Star Trek IX: Vzpoura

z určité perspektivy jde o ten nejlepší z doposud natočených filmů podle Star Treku. má své víceméně zjevné dílčí nedostatky, ale to na jeho celkovém kouzlu mnoho neubírá. předně chci pochválit Jerryho Goldsmitha za zkomponování nádherné hudby, která v každém okamžiku, kdy zaznívá, velmi přiléhavě doplňuje děj a umocňuje některé citově silné momenty. film postrádá velkolepost mnoha áčkových sci-fi i nejúspěšnějších předchůdců ze startrekové série. atypické je přitom prostředí i námět. Vzpoura se z velké části odehrává v přírodních exteriérech a řeší velmi vyostřené etické dilema, čili ubírá se přesně v tomtéž duchu, který dal vzniknout těm nejlepším televizním epizodám Původního seriálu i Nové generace. nejde vlastně o nic jiného, než o opětovné pokoušení Základní směrnice (Prime Directive), tedy fundamentální filozofické teze Star Treku, která ukládá ctít různorodost kultur a jejich svrchovanost za každou cenu. téma však dosud nikdy nebylo zpracováno s podobným nasazením, odvahou k extrémům, schopností promlouvat a oslovovat. formou přiléhavé alegorie připomene genocidy páchané jak v minulosti při honbě za nerostným bohatstvím a teritoriální expanzi, tak de facto do současných dní na domorodých národech a kulturách třetího světa zde na Zemi. a přesně to je jeho účel; tedy kromě vybudování působivé a ohromující formy, která vznešené postoje nese a dovoluje jim zasahovat a dojímat tolik diváků. Na svou dobu nabízí relativně velké množství nejmodernějších vizuálních a jiných speciálních efektů, což samo o sobě postačuje rozehnat nemístné stížnosti některých dobových kritiků, podle nichž má film blíže televizní obrazovce, nežli stříbrnému plátnu. pokud přeci, pak svým tématem, jak jsem psal výše, a orientací konfliktu na novou mimozemskou civilizaci ve vzdálených hlubinách kosmu, namísto obvyklejší záchrany lidstva a Země před ohrožením nebo věčných bojů s Klingony či Romulany. poučení diváci mohou považovat za velmi troufalý krok fakt, že lidstvo, respektive Spojená federace planet, jíž jsou lidé součástí, ve filmu výjimečně působí jako nepřátelský element a roddenberryovská utopie se tím zprvu zdánlivě rozkládá. od toho má však film své hrdiny, aby situaci napravili a tím vlastně i obnovili ducha Star Treku. jedním z velkých kladů je neobvykle velké množství typického humoru, ačkoliv oproti jiným startrekovým filmům nejsou humorná odlehčení vždy nejlépe zakomponovaná do poetiky filmu. se v žádném případě nesnaží být sci-fi trhákem roku a ani se tak netváří, možná právě proto na mě tak působí. (14.08.2012)

Vzpoura je dobrá seriálová epizoda s lepším rozpočtem. Tam kde se tedy ubralo na zajímavější zápletce, člověk dostane tradiční Roddenberryho ST filozofické pozadí, které se z restartu naprosto vypařilo. A už sehranou posádku, která dohromady působí velmi přirozeně. Triková úroveň se opět i dnes drží sakra vysoko a průlety mlhovinou jsou krásnou podívanou. O exteriérech ani nemluvě. -"Have you ever experienced, a perfect moment in time?" -"A perfect moment?" -"When time seemed to stop and you could almost live, in that moment." -"Seeing my home planet from space, for the first time." (19.11.2012)

Insurrection je film, u kterého kletba očividně stále ještě pokračuje v zaběhlém pořádku a ne že by to tedy slovy Tima Bisleyho byl shit, ale není to ani snímek vyloženě dobrej. Je hodně průměrnej. Totiž, když natáčíte už devátej film ze Star Trekovského universa a ještě k tomu máte za sebou dva veledlouhé a veleúspěšné seriály, narazíte na skutečnost, že se s jinak velmi solidní látkou už zkrátka nedá vymyslet nic moc nového. Takže pokud jde o porušování základní směrnice, bylo na toto téma natočeno několik řadových epizod a všechny byly řádově jinde. V tomhle filmu se OPĚT jeden člověk z federace chová jako kokot a je na Picardovi a jeho bandě, aby zachránili den. Picard ovšem místo toho, aby si dřepnul do kapitánskýho křesla a ve vyhrocený chvíli dramaticky vstal a upravil si uniformu zatahánim za triko, na což se kouká vždycky líp, než když běhá po planetě a jak vyměklá močka zažívá románek se stoletou bábou, dělá přesně druhé zmiňované. Mezitim se parta mimozemšťanů s kůží ze šourku místo ksichtu, ze kterejch se vyklubou *SPOILER A VELKÝ PŘEKVAPENÍ* zrádci vlastní rasy *konec spoileru*, snaží násilně přestěhovat vesnici plnou křováků, který se sice vzdali zbraní a technologie, což je určitě epesní duševní klystýr, nicméně si ani žádný neschovali pro případ nouze někam do úkrytu pod chatrč toho černocha, kterej by určitě v případě napadení zařval první, a tak teď jenom utíkaj a u toho fňukaj. Data má sice pár dojemnejch Pinocchiovskejch rozhovorů s klučinou, ale stále to nevidim jako důvod, proč všechny ty zábavný akce ve vesmíru přesunout na druhou kolej tak mimo, že vlak z ní jede kamsi do Frankenstaatenburgu. Insurrection je typickej důvod, proč Star Treku dřív vždycky slušela víc ta filosofická seriálová rovina. (01.10.2013)

Další příjemné překvapení, s chytrým scénářem a přesně tím filozofickým, ale ne zas příliš, podtextem, jaký mívaly sem tam původní série. Návrat k původní tradici, společně s dobře dávkovaným napětím, osobně jsem byl spokojen, i když ne natolik jako u osmého filmu. "Zkoumáte vesmír. My jsme zjistili, že jediný okamžik v čase může být sám o sobě vesmír. Plný mocných sil. Většina lidí si přítomnost ani neuvědomuje." O tom celý film je. Abychom si dokázali vážit vzácných okamžiků. (21.02.2012)

Ale jo, taková příjemná delší epizoda, pokud jde o myšlenku, scénář a koneckonců i poněkud béčkovou výpravu. Na nejlepší díly Novogenerační série sice nestačí, ale drží se jejich stylu a ducha a to se cení (obzvlášť ve srovnání s odcizenou Nemesis). Star Trek jako celek nicméně postupně ztrácí dech, Nová generace byla skvělým vyvrcholením Rodenberryho vize a po ní už následovaly série sice výpravnější, ale co do nápadu, vtipu, lehkosti a myšlenky zoufale sterilní. Řada filmových zpracování, grandiózně uvedená prvním dílem, má také zřetelně sestupnou tendenci, kterou uprostřed sice vysoko zvedá První kontakt, ale pak už křivka nezadržitelně padá do tmy a zapomnění. Insurrection je posledním důstojným rozloučením s tímto fenoménem, na kterém vyrostly minimálně dvě generace. (03.11.2004)