Prokletí žlutozeleného škorpióna

Woody zkusil zase trochu něco jiného a přestože mu pokusy odklonit se od vztahových neurotických konverzaček ne po každé vyšly, tenhle - parádně podmalovaný jazzem - se povedl. "Jste krásná sexy žena a v určitém úhlu vypadáte jak mladý Mussolini" - na takové a podobných hláškách v perfektně vypracované pointě stojí ohromně svěží film o tom, jak se "vopelichanej šmírák" a "studená mrcha" nenáviděli a zamilovali a přitom stačilo říct jen "Konstantinopol". (13.08.2005)

Je to pouze stylová hříčka,ovšem natolik zábavná a prošpikovaná typicky allenovskými proprietami,že to nakonec vůbec nevadí.Slabší příběh je jen zástěrka pro rozehrání skvěle napsaných dialogů,které si zvláště Helen Hunt s grácií vychutnává a člověk pak zapomene jak na nedotaženou zápletku s loupežemi tak na nevyužité vedlejší postavy.Protože tahle komediální pocta klasickým noirovkám má své neodbytné kouzlo. 80 % (15.09.2012)

Tak nevím ... asi bych tento počin nazvala lehčím úletem páně mistra, nebo třeba crazy-allen. Ale proč ne ... I přes klišovitý námět a výlet do vod crazy komedie, je zpracování úžasné a podmanivě své. Samozřejmně díky allenovskému lehkému psychoanalytickému humoru a perfektní atmosféře 40-tých let podmalovaných výtečnou jazzovou hudbou. A řada situačních dialogů vám prostě zůstane v paměti hodně dlouho, obzvlášť pronáší-li ho sucharský nervák a svůdník žen C.W. v podání páně Woodyho. (29.12.2005)

Woody Allen nám Prokletím žlutozeleného škorpióna ukazuje, že se nebojí vstoupit ani do divokých vod situační komedie. Samotná zápletka filmu se od ostatních Allenů velice liší. I když snímek není tentokrát zaplněn dialogy – čehož si velice cením, protože jsem mohl u filmu přemýšlet co se to vlastně děje – tak jak bychom čekali, jsou to právě ony, co mu dodávají jeho komedičnost (kromě zde již zmíněných třeba: „Pokud zemřu, řekněte balzamovačům, ať mi zanechají úsměv...“). Kromě skvělého scénáře opět spatříme dobré herce, zvláště samotný režisér však překvapí. Woody Allen totiž opustil svou tradiční koktavost, za což si zaslouží velikou pochvalu, protože tento herecký styl mi vyhovoval daleko více. Další, ne ale tolik razantní změnou, prošel hudební doprovod. Místo starých známých retro tónů k nám z bedýnek vystupuje o kousek modernější změna. A možná je to právě jeho netradičnost, co mě tolik zaujalo, vlastně Prokletí žlutozeleného škorpióna byl první Allen, který mě opravdu chytil a nedovolil mi ani jednu maličkou myšlenku na přepnutí televizního kanálu. (27.12.2005)

NEJVÍC NENÁVIDÍM VÁS A PAK TOHO NĚMECKÉHO VŮDCE S KNÍRKEM...JEN V OPAČNÉM POŘADÍ. Každá druhá věta filmu je hláška. Je to (vedle Darebáčků) to nejvtipnější, co jsem od Allena viděl. Opravdu nezastávám názor, že je Woody v nějaké krizi a už vůbec bych to nehodnotil z toho úhlu, že teď netočí vážnější filmy. Vzhledem k tomu, že jsem to nikdy takto striktně neodděloval, je pro mě snímek kvalitní komediální zábavou par excellence. (29.12.2005)