Král rybář

"Jen bych si přál, abych nějak mohl splatit svůj dluh a jít domů!" Nepočítám se ke Gilliamovým fanouškům, ale tenhle jeho film zbožnuju. Už když jsem ho viděl poprvé někdy v půlce 90. let na Nově, tak mě totálně sejmul a vždycky si u něj rád nechám stáhnout krk a dojmout se Jackovou i Parryho tragédií, přátelstvím i jedním z nejlepších filmových vyznání lásky (Parry a Lydie). Drsné, vtipné, poetické… a dojemné jako blázen. A herecké výkony všech zúčastněných famózní. Giliamův nejlepší film. (16.07.2005)

Od Gilliama bych čekal trochu víc. I zde sice nacházím útržky jeho fenomenální fantaksní představivosti, ale ta zde hraje podružnou roli a ustupuje příběhu, který mě ovšem nijak zvlášť nezaujal. Přišel mi dosti neuspořádaný a neucelený. Kdyby nebylo výkonů dvou hlavních aktérů, byl bych asi zklamán. (04.11.2005)

Nemohu zazdít fakt, že Terry Gilliam je zručný filmař, obohacující diváka svým zvláštním, fantaskním viděním světa, které mívá nezřídka i hlubší myšlenku. Co mi vadí, je způsob přehánění, jako kdyby chtěl všechny své postavy, náměty, pointy, zvraty, reály i vize (které by samy o sobě mohly být i geniální) vměstnat do jednoho projektu, přitom by se na nich dalo slušně vystavět filmů několik. Důsledkem je všeobecný zmatek, kdy například pochopím, proč je Parry blázen jako když vyšije, ne tak už jeho nenadálý obrat, kdy oděn v bílém distingovaně klábosí u večeře. Nejhůř stravitelná však byla groteskně přemrštěná postava Lýdie, která, krom svých mindráků, nezažila žádný hlubší zásah do psychiky - přehrávaná Amandou Plummer si často počínala ještě cvokatěji, než hlavní cvok. Abych jen nerýpala, výčitkami mučený hrdina v podání Jeffa Bridgese byl skvělou volbou a jediným důvodem, proč vydržet do uklopýtaného konce. Škoda, že totéž neplatí o Robinu Williamsovi - "kterého nemohu vystát a jehož ublekotaný, hřejivý a dobrácký styl hraní mi leze na nervy" - stejně, jako uživatelce Mi Nü-Chai, jejíž slova jsem si s dovolením vypůjčila - líp bych to totiž nevyjádřila :-) (03.10.2009)

Tak tento Gilliamov film som plne docenila až na druhé pozretie. V kine v Písku. A tiež obsahuje scénu, ktorá na mňa pôsobí presne ako scéna v 12 Monkeys, keď Willis počuje rádio. Scéna, keď Williams po rande dostane svoj záchvat. Scéna, pri ktorej sa chcem smiať a plakať skoro zároveň. Pretože sú to krásne scény a pretože mi záleží na postavách. Bridges s Williamsom stvorili dokonalú dvojicu, ktorá sa navzájom potrebuje, aby jeden aj druhý našiel zmysel svojho života a zbavil sa svojich démonov. Napríklad aj behaním po parku s holým zadkom. A ešte dve nezabudnuteľné scény, jedny z tých, ktoré si z tých stoviek filmov navždy uchovám v pamäti: tanec na stanici a Jeterov krásny hudobný pozdrav. (27.08.2011)

Skrytá perla, která oplývá Gilliamovskou hravostí a pečlivostí. Milý příběh o přátelství, lásce a naději okořeněný stihomamem i lidským utrpením. Williams je typově přesně obsazený a Jeff Bridges tu s chutí ztvárňuje roli pohodového borce, který spadl do haldy hnoje, ztratil smysl života a snaží se z toho všeho vyhrabat. Rovnováha mezi pohádkovým světem fantazie a realitou je tu znovu velice tenká. Gilliam v nejlepší formě. (23.05.2012)