podívám na záznam, který se v podstatě náhodou podařilo zachytit Abrahamu Zapruderovi, záznam, který zachycuje to, jak byl JFK postřelen, mrazí mě mnohem víc z toho, jak jsou lidé bestiální a co jsou schopni udělat. Film vyniká snahou zachytit události, které normálně lidé vidět nemohli. To se mu daří, ale je to vlastně jen vzpomínka na děsivý čin. (07.01.2014)

Americký film natočen prakticky pouze pro americké občany. Koho jiného by také zajímal atentát na státníka jiné země? Já si troufnu říct, že to nebude velké kvantum. Nicméně chápu Hollywood, že tento film musel vzniknout. Přeci jen je to důležitý okamžik v jejich národní historii a také moment, který spojil a nadále spojuje lid. To ale nic nemění na faktu, že tento film, je pěkně nudný a nezáživný. Procítěné chvíle lidí oplakávající prezidenta mě tedy nebraly, a že jich tam bylo hodně. Bez žádného děje ani akce, tvůrci stavěli jen na "silném" příběhu, a to teda nic moc! 30% (01.04.2014)

Vynikající hraný dokument, který od začátku do konce působí velmi autentickým dojmem a je určený hlavně divákům, jimž téma JFK nedá spát. Postav je hodně, žádná není hlavní a téměř každá má nějaký svůj moment, řada scén je pekelně silných a oceňuji, jak scenárista a režisér dokázal vybalancovat truchlivě patriotistickou náladu filmu tak, že (alespoň na mě) nepůsobila lacině a neměl jsem pocit, že by mě citově vydírala. (21.10.2017)

Důstojnost. Udržet si ji, nebo ji někomu naposledy dopřát. To je osudný Dallas 1963 z perspektivy vedlejších postav. Na tom minimálním prostoru je jedinou zajímavou úlohou Oswaldův bratr Robert, jeho pošahanou matku nebo „filmaře“ Zaprudera, který trpí, jak kdyby mu odpravili jediného syna, bych v tomto podání klidně oželel. Ruční kamera měla přiživit tu atmosféru náhlého chaosu, ale mně spíš přišla jen jako tvůrčí berlička, která tu celkovou monotónnost nijak nenarušila. Škoda, že doktor Zac v rámci resuscitace nezazpíval. Kennedy by se zvedl a odešel po svých.. (03.07.2020)