Oculus

Po podprůměrným Absentia jsem Flanaganovy moc šancí nedával, a navíc den předtímhle jsem zkoukl Lord of tears na který jsem se neskutečně těšil a nakonec mě taky zklamal, takže jsem od moderní duchařiny už moc nečekal. Nakonec jsem si ale musel dát facku. Tohle je rozhodně jeden z nejlepších hororů za posledních 5 let. (což s porovnání s konkurencí není moc těžký). Je pravdou že dvě věci mě teda taky celkem zklamaly a to začátek který mi přišel roztahaný a asi dvakrát sem se přistihl jak se mi klíží oči. A druhá věc je konec který ať působí dobře tak jsem čekal větší finále. Nicméně tenhle film u mě vyhrál díky tomu že jakkékoliv lekačky tu jsou minimální, asi tak 2, a film se soustřeďuje spíše na hlavní dvojici která je parádně jak napsaná tak sehraná. Atmosféra filmu jen houstne a některé scény byly opravdu mindfuck, Tak o 10 minut zkrátit a nebál bych se dát 5*, takhle dávám hodně silný 4*. (30.06.2014)

Zjevení. V době, kdy většinový divák hodnotí kvalitu hororu dle počtu a účinnosti lekaček, to takto nezvykle vyprávěná duchařina zaměřená na postavy nebude mít vůbec lehké, ale já vlastně nemůžu být spokojenější. Příběh o zrcadle, v němž sídlí zlo, jež se dostane svým vlastníkům do hlavy a zatáhne je do šílenství. A to ve dvou časových rovinách, jež Flanagan vypráví souběžně a navíc je do sebe různě prolíná. Kdybych měl vybrat jedno slovo, které Oculus nejlépe popisuje, vybral bych "tíživý". Postavy jsou sympatické, člověk by jim hrozně přál šťastný konec, ale zlo skryté v zrcadle je silnější. A ta tíha, beznaděj, na diváka prostě dopadne. Spíš než k Insidious, The Conjuring a podobným moderním duchařinám má Oculus blíž třeba ke Kubrickovu Osvícení - právě tím pomalým, ale důsledným budováním bezútěšné atmosféry. Herci jsou bez výjimky výteční, technická stránka bezchybná. Kdo tedy preferuje znepokojivý slow-burn před strašidelnou atrakcí, neměl by váhat ani minutu. Absentia nebyla náhoda, jsem zvědavý, co přijde dál. Oculus je úspěšně proměněnou šancí vstoupit do první hororové ligy. (25.05.2014)

"Co když je dění okolo skutečné a hlas na mobilu přelud?" Já vím, už zase zahajuju komentář tím, že parafrázuju Červeného trpaslíka a opakuju se, jenže tyhle horory taky pořád opakují to samé, tu lépe, tu hůře, a vymyslet k tomu pak jedinečný komentář taky není snadné. Takže, to pohrávání si s tím, co je skutečné a co na postavy vymýšlí "zlé zrcadlo", je hrozně nedotažené a sourozenci některým věcem nesmyslně důvěřují (těm telefonům, ačkoli vědí, že ty je už jednou klamaly), zatímco nedůvěřují především zdravému rozumu. Za začátku to sice celkem funguje, ale asi v půlce už to vršení klamů a míchání s minulostí překročí míru a je filmu spíš na škodu. Navíc přeskok k "vrcholné scéně" spuštění "kladiva na kovadlinu" vynechal několik postupných kroků, které musely postavy udělat. Když jsem zmínil postavy, tak ty jsou relativně sympatické, ale stejně nakonec nedělají to, co by rozum velel, jak už jsem vzpomenul. Film ani nenechává diváka nějak moc přemýšlet třeba o tom, čemu může věřit a čemu ne, protože každou takovou scénu hned nahradí další. Mně by se mimochodem líbilo, aby někdy někdo pojal takový příběh tak, aby z něj vyšlo, že je to skutečně jen iracionální posedlost člověka, který si nechce připustit realitu, což je dle mého mnohem hororovější - viz Havlíčkův Neviditelný. Mezi dvěma a třemi, vyloženě mě to neštvalo, tak zaokrouhlím nahoru, ale žádné veledílo. Mimochodem, kdo by si dobrovolně takové ohavné zrcadlo pověsil kamkoli, a kdo by si jakékoli zrcadlo pověsil do pracovny? (09.10.2016)

Pokud jsem si myslel že jen tak někdo nedokáže přijít v žánru hororu s něčím originálním, tak jsem se hluboce mýlil. Oculus nám dokáže vyprávět dvě roviny příběhu, forma strašení je poměrně oldschoolová a navíc zde probíhá i poměrně důsledná příprava (která samozřejmě jak se po čase ukáže je vlastně k ničemu). Tajůplná zrdcadla jsem vždy miloval, tento předmět má něco do sebe, nevím jestli dokáže něco více vyděsit než když člověk v zrcadle uvidí že se něco za ním pohnulo. Film tedy spolehlivě buduje napětí, trošku škoda, že s blížícím se koncem jsem se občas malinko, podobně jako hlavní hrdinové, ztratil. Každopádně jsem velmi rád, že kromě Jamese Wana tady máme další jméno, na které se vyplatí dávat si pozor. A samozřejmě také potěší fakt, když tvůrce pochopí že děs nespočívá v hektolitrech umělé krve a desítkách uřezaných končetin. 75% (06.06.2014)

Zaujímavý horor vystupujúci zo súčasného žánrového priemeru hlavne minimom ľakačiek (aj tých pár, čo tam ostalo, by som ale vystrihol) a dôrazom na príbeh, ktorý je dokonca nelineárne vyrozprávaný. Problémy sú dva: 1. Psychológia postáv začína a končí u prekliateho zrkadla, akékoľvek iné vzťahy medzi nimi idú bokom. Potom ide bokom aj ich uveriteľnosť. 2. Bohužiaľ, klasický problém ducharín: nie je ťažké urobiť zamotaný príbeh plný nadprirodzených momentov. Problém je ho nakoniec rozmotať. To po 2/3 stopáže ide prekvapivo skvelo. V Oculus je asi najlepšie spracovaný prienik vedy a chytania duchov, aký som videl. No záverečná tretina, kedy má príbeh vrcholiť a kedy sa majú definitívne spojiť príbehy, je nevýrazná, plná klišé a vyslovene nedostatočná. Strašná škoda. 7/10 (04.06.2015)