Star Wars: Poslední z Jediů

Stejně jako epizody předešlé lze i nový díl milované kosmické ságy jistě (a v jistém směru zcela po právu) odsoudit jen jako další z řady opulentních a dokonale vycizelovaných produktů hollywoodské filmové mašinérie, jehož jediným záměrem a smyslem je vykřesat co možno nejvíce z dmoucích se diváckých portmonek a udržovat tak v chodu drtivé soukolí nezřízené žravosti a plýtvavosti. Osobně jej ale vnímám (nebo jsem jej tak alespoň v tomto rozjímavém adventním čase napoprvé prožil; a to bez sebemenší špetky ironie) jako mimořádně krásný duchovní film o vznešenosti a výši lidské oběti, odpovědnosti za minulá selhání i nynější postoje a skutky, obrozující jiskře naděje a víry, zhoubném vlivu tantalovské zpupnosti a konečně o zázračné moci malých a nesobeckých skutků lásky, porozumění a dobroty (film v zásadě říká, že i ta nejdrobnější soucitná gesta, nejednou vykonaná jen tak mimochodem na cestě za podstatně důležitějšími a naléhavějšími cíli - jako ono zdánlivě nepodstatné osvobození týraných fathierů z dostihových stájí ve městě Canto Bight -, mohou roznítit plamen, jehož světlem vposledku zaplane celá galaxie). Duchovnost filmu přitom nevyvěrá ani tak z všudypřítomné mystiky unikavě tajuplné a všeprostupující Síly, nýbrž z neutuchajícího napětí a střetávání mezi pustošivým a bezohledným mužským (jangovým) principem, jehož jediným cílem je touha ovládat druhé a bez milosti potírat vše, co mu stojí v cestě, a pečujícím, soucitným a k druhým obráceným (a otevřeným) principem ženským (jinovým), pokoušejícím se toliko chránit to, co je mu drahé. Právě nejedno setkání s mlčenlivou a skromnou velikostí onoho křísivého, láskyplnně konejšivého přístupu ke světu, jemuž v nouzi nejvyšší nečiní potíž obětovat vlastní pohodlí a život, jen aby jiskra mohla plát a nadále probouzet naději na lepší zítřky, a který je zároveň schopen spatřovat dobro a svit i v těch, které jiní mají za beznadějně zbloudilé v temnotách, je nejen tou nejdůležitější lekcí pro mnoho zdejších (především mužských) postav, ale i zdrojem těch zdaleka nejsilnějších a nejdojemnějších okamžiků v celém filmu. (14.12.2017)

Já jsem spokojená, velmi spokojená. Tohle je prostě ukázka prvotřídního blockbusteru. Je to velkolepé, epické i osudové. Rian Johnson je velice dobrý režisér. Hlavní linie na mě působily, především interakce Luke - Rey - Kylo byly pro mě vrcholem filmu. Trochu mi vadily některé vedlejší linie, které zde byly zcela zbytečné a vlastně i bez pointy. A dále pak mě mrzelo, že Rian nenechává diváka řádně vstřebat ty nejsilnější momenty. Když už konečně dojde k emocionálním momentům, k těm střetům na které čekáte celý film, tak Rian pak diváka zase hodí úplně jinam do akce a divák nemá dostatek času nechat v sobě doznít ty emoce. Člověk vidí tu sílu některých scén a já jsem hned několikrát byla krůček od mrazení v zádech, ale ten malý pomyslný krůček se nikdy neušel a já tak strašně moc chtěla. Každopádně mě ale nové Star Wars nezklamaly, nenudila jsem se ani minutu a řemeslné hodnoty filmu jsou obrovské. Film jsem v žádném případě neviděla naposledy. (16.12.2017)

Tak jo. Je to tak. Tenhle díl se mi líbil víc jak ten předchozí. Největší jeho slabina je to skákání od jednoho příběhu k druhému, od jedné postavy k dramatu té další, protože tím film lehce ztrácí na konzistentnosti a pro diváky, co si šel do kina sníst jen popcorn, to může být na sledování náročnější, ale prostě mi to učarovalo. Ano, mělo to slabiny a věci, které nedávaly smysl a fyzika jim nic neříkala, ale takové prostě Star Wars jsou, že ano? Tady je prostě výborně zachycen přerod Bena v Kylo Rena a je to tak dobře udělané, až jsem tomu nechtěla věřit. A pak samozřejmě jako všichni ostatní úchyláci jsem ho začala shipovat s Rey. Doufám, že když už je to od Disney, že to skončí jako pohádka... Dobrý to bylo, spokojenost. Nechť vás provází síla navždy. (07.01.2018)

No, můj příslib, že se na E7 podívám znovu jen pokud ty zbylé dvě budou tak dobré, že si zaslouží vidět celou trilogii jako celek, mě zdá se může ponechat zcela klidným a suchým, protože po E8 stejně klidně a suše říkám: "Gratuluju, studio Disney, podařilo se Ti zabít vše, co mě na Star Wars bavilo, a vytáhlo jsi ve větším kalibru všechno, co mi vadilo na E1-3." Výsledkem snažení pana Johnsona je nejdelší SW epizoda, která jako by chtěla obnovit věhlas Empire Strikes Back, ale místo toho tragicky selhává, přivádí podivné nové postavy (které pak v E9 zcela ignoruje, zdravíme Rose nebo ... koho to sakra vlastně hrál Benicio Del Toro?), naprosto ZBYTEČNOU digitální honičku jako z Jurského parku 16, a předvádí tak směšné momenty (Jediho ani vakuum nezastaví; padání bomb ani stav beztíže nezastaví; konstruktéři First Order zaznamenali za několik dekád od prokázání tragických omylů konstruktérů Hvězd Smrti ještě horší výsledky, protože jejich behemota dokáže zbavit kompletní obrany JEDINÁ stíhačka; Grand Máster se měl míň soustředit na Smouk a víc na skutečnou sílu), že ty potenciálně zdařilé a silné chvíle (hrdinné sebeobětování hlavního afroamerického hrdiny, prozření Hana Sola Mk II - ne Kylea Orena, ale toho lamače z kokpitu, jak on se jenom... Poe? Cameron Poe? Počkat, ten byl přece v Con Air... to je vlastně jedno;)) jsou pak naprosto zabité. Vizuálně je E8 velmi podařená (solné pláně, OMG), funguje i - kupodivu většinou neinfantilní - humor, vnitřní rozervanost Rey je také slušně zahraná, ale dohromady k sobě ty komponenty fatálně nesedí. A byl jsem opravdu zvědav, jak chtějí autoři rozehrát E9, když s Rebelií zatočili tak jak zatočili. Hehe, a světe div se, oni to lišácky vyřešili tím, že to naprosto odignorovali:D Což už samozřejmě není věc E8, ale E9, ale napsat jsem to sem musel. Protrpěl jsem se až k závěrečným titulkům, a zrovna tuhle epizodu naprosto jistě už nikdy znovu chtít vidět nebudu. Což je sice prvenství, ale asi ne právě prvenství žádoucí;) 50% (20.12.2019)

On je trochu problém v tom, že v předaleké galaxii se nachází mnoho bilionů lidí/příšerek. To, že v prvních šesti dílech veškeré galaktické dění ovlivňuje několik málo výjimečných jedinců, se dá pochopit, jelikož sledujeme v podstatě polobohy ve formě rytířů Jedi a Sithů, kteří mají nadlidské schopnosti. Jenomže tady se z těch bilionů lidí vybere nějaká random Číňanka, co myje na vesmírných lodích hajzlíky a my máme najednou věřit, že zčistajasna je ona ta, kolem které se začne dít všechno důležité? Vždyť je to k smíchu. Je tu několik zajímavých a několik nezajímavých věcí. Přežití Leiy mě naprosto odrovnalo (negativně), dění okolo lamače zámků úplně zbytečné (na druhou stranu bylo překvapivé (ne)vyústění), debaty Kyla s Rey byly fajn, ale postrádal jsem tam překvapivější rozuzlení. Opět je to pouze variace na úplně to samé z Návratu Jedi. Dění na irském ostrově bylo hezké, ale obávám se, že to bylo to jediné, co si budu nějak pamatovat. A ta náhražka za R2D2, co neustále plní roli deus ex machina, je taky na pěst. Nakonec dám přeci jen o hvězdičku víc za Johna Williamse, protože ten mě překvapil. Tak nějak jsem předpokládal, že už tentokrát nic zajímavého nebude a on vyplodil nejen jeden, ale dokonce tři nové zásadní nápady. Klobouček. (01.10.2020)