Strach a hnus v Las Vegas

Nevím o nějakém pořádném důvodu, jak bych zkritizoval tento film. Prostě se mi nelíbil, a to tak že moc. O tom jak jedou dvě sjetý fetky sejmout nějakýho vidláka do Las Vegas je uhozený, a jak je to šíleně natočený, já z toho měl až husí kůži. Z toho jak jsou oba šílení, z toho jsem měl uplně šíleně hnusný pocity. Možná jako bych byl na drogách, jako oni, ale já nebyl, já to viděl v té skutečné realitě, která prostě skutečná je, ačkoliv si myslí, že k realitě jim dvoum drogy dají něco navíc, nedají. Chvíle, kdy jsem se měl smát mi to neuvolnili, a bylo mi ještě hůř. Tenhle film se snaží být vtipný, jindy bych se tomu smál, ale tady to dost dobře nešlo. Nevím proč, prostě bylo hrozné na to koukat, ale ne že by filmařinu režisér odbyl, jen jsem z toho měl šílený pocity, a jak Johnny Depp mluvil, jen všecko potvrzelo. Ono teda jde asi o to, že to tak chtěl, ale já jsem u toho pořádně nedokázal vydržet, bylo toho na mojí hlavu v jednu chvíli až moc, což se na filmu docela radikálně podepsalo. Je to šílenost, zběsilost a ujetost toho největšího formátu, kde droga bude jiná dimenze, asi tak jako pochopení tohoto filmu. (21.08.2008)

// Distribútor: Universal // Počet premietajúcich kín v USA: 1,130 // Otvárací Víkend USA: $3,338,590 // 2 pytle marihuany, 75 piluliek meskalinu, 5 papierikov napustených vysoko účinným acidom, solničku dopoly naplnenú kokainom, celá galaxia najrôznejších oblbovákov, povzbudzovákov, liter tequily, liter rumu, basa piva, krčah surového éteru, 2 tucty amylu a nekontrolovane uletená Halucinogéna cesta v Las Vegas. Sen každého feťáka.... (04.09.2013)

Odviazaný úlet dvoch parťákov s kufrom plným drôg sa časom stráveným v Las Vegas mení na nočnú moru. Podobne ako kvetinové obdobie 60. Rokov 20 storočia skončilo po vojne vo Vietname tupým marazmom kultúrne diétnych rokov 70. Sympatickí hrdinovia sa menia na ľudsky odpudivé hovädá, neštítiace sa ničoho. Každé povzbudzovadlo je dobré, všetko je dovolené. Najmä právnik Gonzo sa statočne činí. V ríší tupého konzumu sa halucinačná vízia kryje s realitou. Všetko podané skvelým obrazom, zaujímavo vystihujúcim stavy po požití jednotlivých látok (pobavili stavy po čuchaní éteru) podfarbené vynikajúcou hudbou (ukončené Vivat Las Vegas! mojich obľúbených Dead Kennedys) a čiernym humorom. Pritom nejde len o samoúčel ale aj o presné ukázanie zlomu kultúrneho boomu a čo z neho zostalo; kde sa dostala spoločnosť uprednostňujúca zážitok, či bombastickosť pred poznaním, spiritualitou a vnútorným prežívaním. Pozn.: vo filme vidieť ruky Benicia del Tora s krvavohnedými fľakmi. Nejde o maskovanie, herec si skutočne zahasil cigaretu o ruku, pre prílišnú brutálnosť bola scéna vystrihnutá. (05.09.2004)

Jeden pořádný drogový trip, jeden velký červený bourák, Amerika plná naivní naděje, snaha napsat reportáž a někde vzadu jízlivě potrhlý režisér Terry Gilliam. Dvě hovada vyrážejí s kufrem plným rozmanitých drog vstříc novým zážitkům, užívají si hotelových služeb, pokoje ničí a mění v odporná doupata, všelijak ovlivňují několik vedlejších postav a opakovaně překračují zákon. Výsledkem je barvitý tripový guláš, který divákovi buď sedne, nebo jej dokonale otráví. Bohužel patřím spíš do druhé skupiny. Měl jsem v téhle záležitosti letitý rest, první minuty jsem jen zíral s tím, že si na zvolený styl a šílenou mysl zúčastněných zvyknu, ale neuběhla ani polovina stopáže a já tuhle podivnost začal krapet nesnášet. Zlověstný a toho času neokoukaný Benicio Del Toro je fajn, Johnny Depp (vím, že jdu proti převaze) mi naopak úplně nesednul. Spíš jsem si užíval jednotlivé vedlejší party, slavných tváří se tady vystřídá skutečně dost. Za mě „nuda“ mezi dvěma a třemi hvězdami, která se mi do žil opravdu nedostala. (28.07.2022)

Kolem roku 2000 se natočila celá řada skvělých filmů s drogovou tematikou (Trainspotting z r. 1996, Acid House z r. 1998, Requiem za sen z r. 2000, Kokain z r. 2001...), a Gilliamův "Strach a hnus v Las Vegas" z r. 1998 je z nich možná nejbláznivější a neoriginálnější. Takhle zběsilou, spontánní a živelnou podívanou jsem naposledy zažil u Jacksonova "kultovního" dílka "Meet the Feebles" z r. 1989, které však nad Gilliamem vítězí jak vtipem, tak brutální záplavou tvůrčí invence po celou stopáž. "Strach a hnus v Las Vegas" měl být podle mě ještě zběsilejší a psychedeličtější, pak by to bylo na maximální hodnocení. Takto místy filmu přece jen někdy dochází dech a občas trochu nudí. Depp je zde fantastický a z fleku bych mu dal za jeho roli Oscara. A v neposlední řadě musím filmu přičíst k dobru skvělý soundtrack s dobovou muzikou. (01.05.2011)